Třídní boj vedený komunisty je mrtev, ať žije třídní boj v režii sociálních demokratů! Možná trochu ostré vyjádření, ale při poslechu radikálních slov ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD Jany Maláčové to až tak přehnané není.
Pokud je něco, co ještě drží zbytek vládní koalice pohromadě, je to utrácení. Není tedy divu, že kabinet po středečním večerním jednání oznámil, že důchodcům se přidá i nad rámec zákonem dané valorizace. To v době, kdy ekonomika kvůli koronavirové krizi stále nejede na 100 % a schodek státního rozpočtu si dál zachovává astronomický rozměr.
Překvapením možná je jen to, že neprošel i paralelní návrh na další „rouškovné“ pro důchodce. Zvlášť když za dveřmi jsou sněmovní volby a preference obou vládních stran jsou na tom buď nedobře, nebo vysloveně špatně.
Schválený penzijní bonus 300 Kč (k průměrným 458 Kč daným zákonem) vychází právě z návrhu Jany Maláčové a rozpočet přijde na dodatečných zhruba 11 miliard ročně. Nebylo by na tom nic špatného, důchody pořád nejsou nijak vysoké. Pokud by na to ale v rozpočtu bylo, ušetřilo by se jinde nebo se třeba provedla penzijní reforma.
A stejně tak by to nešlo vyčítat ministryni práce a sociálních věcí, která to má vlastně v popisu… práce. Jenže Jana Maláčová pojala boj za dvojí zvyšování důchodů jako třídní… boj.
Stačilo se podívat na její vystoupení v nedělní Partii na TV Prima. Zdrženlivost při růstu penzí nad rámec zákonného zvyšování označila za hyenismus (byť přímo toto slovo nepoužila) a kritiky za obránce velkokapitálu (také ne takto doslova, zatím). Dozvěděli jsme se také například, že v 90. letech a vůbec za pravicových vlád se stamiliardy korun, které si zasloužili důchodci, promrhaly právě na „velké a silné“ ve firemním sektoru.
O utrácení erárních peněz se ministryně a místopředsedkyně ČSSD Maláčová prakticky odmítla bavit, protože „problém je na příjmové stránce“. Neboli vyždímat ještě víc firmy, podnikatele i zaměstnance, tedy pochopitelně hlavně ty s vyššími příjmy. „Nepřeju si, abychom zdaňovali toho obyčejného pracujícího člověka,“ uvedla rezolutně.
Přitom zároveň vystoupila proti zrušení konceptu superhrubé mzdy, což podle ní „zničilo státní rozpočet“ a díky čemuž „jsme se střelili do nohy“. Neboli připravili o desítky miliard vhodné na přerozdělování.
Dá se diskutovat o tom, jestli se na superhrubou mzdu sáhlo ve vhodné době – možná opravdu ne – ale faktem zůstává, že většině lidí to čistou mzdu zvýšilo. Takže i „obyčejnému pracujícímu člověku“, kterým se ministryně Maláčová ohání.
A je podle ní nutné se také „podívat na majetkový kapitál“, tedy na jeho zdanění. K tomu klasické recepty jako digitální daň (proč ne, ale v rozumné míře) a samozřejmě i bankovní daň, oblíbený to nápad ČSSD.
Jana Maláčová si vysloužila přezdívku „Venezuela“ s ohledem na ekonomický sešup, který tato latinskoamerická země zažila za vlády narudlého prezidenta Huga Cháveze. Nyní to začíná skoro vypadat jako urážka Venezuely.
Slabou útěchou může být, že sociálním demokratům tato taktéž narudlá mentalita její místopředsedkyně a ministryně body zjevně nepřináší. Podle čerstvého průzkumu agentury Data Collect pro ČT by se ČSSD nedostala do sněmovny a skončila by dokonce až za Přísahou Roberta Šlachty.
Kdo chce kam, dalo by se říct. Veřejné finance ale trpí a přinejmenším ještě pár měsíců budou…
