nahoru

Babišovi spojenci: Šlachtova Přísaha působí jako policejní divize hnutí ANO

Jiří Sezemský 24. června 2021 • 11:00
Babišovi spojenci: Šlachtova Přísaha působí jako policejní divize hnutí ANO
foto: Petr Topič / Mafra / Profimedia

Billboardy a plakáty propagující hnutí Přísaha Roberta Šlachty po celé republice, často i na plotech jeho sympatizantů, nelze přehlédnout. Projekt dalšího „mesiáše“ české politické scény stále více přitahuje pozornost médií, ale současně vyvolává otazníky kolem financování Přísahy, personálního obsazení a jejích cílů.

Přísaha tomu sama nahrává zatím nejméně transparentním vedením masívní kampaně ze všech účastníků říjnových voleb. Už její start se neobešel bez výhrad úřadu dohlížejícího na hospodaření stran, jelikož hnutí zpočátku záměrně tajilo sponzory, kteří Šlachtovi poskytli na rozjezd mi­lióny korun.

Mlha kolem

Otazníků se nabízí víc. Kdo za hnutím ve skutečnosti stojí? Jakou roli hrají konzultace Roberta Šlachty s „průkopníkem“ boje proti korupci Vítem Bártou, šéfem dnes už zkrachovalých Věcí veřejných? Naplňuje nákladná kampaň Přísahy všechny zákonem dané limity, přičemž nejde jen o načerno postavenou reklamu na Plzeňsku?

Zvýšený zájem o Šlachtovo hnutí vyvolává jeho aktuální posun na hranici volitelnosti do Poslanecké sněmovny. Daří se mu přetahovat protestní hlasy zklamaných voličů ANO a SPD (předtím Věcí veřejných) postavených na prakticky totožné rétorice „zamezíme rozkrádání státu“.

Bývalý policista Robert Šlachta založil svůj projekt s blízkými spolupracovníky z někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jiřím Komárkem a Tomášem Sochrem. Navázal na loňské objíždění republiky s knihou Třicet let pod přísahou, obsahující množství úniků ze spisů a nedoložených fabulací, které byly v rozporu s pravomocnými rozsudky řady soudů.

Nové hnutí bylo zaregistrováno 4. dubna s názvem Přísaha – občanské hnutí Roberta Šlachty. „Podobá se všem populistickým vůdcům, kteří nastartovali svoji politickou kariéru, pojatou primárně jako one-man show, na slibech, jak rázně zatočí s různými společenskými nešvary. Aby se pak ukázalo, že jejich sliby byly nereálné a většinou zcela vykalkulované,“ charakterizuje pro Reflex šéfa Přísahy bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd.

Pro takové typy politiků bývají podle Šmída typické velké rozpory mezi slovy a činy. „A Šlachta to předvádí od počátku svého politického působení. Copak je jeho dosavadní předvolební kampaň alespoň trochu transparentní, co se finančních, organizačních a personálních otázek týče? Není. Ani v nejmenším,“ míní.

ANO přes kopírák

Na momentální vzestupnou trajektorii voličské přízně Přísahy reagoval i Andrej Babiš. Zatímco na demokratických opozičních stranách nenechává nit suchou, z nástupu nového hnutí neprojevuje obavy, ale naopak je zahrnul chválou. V klidu zatím zůstávají i deníky Agrofertu, přestože novodobý „spasitel“ ujídá hlasy jejich chlebodárci.

„Pan Šlachta dělá přesně to, co jsem dělal v roce 2013. Úplně přes kopírák. Absolutně. Dělá to dobře, je to pohledný muž, má kontakty a má i dobré fotky. Je to přesně hnutí ANO v roce 2013. Přesně takhle jsem to dělal,“ pěl premiér pajány v televizi CNN Prima NEWS, a zejména vyzdvihl marketing ­Přísahy.

Prostor X: Rozhovor s Robertem ŠlachtouVIDEO Prostor X

„Robert Šlachta má protikorupční étos, akorát s námi nemá co kritizovat, my jsme neměli žádný korupční skandál. Ty takzvané demokratické strany s bohatou korupční historií jich měly mraky,“ dodal trestně stíhaný premiér, na evropské úrovni usvědčený z konfliktu zájmů. Tváří se při tom, jako by se hnutí ANO netýkala rozvětvená brněnská korupční kauza Stoka, projednávaná u soudu.

„On mi nevadí. Leccos se o tom povídá, nevím, kdo za tím stojí, a je mi to jedno,“ tvrdí Babiš. Zároveň se ovšem dušuje, že Šlachtu nezná, nejednali prý spolu, a stejně tak se vyjadřuje Šlachta. Babišovi věřil, později se v něm podle svých slov zklamal, ale povolební spolupráci nevylučuje s nikým, tedy ani s hnutím ANO.

Náhrada za ČSSD?

Babiš a Šlachta se zuby nehty brání vzájemnému propojování, že je Přísaha „béčkem“ ANO a hypoteticky může ve vládě nahradit kolabující ČSSD. Společných průsečíků však mají mnohem víc než podobný styl práce se sociálními sítěmi. Ostatně někteří specialisté s nimi předtím pracovali v týmu ANO. Mezi nimi Zuzana Gedeonová a Martin Štěpanovský – dříve správce facebookového profilu hnutí ANO, ale i Věcí veřejných.

Nejsou jediní, kdo měli v minulosti co do činění s ANO. Největší sponzor Přísahy Miloš Fürst, jenž hnutí věnoval tři milióny korun, od roku 2014 radil přímo Babišovi a podílel se na jeho kampaních. Později se jejich cesty rozdělily a nyní se majitel firmy ILV z Plzeňska hlásí k čerstvé akvizici.

Šéfové ANO a Přísahy se v lecčems podobají. „Šlachta rozhodně není demokrat. Částečně to může být dáno faktem, že celý svůj profesní život strávil v ozbrojeném bezpečnostním sboru, kde platí princip podřízenosti a nadřízenosti. Ale hlavně to vychází z jeho osobnostních rysů, jež jsou podobné lidem typu Andreje Babiše a Tomia Okamury. Umí jenom nařizovat, poroučet, nesnáší odpor, který si bere osobně, a takové odpůrce likviduje. Desítky jeho bývalých kolegů by o tom mohly povídat hodiny,“ říká Šmíd.

Důvody ke vstřícnosti

Premiér Babiš má dobré důvody ke vstřícnosti. Šlachta mu s olomouc­kým vrchním žalobcem Ivem Ištvanem umetli cestu k moci po policejní razii na Úřadu vlády ČR. Tehdy byla vytvářena hysterická atmosféra odhalené obří korupce, jež se nepotvrdila.

Bývalý šéf ÚOOZ z tohoto zásahu stovek ozbrojených zakuklenců, který skončil fiaskem, žije dodnes. Babišovy kauzy, bezprecedentně propírané a vyšetřované útvarem OLAF i na evropské úrovni, nijak nekomentuje, stejně tak prorůstání mocenského konglomerátu Agrofertu do státní správy. Pokud myslí vážně svoje slogany, jak zatočí se všemi nepravostmi a „nikdy neuhne“, musel by začít přímo u šéfa ANO.

Je pozoruhodné, jak si zbrusu nový politik vykládá jedno ze svých hesel – „Čas na spravedlnost“. Obecně prý věří soudní moci, ale nevěří rozsudkům soudů v jeho kauzách. Zmínil údajné „trafiky“ tří poslanců, jimž musel stát vyplatit miliónové odškodně­ní za nezákonné stíhání a vazby. Spravedlnost zřejmě nastane tehdy, až budou soudy rozhodovat v jeho prospěch. A takových mediálně exponovaných případů zatím bylo skutečně poskrovnu.

Pokud Šlachta uvádí jako příklad nevěrohodných rozsudků poslanecké trafiky, nelze pominout přesun řady bývalých policistů ÚOOZ do resortů ANO po střetu o policejní reformu v roce 2016. Tehdy se nejviditelněji protnuly zájmy obou mužů ve sporu s ČSSD, kvůli němuž málem padla Sobotkova vláda. Babiš v té době označoval ÚOOZ za jediný poctivý ostrůvek v policii.

Šlachta a jeho lidé na protest proti sloučení protimafiánského a protikorupčního útvaru do jedné centrály opustili policii. Babiš poté Šlachtovi zařídil „trafiku“ v Celní správě, kam nastoupil jako náměstek ředitele po formálně vypsaném výběrovém řízení, jehož se účastnil jako jediný uchazeč, aniž splňoval podmínku celní zkoušky. Stalo se tak po předchozím „náhodném“ rozprášení vedení Celní správy. Do kolize se tak dostává i další heslo Přísahy, „Jeden metr na všechny“.

Babišovi zaměstnanci

Tím přecházíme k pozoruhodným souvislostem aktuálního vývoje, kdy v resortu tehdejšího ministra financí Andreje Babiše skončili i další spojenci Roberta Šlachty. Přímo k němu nastoupil dlouholetý spolupracovník Tomáš Sochr, jehož rodinný okruh patří mezi největší sponzory Přísahy.

Podle zjištění Tomáše Perglera z portálu Seznam Zprávy sídlí provozní a finanční zázemí Přísahy v Sochrově domě v malé vsi Nenačovice na Berounsku. Veškeré a podle kritiků neúplně vedené miliónové výdaje hnutí jdou přes firmu Šimway se základním kapitálem 20 tisíc korun, vlastněnou dlouholetým Sochrovým známým Petrem Kahounem.

Tomáš Sochr je dnes ve Šlachtově hnutí dvojkou a podílel se už na vydání jeho knihy. Přísahu sponzorsky podporuje celá Sochrova rodina, včetně jeho otce Lubomíra, jenž v Nenačovicích starostuje. Není však jediným policistou z ÚOOZ, který po odchodu z policie posílil Celní správu.

Mezi dalšími kolegy do ní nastoupil Jaroslav Pelc, rovněž uváděný na stránkách Přísahy jako součást nejužšího Šlachtova týmu. Na Finanční správu zamířil bývalý vedoucí ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek – nejviditelnější Šlachtův člověk, ochotný kdykoli proti komukoli rozehrávat deho­nestační mediální hry.

Pokud dnes Babiš se ­Šlachtou mlží, že spolu nikdy neměli nic společného, platí zároveň, že všichni tři zakladatelé Přísahy skončili v Babišově hájemství. Jen shoda okolností?

Ve veřejném zájmu

Jiří Komárek, oceněný i Janečkovým Nadačním fondem proti korupci, o sobě poprvé nechal slyšet ve zmíněném boji o policejní reformu. V České televizi lživě očernil jednoho z jejích autorů, policejního prezidenta Tomáše Tuhého, jako „osobu podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamiliónových částkách“.

Tuhý podal na Komárka trestní oznámení a prvoinstanční soud mu dal za pravdu, což šéfredaktor Lidových novin István Léko komentoval vzrušenými slovy: „Jak máme chápat situaci, kdy soud uznal vinným jednoho z nejlepších a nejstatečnějších detektivů loni rozprášeného protimafiánského útvaru, Jiřího Komárka, jen za to, že ve veřejném zájmu pojmenoval doslova zrůdné propojení některých strážců zákona s mafií?“

Odvolací soud Komárka zprostil obžaloby, i když podle soudkyně Lucie Černé svým jednáním naplnil znaky žalovaného přečinu a porušil právo povinnosti mlčenlivosti a nestrannosti. Uvedla také, že prozrazením nepravdivé informace zasáhl do osobnostních práv policejního prezidenta. Trest nepadl podle ní proto, že jednal ve veřejném zájmu. Takový výklad ovšem může ospravedlňovat jakékoli veřejné lživé nařčení.

Proti vyšetřovateli

Komárek se později přímo zapojil do hájení osobních zájmů Andreje Babiše mediálními útoky na integritu hlavního vyšetřovatele Čapího hnízda Pavla Nevtípila. V lednu 2018 chtěl na základě pozvání poslanců ANO a SPD vystoupit na Mandátovém a imunitním výboru v souvislosti s druhou žádostí policie o vydání Babiše k trestnímu stíhání. Nebyl však zbaven mlčen­livosti.

Komárek chtěl navázat na předchozí projednávání soudního sporu s Tuhým. Hovořil zde o kauzách, jež nesouvisely s meritem věci, což mu opakovaně vytkla i soudkyně. Dokonce citoval odposlechy ze živého spisu, jež se poté objevily v Babišově tisku, mohutně podporujícím „statečné“ policisty. Chtěl navodit dojem, že Nevtípil je součástí spiknutí odpůrců premiéra, což je jeden z hlavních „trumfů“ jeho obhajoby.

Expolicistovu aktivitu tehdy zpochybnila i pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová. „Pan Komárek obsah odposlechů nezná a ani je znát nemůže, neboť se s nimi nikdy neseznámil. V tomto kontextu je třeba hodnotit obsah i validitu jeho slov.“ Žádné vyšetřování skutečně Nevtípilovo obvinění neprokázalo.

To však Babišovi nebránilo a nebrání dodnes považovat Komárkovu výpověď za důkaz, že kauzu Čapí hnízdo zorganizovala mafie. „Tohle je klíčové. Místo toho média hrají jen zprávu OLAF, ale když někdo u soudu řekne, že si někdo objednal moje stíhání, pak o tom tatáž média nenapíší,“ stěžoval si, pochopitelně s výjimkou svých deníků.

Marketéři ANO

Dnešní čelný představitel Přísahy se však nevzdal a v očerňování Nevtípila pokračoval o rok později v televizi Barrandov a na webu ­Parlamentní listy. „Můj názor je takový, že kauza Čapího hnízda byla objednána na zakázku a pan Nevtípil coby vyšetřovatel konal na zakázku těchto zadavatelů,“ prohlásil Komárek, aniž znovu doložil jediný důkaz.

„Zájem těch politiků byl udržet občany v podvědomí, že se Čapí hnízdo vyšetřuje, je tam nějaká lumpárna a vy snad chcete zvolit toho člověka premiérem? Jsem si jistý, že došlo ke krytí ze strany Tuhého, tehdejšího ministra vnitra Chovance a nadřízených pana Nevtípila vyjadřováním jeho podpory, protože to současně sloužilo jako politický nástroj,“ pokračoval Komárek ve vysílání fake news.

Dodnes je přesvědčený, že ve sněmovně nebyl zbaven mlčenlivosti z toho důvodu, „aby se v surovém stavu neukázalo, že v České republice opravdu lze přes policii ovlivňovat politické dění a ovlivňovat volby“. Nemluvil však o policejním převratu v červnu 2013, ale o neprokázaných domněnkách jako šitých na míru marketingu ANO. Je přitom jisté, že v těchto případech vždy jednal s vědomím, ne-li přímo s instrukcemi Roberta Šlachty.

Policejní experiment

Kolem hnutí Přísaha se pohybují i další bývalí policisté, mezi nimi Petr Vlach nebo další významný sponzor – Roman Těžký. Ti bývalého šéfa ÚOOZ doprovázejí celou jeho kariéru a jsou mu zcela loajální. O tom, kdo stojí v pozadí projektu, lze zatím jen spekulovat.

Šlachta je každopádně unikátní v tom, že image staví na své policejní minulosti, kdy se prezentuje jako rázný policista, jemuž mocní házeli klacky pod nohy. Což je částečně s výjimkou sporu o policejní reformu, kdy ovšem odešel sám, naprostý výmysl. Rázný možná byl, ale především ve vedení různých policejních a osobních válek. Mocní mu dlouho žádné klacky pod nohy neházeli, to by vypadalo s jeho kariérou úplně jinak. Naopak dokázal přežít několik ministrů vnitra, policejních prezidentů a vlád.

Hnutí Přísaha – občanské hnutí Roberta Šlachty, evokující znaky policejního státu, je v českém prostředí experiment nemající obdoby. Jistou ostražitost ovšem vyvolává představa, že by lidé s tak fluidním právním povědomím, často založeným na šíření pomluv, fabulací a lží – přitom neochvějně přesvědčení o své „pravdě“ –, měli řídit stát. K Babišovi by se však Přísaha náramně hodila jako policejní divize hnutí ANO.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější