Mezi zhruba šedesáti trestními kauzami, které míří k Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO), jenž začal v Lucemburku fungovat 1. června, je i kauza střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Tato instituce by měla převzít všechny závažnější věci s dopadem na unijní rozpočet, na kterých státní zastupitelství začala pracovat po listopadu 2017, a takovou je i podezření z toho, že Babiš je konečným beneficientem svěřeneckých fondů, do nichž musel vložit holding Agrofert poté, co byl přijat Lex Babiš.
Ten byl reakcí na skutečnost, že jako jeden z největších byznysmenů a zároveň člen vlády rozhoduje o tom, kam půjdou miliardy z evropských dotací.
Možným střetem zájmů českého premiéra se zabývá Evropská komise i česká policie. Podle auditorů EK je Babiš i přes přijatý zákon stále ve střetu zájmů, neboť ovládá svěřenecké fondy, do nichž vložil svůj majetek. Dotace ze strukturálních fondů Evropské unie v celkovém řádu stamilionů korun, které dostaly firmy z holdingu Agrofert od 9. února 2017, jsou proto podle závěru auditorů neoprávněné. Policie se širším trestním oznámením v souvislosti s porušením zákona o střetu zájmů zabývá od roku 2019. Podala ho Pirátská strana s tím, že mohl být kvůli dotacím a tendrům pro Agrofert spáchán dotační podvod, a tím mohly být poškozeny finanční zájmy Evropské unie či mohla být zneužita pravomoc úřední osoby. Loni v červenci kriminalisté zahájili úkony trestního řízení a případ začali oficiálně prověřovat.
EPPO, který bude vyšetřovat závažnou hospodářskou kriminalitu poškozující finanční zájmy Evropské unie, budil od počátku velké rozpaky. Jakákoli působnost v trestně právní oblasti byla zatím v gesci národních států. Jde o zásadní průlom narušující svrchovanost ČR v trestní oblasti, a to i přesto, že by evropský žalobce nakonec sepisoval obžaloby podle českého práva a i nadále by o nich rozhodoval český soud. Česká republika navíc již před několika lety do našeho trestního zákoníku doplnila samostatnou skutkovou podstatu trestného činu, který nese název Poškození finančních zájmů Evropské unie, podle níž se trestají všechna podvodná jednání v souvislosti s čerpáním finančních prostředků z rozpočtu EU. Není to však pouze o textu trestního zákona, je třeba říci, že česká policie i státní zastupitelství jsou v této oblasti aktivní a ročně je podáváno několik desítek obžalob v těchto trestních věcech, o čemž ostatně svědčí i oněch šedesát aktivních případů, které této instituci budeme předávat.
To, jak jednotlivé kauzy dopadnou, pak už není jen v rukou státních zástupců, ale i v rukou českých soudců. Všechny tyto pochybnosti nakonec vedly k tomu, že institut evropského žalobce odmítly některé státy EU, a to Polsko, Maďarsko, Irsko, Švédsko a Dánsko. Tyto země se na práci úřadu podílet nebudou. Česká republika nakonec především díky postoji euhujerského ministra spravedlnosti Roberta Pelikána účast odsouhlasila. Je to docela paradox. Babiš, kvůli kterému nakonec návrh vůbec prošel, tak přišel o jedinou možnost, kterou měl, tedy o rozhodnutí, zda nakonec na něj bude podána žaloba. Pokud by to zůstalo na vůli českých státních zástupců, měl by ještě šanci to ovlivnit. Takhle se připravil o jednu z mála zbraní, kterou měl kvůli podezření, že spáchal porušením zákona o střetu zájmů podvod.
