nahoru

Kdo nás ochrání před šmejděním státu v našem soukromí?

Dušan Šrámek29. července 2020 • 14:00
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
scom

Senát bude volit nového předsedu Úřadu na ochranu osobních údajů. Ačkoli asi značná část veřejnosti nemá úplnou představu, k čemu je tento úřad dobrý, záleží vždy na tom, na co bude klást jeho příští vedení důraz.

Zatím se jako mediálně nejzajímavější a kruciální řešily otázky, zda a kdy musejí mít souhlas školy například se zveřejňováním fotek dětí ze školního výletu či letního tábora a co a jak všechno o vás mohou shromažďovat různé firmy v rámci svých komerčních aktivit, případně problémy spojené s implementací GDPR. Přestože jde o nedílnou součást práva na soukromí, jde ve skutečnosti o marginálie. To pravé nebezpečí pro soukromí občanů a jejich práv se skrývá v tom, co o nás shromažďuje stát. Ne nadarmo se říká, že informace jsou moc. Čím více informací a osobních údajů o nás stát má, tím větší má nad námi moc. A že je stát při apetitu, pokud se týká shromažďování informací, o tom svědčí i příklady z nedávné doby. 

Stačí si vzpomenout na diskuse okolo nového mýtného systému, kde hrozí, že pořizováním fotografií projíždějících vozidel by mohlo dojít ke sledování vozidel i osob, a nejnověji ohledně „chytré karantény“ a souvisejícím projektu e-roušky, kdy není úplně jasné, k jakým účelům by mohlo státu nebo komukoli, kdo by měl k datům přístup, posloužit, kudy jste se pohybovali. Co když například v daném místě a čase došlo ke spáchání nějakého trestného činu? Bude chtít policie zneužít aplikace k zjišťování potenciálního pachatele? Propojování nejrůznějších databází a jejich využívání k jiným účelům, než je deklarovaný záměr, za přispění nenovějších technologií, které to umožňují, je nebezpečím pro občanské svobody. Proto by měl ÚOOÚ více než doposud využívat svých kontrolních pravomocí a monitorovat rizika propojování a automatizovaného zpracování osobních údajů.

K tomu se často připojuje i fakt, že řada státních institucí se pod záminkou zefektivnění činnosti snaží prosazovat řešení, která jsou invazivnějším zásahem do soukromí občanů, než by bylo jiné zvolené řešení vedoucí ke stejnému cíli. Jestliže by se měl Úřad na něco prioritně zaměřit, pak je to právě tato oblast, a využít tak své nové legislativní kompetence vyjadřovat se pro parlament ke všem návrhům zákonů, které se dotýkají ochrany osobních údajů.

Není divu, že se státní instituce snaží ochránce osobních údajů obcházet, protože právě zde může se svými mocenskými choutkami narazit. Příkladem budiž novela trestního řádu, která je právě ve sněmovně a podle níž by mohla policie preventivně shromažďovat citlivé údaje o konkrétních občanech, včetně jejich politického přesvědčení či sexuální orientace, a na straně druhé možnosti použít informací tajných služeb jako důkazů v trestním řízení. I když jde o brutální vpád do občanských práv v trestněprávní oblasti, současné vedení ÚOOÚ se o novele dozvědělo čistě náhodou, protože se nikdo nenamáhal poslat mu ho k připomínkování. Úřad sice nemá vlastní zákonodárnou iniciativu, vedle připomínek ale může zasílat parlamentu svá stanoviska.

Nezanedbatelným problémem trestního řízení rovněž je, po jakou dobu různé vstupy do soukromí stát štosuje. Nedávno se domohla Jana Nečasová rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že její odposlechy byly nezákonné. A to až po sedmi letech, kdy už dávno unikly do médií. Přestože je přípravné řízení neveřejné, s velkou mírou pravděpodobnosti od orgánů činných v trestním řízení unikají informace o obviněných, či dokonce o osobách, které nejsou ani stíhány. Nemluvě o tom, že není vůbec jasné, co s odposlechy, které nepotvrzují žádnou trestnou činnost, policie dělá, jak dlouho je vlastně archivuje. I tomu by se mělo příští vedení ÚOOÚ věnovat. Jde o to, kdo by byl schopen tyto vize a záměry naplňovat.

Senát měl o novém předsedovi rozhodnout již minulý týden. Nakonec volbu odložil. Důvodem byly pochybnosti o tom, zda jeden z uchazečů, bývalý státní tajemník na Ministerstvu vnitra a současný vedoucí správního odboru Jiří Kaucký má požadované kvalifikační požadavky, které spočívají v nejméně pětileté praxi v ochraně osobních údajů či lidských práv.

Je to ovšem jenom záminka, protože Kaucký byl několik let členem vládního výboru pro zdravotně postižené, v radách vlády pro seniory nebo rovnost pohlaví. Rovněž se od roku 2001 do roku 2015 podílel na tvorbě novel zákona o ochraně osobních údajů a hlavně je již osmým rokem předsedou Etické komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Právě tam se setkal s mnoha konkrétními případy i celým systémem, kdy komunistický režim důsledně shromažďoval často i banální informace a dokázal je zneužít proti vlastním občanům. Kdo jiný by nás měl chránit před podobnými snahami v budoucnu?





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější