Z domu v Pritycké ulici 97 na minském sídlišti Kamennaja Gorka, který sloužil během demonstrací jako útočiště prchajícím lidem, začali najednou mizet jeho obyvatelé. Nejdřív pánové v civilu sebrali kousek odsud dva mladíky. Pak dalšího z osazenstva stopla v autě silniční kontrola a nařídila mu jet na policejní stanici dýchnout na alkohol, odkud se už nevrátil.
„Připadá mi to jako v roce 1937,“ řekla reportérovi portálu TUT.by nájemnice jménem Kaťja. Zadržení nakonec dostali „jen“ administrativní tresty kolem deseti či patnácti dnů vězení. Principy však zůstávají stejné jako za sovětských dob. Poté, co policie vyštvala či pozavírala opoziční lídry, začala likvidovat ohniska běžného občanského odporu.
Přitom to už v létě vypadalo, že Alexandr Lukašenko, označovaný za posledního evropského diktátora, nemůže po 26 letech vládnutí lidovou vzpouru proti zmanipulovaným volbám a následné brutální policejní nakládačce protestujícím Bělorusům ustát. Udržel si ale na své straně režimem hýčkaný bezpečnostní aparát a postavilo se za něj Rusko. Zcela pak selhaly výzvy opozice ke stávkám v obřích státních podnicích. Pracující sice projevili solidaritu, práci ale nezastavili. Ani tím by však zřejmě režim nepoložili, protože tyto fabriky udržují umělou zaměstnanost a suplují sociální systém.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
