nahoru

Oslavy Mezinárodního dne žen kalí chování příslušníků jiných kultur, v nichž má žena podřadné postavení

Lukáš Lhoťan9. března 2021 • 17:00
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Profimedia.cz

V dnešní době je stále více aktuální si připomínat, že těžce vydobytá práva žen a jejich zrovnoprávnění s muži jsou ohrožována příchodem příslušníků neevropských kultur, v nichž má žena podřadné postavení. Právě tomuto problému se ve své nové knize věnuje i známá kritička islámu somálského původu Ayaan Hirsi Aliová. Aktuální soudní případ brutální vraždy mladé syrské muslimské uprchlice spáchané její rodinou v Německu jen podtrhuje palčivost této problematiky.

Příběh syrské rodiny je klasickým příběhem mnoha syrských uprchlíků, kteří přišli do Evropy. Údajně ortodoxně islámsky založená rodina uprchlíků se usadila v Německu, kde se dcera tak dobře integrovala, že se chtěla vzdát muslimského způsobu života a snažila se žít německým „nevěřícím“ stylem. Ovšem to se nelíbilo jejímu otci, který ji měl fyzicky i psychicky týrat a vše skončilo tak, že tento otec měl navést svého neplnoletého syna, aby dívku brutálně zavraždil. Tělo dívky pak ukryli a bylo nalezeno až po víc než roce. Muslimský otec nejspíše záměrně navedl k vraždě neplnoletého syna, protože podle německého práva je chlapec beztrestný a nemůže být za vraždu souzen.

Tento případ brutální vraždy ze cti je přesně ukázkou toho, na co má poukazovat nová kniha Aliové. Vychází v angličtině pod názvem „Prey: Immigration, Islam, and the Erosion of Women’s Rights” (Kořist: Imigrace, islám a porušování práv žen). V anotaci ke knize Aliové se uvádí: „Proč tak málo lidí mluví o vzplanutí sexuálního násilí a obtěžování v evropských městech? Nikdo na mocné pozici nechce připustit, že problém souvisí s příchodem několika milionů migrantů – většinou mladých mužů – ze zemí s muslimskou většinou. V knize Prey autorka bestselleru „Rebelka“ (Indfidel) Ayaan Hirsi Aliová představuje překvapivé statistiky, kriminální případy a osobní svědectví. Mezi tyto skutečnosti patří: V roce 2014 sexuální násilí v západní Evropě po období stability prudce vzrostlo. V roce 2018 v Německu vzrostly ‚trestné činy proti sexuálnímu sebeurčení‘ o 36 procent oproti roku 2014; téměř dvě pětiny podezřelých byli lidé neněmecké národnosti. V Rakousku v roce 2017 byli žadatelé o azyl podezřelí z 11 procent všech hlášených případů znásilnění a sexuálního obtěžování, přestože tvořili méně než 1 procento celkové populace. Toto násilí není výplodem propagandy alternativní pravice, i když to neonacisté zveličují, tvrdí Hirsi Aliová. Je to skutečný problém, který Evropa – a celý svět – nemohou dál ignorovat.“ 

V textu napsaném Aliovou pro americkou konzervativní televizní stanici FOX NEWS autorka popisuje, že vzestupu sexuálního násilí ze strany uprchlíků a imigrantů po velké vlně masové migrace z roku 2015 si všímají i mnohé ženy, které jsou levicovými a antirasistickými aktivistkami. Jako příklad udává případ jisté Němky Nicoly Frankové, která jí popsala vzestup sexuálního násilí a obtěžování po roce 2015.

Hovoříme-li o kultuře násilí na ženách, tak si musíme otevřeně říci, že použití fyzického násilí proti ženám obhajují někteří přední představitelé muslimských společností a skrze internet a satelitní vysílání šíří tyto své myšlenky i mezi muslimskými komunitami v Evropě. Jako příklad může sloužit jistý Ahmad al-Farjabi, který má v katarské státní správě na starosti prosazování zásad islámu ve společnosti (působí na Ministerstvu financí a islámských záležitostí), který ve vysílání panarabské televizní stanice al-Džazírá obhajoval právo muslimského muže fyzicky trestat svou ženu. „Když chceme toto bití provést, musíme mít na paměti následující: Za prvé, muž si musí být jistý, že jeho žena je typem ženy, která může být bitím napravena. Za druhé, pokud ji musí zbít, nesmí jí zlomit kosti nebo jí poranit kůži. Za třetí, nesmí ji bít před svými dětmi a nesmí doprovázet bití káráním, kletbami nebo verbálními urážkami.“ (...) „Řekli, že druhým typem je žena, která se dívá na svého manžela s pohrdáním, neváží si ho a nerespektuje ho. Říkají, že taková žena musí být podrobena pomocí svalů. Mezi námi, pořádám mnoho přednášek pro ženy a požádal jsem naše sestry, aby mi upřímně odpověděly: Je lepší, aby manželka zničila svůj domov, ztratila své děti a přišla o všechno, co má, nebo je lepší zvednout prut a přivést ji zpět k rozumu? Ženy téměř jednomyslně řekly, že je lepší na ni použít prut a přivést ji zpět k rozumu,“ prohlásil al-Farjabi.

Obhajování fyzického trestání žen či rovnou jejich zabíjení není ovšem pouze doménou mužů. Izraelská nevládní organizace MEMRI (Middle East Media Research Institute) zveřejnila záznam debaty z počátku tohoto roku z kuvajtské televizní stanice Alshahed, kde syrská novinářka Lin al-Atrash obhajovala právo rodiny fyzicky potrestat neposlušnou dívku. Podle jejího názoru nemá dívka nebo chlapec právo si svobodně volit svůj životní styl. A kuvajtská herečka Sabah al-Abadi v diskuzi dodala, že kdyby ji viděl bratr hovořit s cizím mužem, tak by ji určitě zabil, protože by to byla urážka rodinné cti.

My v České republice jsme zatím větším negativním projevům spojeným s masovou migrací příslušníků jiných, hlavně muslimských kultur do Evropy uchráněni. Došlo u nás pouze k pár případům znásilnění a vraždě ze cti, jejichž pachatelé byli muslimského původu. Ale to neznamená, že nás v budoucnu nečekají podobné problémy, jako prožívají v západní Evropě. Máme pouze dvě možnosti volby: buď budeme tento problém popírat a ty, již na něj upozorňují, označovat za rasisty a islamofoby, jak se to děje mnohdy v západní Evropě, nebo se problému postavíme čelem a preventivně již dopředu se připravíme na to, co může nastat s nárůstem počtu muslimských přistěhovalců v České republice, kterých zde reálně stále více přibývá. 

A zde bude mít významný vliv i to, jak se k právu na svobodu volby a právům žen postaví české muslimské autority. Zatím se totiž tváří spíše nejednoznačně a v některých i veřejně dostupných publikacích jimi vydaných si můžeme přečíst obhajobu fyzického a psychického násilí na ženách. Například v knize vydané Ústředím muslimských obcí v ČR nazvané „Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici: Mýtus a realita“ se dočtete: „Nejprve mají být vyzkoušeny první tři možnosti. Jestliže nepomohou, měla by se vyhledat pomoc rodin obou manželů. Je třeba poznamenat, na základě výše uvedených veršů (tj. Z koránu), že bití (podle Prorokových vysvětlujících veršů spíše symbolické plácnutí) vzpurné manželky je pouze dočasným opatřením, ke kterému se přistupuje až na třetím místě v krajním případě a v naději, že by to mohlo napravit její provinění.“

Svátek žen by tedy neměl být pouze připomínkou boje evropských žen za rovnoprávnost, ale měl by být i připomínkou aktuálních výzev, jimž naše evropská společnost čelí v otázce práv žen. Měl by být tedy i dnem boje za práva muslimských žen zvolit si svobodně, jestli chtějí být muslimkami a jestli chtějí dodržovat muslimské zvyky. Bohužel právě toto téma je dlouhodobě ignorováno nejen ze strany mnoha evropských feministických organizací, ale i ze strany aparátu Evropské unie, která k muslimským protiženským zvykům spíše tiše mlčí a tváří se, že problém vlastně neexistuje.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější