Paní ministryně spravedlnosti Benešová měla ještě dřív než prezident nejen stejný názor jako on na množství vyšetřovacích verzí v případě explozí ve Vrběticích, nýbrž jich vidí ještě víc než prezident, který vidí jen dvě. Které to jsou, ministryně říci nemůže, protože by musela uvádět věci, které se uvádět nesmějí.
Ministryně Benešová také řekla, že přítomní šéfové tajných služeb z toho nebyli nadšení, nicméně ona že mluví od srdce tak, jak si to přečetla. A na to by soud nikdy nešel, říká. Osobní názor nemá. Říká, že nezná ten živý spis a ani ho nemůže znát. Zda šlo o akt státního terorismu, teroristický útok nebo o útok na zboží, nemůže posuzovat. Na pocity nedá, protože pocity nejsou důkazy.
Toto vyjádření je typickým příkladem zbraně, s kterou pracuje ruská politika již léta. Je třeba naklást na nějakou aktuální kauzu od srdce nezávazně tolik protichůdných či nesmyslných názorů bez důkazů, aby v jejich přívalu každý objektivnější či rozumnější názor zmizel. Kdo nesleduje kauzu pečlivě, je z toho tumpachový. Jedna vyšetřovací verze, dvě, tři, žádná, všechno jedno a je po kauze.
Jak se to ti Češi a Češky tak dobře pořád učí, je záhadné. Jako by jim nějaký ruský odborník radil. Už jste četli, že dva ruští agenti se ve skutečnosti jmenují Lubimovský a Malich a jsou to agenti výbucháři z Mosadu, což vyplývá ze zprávy, kterou FBI odmítá zveřejnit?
