Pokud se (zatím jen) část senátorů rozhodla zbavit prezidenta Miloše Zemana a chtějí ho kvůli tomu prohlásit za duševně nezpůsobilého pro výkon funkce, měl by se o své křeslo začít obávat i předseda Senátu Miloš Vystrčil. Svým odpůrcům, jichž má stejně jako Zeman požehnaně, jen z jiné části politického spektra, pro to sám dodává dostatek munice. Tedy samozřejmě jen v případě, že se – stejně jako senátoři – uchýlíme k likvidaci politických a ideových oponentů podpásovými způsoby.
Po fyzické stránce vypadá šéf Senátu Vystrčil rozhodně zdravěji než prezident. Tedy alespoň pro čtenáře a diváky té části médií, která s gustem využívají pro Zemana ty nejméně lichotivé záběry. Kdysi sice patřilo k žurnalistickým pravidlům, že by se neměly zařazovat fotky, jež jsou pro fotografovanou osobu mimořádně nepříznivé (každý jistě viděl sám sebe na momentce, kde vypadá jako idiot, protože zrovna zíval, žvýkal, otáčel se…), nicméně tuto a další podobné gentlemanské zásady vzal čas. Přiznejme, že na jednu stranu si za to může Zeman svým chováním k novinářům do jisté míry sám, i když na stranu druhou je zvláštní, že. Havlovské „nejsme jako oni“ ignorují v tomto případě s mimořádným gustem často právě ti nejzapálenější strážci odkazu Pravdy a lásky...
Fyzická stránka a vizuální dojem by ale v žádném případě neměly být kritériem pro to, zda je politik dobrý, nebo špatný. A už vůbec ne pro to, zda má, či nemá předpoklady pro výkon funkce. Hlavní by měly být schopnosti duševní. A řekněme si na rovinu — když Zemana nevidíte a třeba ho jen posloucháte v rádiu, máte pocit, že hovoří někdo, kdo neví, kým je, kde je a co a proč říká? Pozor: Neptám se teď, jestli se vám to líbí, jestli to vystihuje vaše politické názory a hodnotové postoje – to posoudili voliči v přímé volbě a většina z nich poslala Zemana na Hrad dokonce dvakrát za sebou.
Podle senátora Pavla Fischera, o němž kromě jeho dávné (a na odiv stavěné) spolupráce s Václavem Havlem ví většina lidí nanejvýš to, že je až fanaticky proamerický a stejně fanaticky protiruský a protičínský, je Zeman dezorientován a není schopen správně si vykládat realitu. Zčásti to opírá o několik prezidentových mediálních přeřeků a pak také o odlišný pohled na kauzu Vrbětice.
Ano, Zeman je leckdy vulgární a hrubý (k novinářům, politickým oponentům, klidně i k ženám), mnohdy si pro výklad nejednoznačné reality vybírá tu z možností, která je politickému a mediálnímu mainstreamu proti srsti, můžeme do nekonečna diskutovat i o tom, zda je pro Česko spíš zátěží, nebo přínosem. Ale dělat z něj duševně nedostatečného senilu, jehož mozek se už vznáší kdesi mimo náš čas a prostor, je ubohé a zcela mimo realitu.
Kdybychom na takový způsob likvidace politických oponentů přistoupili, mohli bychom se za chvíli s mírnou nadsázkou ptát, jak je na tom duševně třeba zrovna šéf Senátu Vystrčil. Pro začátek bychom mohli připomenout, že loni při oficiální návštěvě Tchaj-wanu (pro níž mimochodem neměl podporu vlády ani Hradu) přesvědčoval tamní zákonodárce, že on sám je Tchajwanec (ve skutečnosti se narodil v Dačicích a v jeho rodokmenu není po Tchaj-wanu ani památky). V pondělí zase tvrdil, že vítězem loňských prezidentských voleb byla opoziční politička Svjatlana Cichanouská (ve skutečnosti se prezidentem stal Alexandr Lukašenko), což vychází z jeho víry ve zmanipulování volebních výsledků.
Přijde vám to přes čáru, protože přece všichni vědí, že Vystrčil obojí myslel jako gesto, jako řečnickou figuru? O.K. Tak si teď zkuste představit, že by prezident Zeman napsal Donaldu Trumpovi, že souhlasí s jeho tvrzením o zmanipulovaných amerických volbách, a proto za prezidenta nadále považuje jeho. V bonzbloku senátora Fischera by se taková věc nepochybně skvěla na prvních místech mezi důkazy o Zemanově odtržení od reality.
