Vláda má dnes večer projednávat, jak budou vypadat protiepidemická opatření po 21. březnu, dokdy platí zákaz cestování mezi okresy, zavřené jsou obchody, služby, školy… Věří ještě vůbec někdo tomu, co ministři slibovali na konci února, když si ve sněmovně vybrečeli další prodloužení nekonečného nouzového stavu?
Nejprve ohlédnutí necelé tři týdny zpátky.
25. února 2021, oficiální twitterový účet ČSSD:
„Nabízíme plán ,Obětujme březen‘. Jeden měsíc přísných opatření, jeden měsíc doma.“
26. února 2021, premiér Andrej Babiš (ANO), Poslanecká sněmovna:
„Chtěl bych poprosit, abyste podpořili prodloužení nouzového stavu. Nicméně pokud to hlasování prohrajeme, tak hned po vládě vysvětlíme našim spoluobčanům, jak je důležité, abychom ještě tři týdny skutečně omezili naše kontakty. Doufejme, že to všichni pochopí a že nám dají ještě poslední šanci.“
28. února 2021, vicepremiér Karel Havlíček (ANO), v různých médiích:
„Vydržme tři týdny, testujme, očkujme a dodržujme určitá pravidla a pak začne uvolnění.“
Vláda byla v úzkých – nikdo z ministrů není už rok schopen předložit jakýkoliv plán reálných opatření, jejich jasného načasování a předpokládaných konkrétních výsledků. Opozice dala najevo, že za takových podmínek už nevidí smysl v neustálém prodlužování nouzového stavu a vážně zvažuje jeho ukončení. Babiš, Havlíček, Hamáček a další byli za takové situace ochotni škemrat a slibovat cokoliv, jen aby si pohodlný systém neomezeného nouzového vládnutí zajistili i nadále.
Teď zpět do současnosti.
15. března 2021, zpráva oficiální České tiskové kanceláře:
„Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) plánuje dnes vládě předložit návrh dalšího postupu v opatřeních proti šíření koronaviru. V minulém týdnu uvedl, že po 21. březnu nelze očekávat velké rozvolnění.“
Připadá vám, že tři týdny přísných opatření, o které premiér v únoru škemral jako o „poslední šanci“ a Havlíček sliboval, že „pak začne uvolnění“, se z vládní rétoriky nějak vytratily? A že je jen otázkou času, kdy ČSSD přijde s plánem „Obětujme duben“?
Třeba se ale společně pleteme. Třeba Babiš, Havlíček i Hamáček dnes na vládě řeknou, že takhle to dál nejde, že něco slíbili a nedá se dělat nic jiného než jednou dané slovo dodržet. Třeba přijdou s plánem, který umožní rychleji očkovat, více testovat, lépe trasovat kontakty a díky tomu pootevřít mříže kriminálu, v němž nás drží zavřené. Anebo – pokud vláda nepřekvapí – bouchne do stolu opozice a konečně zabrání Babišovi a spol. likvidovat Česko. Blatný si pak konečně sbalí kufr, vrátí se zpátky do Brna a už o něm nikdy neuslyšíme.
Kdybych si ale měl na něco vsadit, pak bych bohužel věřil spíš tomu, že dojde na Blatného slova a nic se uvolňovat nebude. A Babiš, Havlíček a Hamáček si nanejvýš zaklepou na čelo a řeknou si: „Přece nám v tom únoru nikdo nemohl věřit, že své sliby myslíme vážně.“
Schválně si ale na výsledek vládního jednání počkejme. Nakonec — naděje umírá poslední.
