To, co se dnes děje na území státu Izrael a Palestina, ukazuje na to, že dlouhodobá íránská strategie začíná slavit úspěchy. Izraelské vedení a vláda USA sice dosahují mnoha vítězství v bitvách s íránskými tajnými službami a milicemi, ale celkově zatím prohrávají.
Bohužel se v českých médiích příliš nevěnuje pozornost vlivu Íránu na situaci v oblasti Blízkého východu, a čtenář tak může mít dojem, že jde jen o další kolo bojů mezi Izraelci a Palestinci. Tak tomu však není a konflikt začíná ohrožovat samotnou existenci Státu Izrael, byť to na první pohled není ještě vidět, a divák tak může mít pocit, že Izrael vítězí.
V českých médiích se prakticky nedočtete o tom, že bojovníci palestinských skupin z pásma Gazy se hrdě hlásí k přijímání vojenského materiálu a výcviku od íránského islamistického režimu, a samotný tento režim se také veřejně chlubí vojenskou podporou palestinským bojovníkům. Obdobně málo se tomuto tématu věnuje i většina evropského tisku, přitom jde (nejen) o mediálně důležité téma. Je to i téma vysoce důležité pro politiku a ekonomiku, protože íránskému režimu se postupně daří budovat opěrné body svých tajných služeb a milic po celém Blízkém východě, a ohrožuje tak zájmy nejen USA, ale i Evropy.
Unikátním zdrojem monitoringu médiích v muslimském světě je izraelská nevládní organizace MEMRI (Middle East Media Research Institute), která například zaregistrovala a zveřejnila překlad televizního vysílání projevu Mohammada-Hosseina Sepehra, generála Íránských revolučních gard, který hovořil o „vytvoření fronty islámského odporu, která sahá od Teheránu po Bagdád, Bejrút, Sýrii, San'á v Jemenu“ apod. Generál dále hovořil o tom, že cílem budování těchto základen a hnutí je boj proti Izraeli a sionismu. Také řekl, že zničit Izrael je náboženská povinnost muslimů: „Máme náboženskou povinnost bránit svět islámu. Máme náboženskou povinnost jednat proti Izraeli a zničit jej. Toto je příkaz a strategie obou imámů revoluce. Toto je příkaz a strategie proroka Mohameda a samotného Boha.“
Organizace MEMRI také zaregistrovala a zveřejnila překlady prohlášení generála Íránských revolučních gard Asghariho Emamiho, jenž mimo jiné řekl: „Dnes je naše námořnictvo v Rudém moři a Středozemní moři, kde operuje. Nemluvím o Íránských revolučních gardách, ale o armádě Islámské republiky (Írán)... armáda je zde přítomna a může zasáhnout (Izrael). Nepotřebuje k tomu Íránské revoluční gardy.“
Představitel hnutí Hamás Usáma Hamdan se veřejně přihlásil k tomu, že za vyzbrojováním palestinských organizací byla hlavně strategie íránského generála Qasema Soleimaniho (byl zabit na příkaz prezidenta USA Trumpa v roce 2020), který se postaral i o to, aby palestinské organizace v pásmu Gazy obdržely od Íránu ruský raketový systém Kornet (nebyl uveden typ ani množství dodaných systémů), který v některých variantách dokáže zasáhnout cíle jak na zemi (až do vzdálenosti 10 kilometrů), tak i ve vzduchu (až do výšky 5–6 kilometrů), a je tak efektivní zbraní k ničení tanků i například bezpilotních letadel. Díky specifickému systému raket je tento systém schopen efektivně překonávat i moderní obranné prvky izraelských obrněných vozidel a tanků. Obdobně o vojenské pomoci od Íránu hovoří i představitelé hnutí Palestinského islámského džihádu.
Ovšem do aktivit namířených proti Státu Izrael se nezapojují pouze Íránci, ale také arabští šíitští muslimové z Iráku. Například jedna z iráckých šíitských milicí al-Nudžaba zveřejnila zprávu o schůzce jejího generálního tajemníka Akrama al-Kabiho s vedoucím hnutí Hamás Ismailem Hanijjou a vůdcem Palestinského islámského džihádu Ziadem al-Nachalahem. Webová stránka této organizace v článku o setkání zmiňuje prohlášení al-Kabiho, že je jeho milice připravena spolupracovat s palestinskými militantními organizacemi v boji proti Izraeli a infiltraci svých agentů na území Státu Izrael. Podle analýzy izraelské nevládní organizace MEMRI má tato irácká milice v pásmu Gazy již svou základnu a operují tam její agenti, kteří poskytují také ekonomickou pomoc rodinám bojovníků proti Státu Izrael.
Když vypuklo současné násilí mezi Státem Izrael a Palestinci v pásmu Gazy a na území západního břehu Jordánu, novým aspektem celého konfliktu se stalo i vypuknutí masových střetů mezi Židy a Araby (křesťany i muslimy) v samotném Státě Izrael. Mělo snad dojít nejen k ničení obydlí, aut, ale i lynčování lidí, a to v takovém měřítku, že někteří izraelští vládní představitelé začali hovořit o občanské válce, a míra násilí páchaného Židy na Arabech dosáhla takové úrovně, že ho odsoudili jako barbarské a nežidovské i někteří židovští duchovní představitelé.
Ovšem zdá se, že právě tohoto napětí a nenávisti mezi Židy a Araby v samotném Státě Izrael chtějí využít představitelé íránského režimu, kdy již někteří z nich začali naznačovat ochotu poskytnout vojenskou podporu Arabům žijícím ve Státě Izrael. Je otázkou, jestli současné nepokoje a odhodlání izraelských Arabů chopit se zbraní proti Židům není podněcováno agenty iránských tajných služeb, kteří mají operovat mezi Araby ve Státě Izrael.
Sleduji situaci na Blízkém východě dlouhodobě a i přes mediální prezentování mnoha akcí Státu Izrael a jeho spojence USA jako úspěchů ve skutečnosti vidím jejich dlouhodobé prohrávání v celé oblasti, a to od chvíle, kdy USA svrhly iráckého diktátora Sadama Husajna v roce 2003. Od té chvíle jen vidím, že vlády USA a Státu Izrael ve své zoufalé snaze zastavit vliv íránského islamistického režimu podporují občanské války (ať již přímo či přes své spojence) v Sýrii či v Jemenu. Porušují mnohdy mezinárodní právo a v případě USA přímo popírají vlastní tvrzení o snaze podpořit demokracii v regionu, protože jediným výsledkem prosazování demokracie v regionu je hrozba pádu sekulárních diktatur a nástup islamistických hnutí k moci (například v Egyptě), kdy jim musí čelit nedemokratickými metodami (formou státního převratu) místní politické elity.
Bude-li tento vývoj pokračovat, tak se Íránu nejen podaří nakonec zničit Izrael bez rizika atomového konfliktu, protože k tomu využije asymetrické strategie podpory opozice arabských obyvatel Státu Izrael. Ale Írán vytlačí nakonec (nejspíše s tichou podporou Číny a Ruska) vliv Západu z oblasti Blízkého východu, což bude mít nedozírné ekonomické a politické následky na celý Západ a hlavně Evropu.
