Nedávno obvinila policie dva advokáty z účasti na daňové trestné činnosti. Ve skutečnosti ale nic neprovedli. Policie je pouze viní z toho, že radili svým klientům. Takové snahy je potřeba co nejdůrazněji odmítnout. Jde totiž o útok na samé základy práva na obhajobu, co nemá obdobu v celém polistopadovém období.
V tomto konkrétním případě vůbec nejde o to, že by byli advokáti obviněni z čehokoli nelegálního. Nezávislost advokáta neznamená jeho beztrestnost, pokud by se v rámci výkonu advokacie podílel na trestné činnosti. V tomto směru ostatně existuje jednoznačná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Jenomže v tomto případě ani z popisu skutků v usneseních o zahájení trestního stíhání nevyplývá participace advokátů na trestné činnosti.
Z usnesení policejních orgánů, jimiž byla trestní stíhání advokátů zahájena, pouze vyplývá, že jsou stíháni pro poskytování právních služeb. Za trestný čin je označováno jednání, kdy poučili osobu předvolanou k podání vysvětlení, že není povinna vypovídat. Podle vyjádření České advokátní komory policejní orgány tak protiprávně zasahují do ústavního práva na právní pomoc zakotveného v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a postihují advokáty za zcela legální a řádný výkon advokacie. Ústavně zaručeným právem, zakotveným v trestním řádu a v policejním poučení, je přitom mimo jiné i právo na to nevypovídat, odepřít úplně výpověď a neobviňovat sama sebe, pokud by se dotyčný domníval, že tím může způsobit trestní stíhání sobě, či osobě blízké. To pochopitelně neznamená, že by se dotyčný něčeho nelegálního dopustil, stačí, že má obavu, že by jeho jednání policie mohla tak vyhodnotit. Proto také není možné, aby odepření výpovědi bylo automaticky považováno za přiznání něčeho nezákonného, a vyslýchaný byl na základě toho automaticky obviněn.
Stejně má tím pádem obhájce právo klienta na zákonnou možnost nevypovídat, upozornit. Advokáti rak vstupovali do děje až ve chvíli, kdy byli požádáni o konkrétní právní pomoc, spočívající v dotazu, jak mají postupovat v řízení před státními orgány. Obvinění advokáti v souladu se zákony dle pokynů klientů vykonávali činnost, kterou zcela běžně vykonávají tisíce advokátů nejen v České republice, ale ve všech civilizovaných zemích. Třešničkou na dortu pak je, že o právní poradě, jak advokáti poskytovali konkrétní poradu svým klientům, byly získány tzv. prostorovým odposlechem jejich kanceláří, což je další nezákonný postup, protože právní porady klientů s advokátem podléhají mlčenlivosti, a jejich využití jako důkazu je ze zákona vyloučeno.
K obvinění advokátů policie vytvořila účelovou a směšnou konstrukci, že nejde o klasickou právní pomoc, ale o to, že vlastně plnili pokyny osoby, která je ve veřejném rejstříku zapsána jako statutární orgán právnické osoby, ale údajně má být pouze tzv. „bílým koněm“. Jak ale správně upozorňuje advokátní komora, advokát nemůže jen tak z plezíru rozhodovat o tom, zda někdo je „bílým koněm“ a na základě toho odmítnout poskytnout právní službu. Je naprosto běžné, že advokát je k poskytnutí právní služby angažován jinou osobou, než je ta, které následně právní službu poskytuje, a je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy i klienta, který není schopen dát konkrétní pokyny, jak má advokát postupovat, neboť o věci příliš mnoho neví anebo jí nerozumí. Stejně tak by mohl být obhájce postihován za to, že v zájmu klienta plnil pokyny příbuzných či přátel, kteří právní službu zprostředkovali. Nebo dokonce pokyny státu, pokud se jedná o bezplatnou právní pomoc, či o osoby, kde je ze zákona povinné zastoupení advokátem.
Obhájce je jedinou osobou, která stojí v rámci trestního řízení mezi občanem a státem, se všemi jeho nástroji a prakticky neomezenými možnostmi. Není zde od toho, aby napomáhal státu v usvědčení klienta, jinak bychom se rychle mohli ocitnout v padesátých letech, kdy obhajoba byla součástí obžaloby. Jakékoli snahy o účelovou kriminalizaci jenom kvůli tomu, že občana v souladu se zákonem hájí, je třeba co nejrezolutněji odmítnout.
