nahoru

Americká špionáž proti zemím EU. Kdy ji odsoudí šéf Senátu Vystrčil a kdy vypovíme diplomaty?

Oldřich Tichý 2. června 2021 • 12:30
Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS)
Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS)
• foto: 
ČTK / CTK / Krumphanzl Michal

Americká tajná služba za pomoci dánské tajné služby špehovala vrcholné politiky některých zemí Evropské unie. Třeba německou kancléřku Merkelovou. Dva dny jsem čekal, kdy k této mezinárodní špionážní aféře spustí Česká televize zvláštní vysílání, předseda Senátu Miloš Vystrčil důrazně odsoudí nepřátelský akt namířený proti našim strategickým partnerům a přátelům a vláda solidárně vyhostí několik amerických a dánských diplomatů. Místo toho ovšem následovalo velké hlasité NIC.

Tu zprávu přinesla v pondělí ráno oficiální Česká tisková kancelář, jež se odvolala na dánské zdroje. Nejde tedy o výmysl nějakého malého privátního serveru, který by šlo odbýt tradičním onálepkováním „konspirační, proruský, prokremelský“. Podle ČTK americká Národní agentura pro bezpečnost využila spolupráci s dánskou rozvědkou ke špehování vysoce postavených evropských politiků (přinejmenším německých, francouzských, švédských a norských). Šmírovala jejich telefony, zprávy, maily, co sledují na internetu.

Nejzvučnějším jménem, na něž se špióni zaměřili, byla Angela Merkelová. Pozor: To vše se nedělo v době, kdy byl prezidentem Donald Trump, který natvrdo stavěl Ameriku na první místo a objímání s eurounijními lídry nebylo jeho prioritou. Celý odposlechový skandál se odehrál mezi roky 2012 a 2014, kdy v Oválné pracovně Bílého domu seděl Barack Obama a z pozice viceprezidenta mu kryl záda současný první muž USA Joe Biden.

Co vlastně z provalené špionážní aféry plyne? V prvé řadě fakt, že neexistují hodné a zlé velmoci, ale jen velmoci hrající vždy a pouze za sebe a hájící své vlastní zájmy. Řeči světových státníků o přátelství, důvěře a spolupráci se hodí pro naivní veřejnost, v zákulisí ale probíhají ostré zpravodajské hry a nekompromisní mocenské tahy, kde není pro nic podobného místo. Stokrát se mohou američtí prezidenti poplácávat s lídry EU po ramenou a ujišťovat se navzájem o těch nejlepších úmyslech a strategickém partnerství, vždycky je ale dobré toho druhého tajně kontrolovat a pro případ potřeby mít v rukávu něco, čím se dá zatlačit. Totéž samozřejmě platí nejen pro vztah USA a EU, ale obecně – mezinárodní politika se nikdy nedělala a nebude dělat v rukavičkách. Každý sleduje, co je pro něj nejlepší, a používá vše, co má k dispozici. Účel světí prostředky.

Přiznat si realitu a nic si nenalhávat je užitečné. V Česku to teď platí dvojnásob – už nějakou dobu totiž čelíme masívní kampani, která nás má přesvědčit, že svět je černobílý. Viděno optikou mnoha médií a mnoha politiků jsou USA a EU kamarádi, od nichž nám nic nehrozí. Rusko a Čína jsou pak nepřátelé a musíme si na ně dávat pozor. Je dobře vědět, že to tak není. Pokud to budou považovat za užitečné, budou Američané klidně provádět nepřátelskou špionáž i vůči Česku (proč by ne, když si nebrali servítky ve vztahu k Německu, Francii a dalším). A jak ukazuje přístup Dánska, nejspíš bez problémů najdou mezi zeměmi EU ochotného pomocníka, který jim u toho bude asistovat.

Ostudný je dvojí metr, s nímž část médií a politiků na podobné věci pohlíží. Bít se v prsa, že jsme hrdinně srovnali početní stavy ruské ambasády v Praze s naší ambasádou v Moskvě, je sice efektní, ale to hrdinství je dost jednosměrné. Například na americké ambasádě v Praze je skoro třikrát tolik diplomatů, než kolik je těch českých v USA (přesně je to 44:16). To jsou oficiální čísla, jež Reflexu na vyžádání sdělilo ministerstvo zahraničí. Evidentně tedy nejde o to, že by se z Česka vypovězením ruských diplomatů stala sebevědomá suverénní země. Jen jsme střelku kompasu státní servility přesměrovali z východu na západ. Dřív jsme mlčeli, když si u nás podávali dveře sovětští a ruští špióni, teď raději koukáme stranou, když americká špionáž pracuje proti společenství, jehož jsme členy.

Nakonec ale vlastně můžeme být rádi, že zatím snad jen „koukáme stranou“ a děláme, že provalená americká špionáž vůči politikům zemí EU neexistuje. Také jsme se už klidně mohli třeba od senátora Pavla Fischera dozvědět, že za americko-dánské odposlouchávání Merkelové může Putin.

P.S.: Také byste v této souvislosti chtěli vědět, za co konkrétně dostal šéf české kontrarozvědky, která má v náplni práce odhalování zahraničních špiónů, vyznamenání od americké CIA, jež má naopak za úkol provádět po celém světě operace ve prospěch USA?





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější