Politická loajalita je v českém prostředí vzácná vlastnost. Není to sice tak extrémní jako v Polsku či na Slovensku, kdy z jedné hádky vznikají hned dvě strany, ale i tady známe přeskupování. Proto bychom si měli politické loajality vážit.
Jako si třeba předseda Poslanecká sněmovny Radek Vondráček váží svého stranického šéfa. Shodou okolností momentálně premiéra: „Z mé strany je to téma uzavřeno. Pan Babiš se k tomu vyjádřil," jak pravil předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček v nedělních Otázkách Václava Moravce.
Ale v pořádku. Tak to bylo a tak to bude. Protože: „Premiér je trenér a kapitán v jednom.“ Anebo lépe ještě více: „Má mluvit do všeho a má mít na všechno názor.“
Ale nejsme v Severní Koreji, takže se připouštějí i pochybnosti. Třeba když nevyjde ministerská rošáda. Například na postu ministra zdravotnictví: „Tady proběhla nějaká kritika…“ A když do toho prezident, řečeno lidově, hodil vidle? „Použil nějaký svůj obrat…“
Naštěstí je situace nadmíru výtečná. „To, že vynáší témata do veřejného prostoru, je dobře.“ Míněn pan prezident. A opět: „Má mluvit do všeho a má mít na všechno názor.“
Ta situace nadmíru výtečná není. Ale aspoň o tom mluvíme. „To by dopadl všelijak každý z nás.“ Anebo ještě se dá odvádět pozornost prázdnými frázemi. Například těmito: „Pan premiér otevřel debatu.“
Tak výborně. Komnata je otevřena, debata také. Na výsledek si počkejme… Začátek října není až tak daleko.
