Ano, to jsou obvyklé titulky médií posledních dnů, kdy svět začal alespoň trochu se zájmem sledovat události v Izraeli. Schválně říkám začal sledovat, protože to, co se dělo před tím, nikoho nezajímalo.
Svět například nevěděl o nedávném zastřelení dvou studentů ješivy čekajících na autobus tzv. Palestinci z jedoucího auta a s výkřikem Alláhu Akbar. Kdyby se to stalo třeba ve Francii, tak by z toho byla všechna světová média per plex a navíc by nás ujišťovala, že to s ničím nesouvisí.
Svět nevěděl o každodenních násilnostech vůči Židům. Svět mlčel a nevšímal si. A to stále ještě žijí lidé, kteří pamatují Šoa.
Teď se situace vyostřila. Není náhodou, že se tak stalo poté, co americký prezident, který si nepamatuje ani jména svých potomků či členů vlastní vlády, opět otevřel kohoutek financí plynoucích tzv. Palestincům, který předtím Donald Trump uzavřel. Za vlády Donalda Trumpa byl relativní klid.
Ale abychom byli spravedliví, nejsou to jen Spojené státy, které přispívají tzv. Palestincům. Jde to i z našich kapes. Ano, naše milovaná Evropská unie, jejíž „ministři zahraničí“ byli dosud samí ultralevičáci, přispívá nemalou částkou. Údajně na poničenou infrastrukturu, školy, nemocnice. Tomu může uvěřit jen naprostý hlupák, že tyto nemalé zdroje pomáhají obyčejným lidem. Vykopání tunelů do Izraele, rakety, to sakra něco stojí!
Opět tu padají výzvy k ukončení napětí. Jistě, něco se říci musí, že? Ale proč až teď? Současné dění je jen eskalací toho, co je každodenním děním v Izraeli. Přijde vám normální, že byty v nových bytových domech mají jednu místnost postavenou jako „bunkr“, aby se lidé měli kam skrýt v případě raketového útoku od tzv. Palestinců?
Ze strany tzv. Palestinců jsou hlášeny oběti na civilním obyvatelstvu při izraelských odvetných náletech. Ano, bohužel je tomu tak. Ale vinu nese Hamás. Proč? Protože přestože IDF (izraelské ozbrojené síly) upozorňuje předem(!), který objekt zasáhne – tzv. „Knocking on the Roof“, Hamás nedovolí, aby lidé, včetně dětí, odešli do bezpečí.
Byla jsem jednou na setkání s vojákem IDF, který sloužil u hranice s pásmem Gazy. Vyprávěl historku, která se stala jeho kamarádovi. Byl s ním na hlídce, když k nim přišla malá arabská holčička s prosbou o pomoc nemocné mamince. Kamarád jí vzal za ruku a šel s ní do domu, kde údajně měla být její maminka. V okamžiku, kdy do domu vstoupil i s holčičkou, ozval se výbuch a oba zabil.
Jak před lety řekla izraelská premiérka Golda Meirová: „Napětí mezi Izraelci a Araby přestane až tehdy, kdy Arabové budou milovat své děti více, než nenávidět Židy.“
Čekám, kdy se k nynějšímu děje vyjádří OSN (zcela zbytečná, drahá instituce) a odsoudí (opět) Izrael jako agresora vůči nebohým Arabům.
Ale nejsou to jen nálety z Gazy, mimochodem oblasti, kterou Izrael před lety přenechal Arabům k jejich správě a kterou Izrael zásobuje pitnou vodou a elektřinou (za kterou se ovšem neplatí). Bouří se i Arabové žijící na území Izraele. A já se ptám, proč tedy žijí v Izraeli, mají izraelský pas, využívají dokonalých sociálních služeb, špičkového zdravotnictví, školství a pobírají slušné peníze? Proč žijí pod jhem zlých Židů? Proč nejdou ke svým bratrům do Gazy?
Tzv. Palestinci umí jen nenávidět. Už ve škole malým dětem vymývají mozky tím, že Žid je nepřítel, kterého je třeba zabít. Umí jen nenávidět a ničit. Malí kluci aspoň házejí kameny.
A jen tak mimochodem, žádný národ Palestinců neexistuje. Palestina je původně Judea, kterou římský císař Hadrián nechal přejmenovat na Palestinu, protože nenáviděl Židy. Palestinci je pojmenování podle Filištínů (Pelišejců), což byl v té době již vymřelý národ středomořských pirátů, který rovněž Židy nenáviděl. Palestinci jsou tedy všichni, kdo na tomto území kdy žili – Židé, Arabové, křesťané. Ale historie Palestiny, to je na jiné, dlouhé povídání.
Autorka je bývalá ministryně zdravotnictví a senátorka za ODS
