Do krajských a senátních voleb zbývají dva týdny a výherní automat zvaný státní pokladna se točí na plné obrátky. V úterý poslanci v prvním čtení posvětili pětitisícový příspěvek penzistům nebo odhlasovali zrušení daně z nabytí nemovitosti. Vedle toho se hraje ještě velká politická hra o to, zda bude zrušena superhrubá mzda či zda bude prodloužen program Antivirus, nebo dojde k jeho nahrazení kurzarbeitem. Ve všem se točí obrovské sumy peněz. Při pohledu na počínání ministrů a vládních politiků se člověk neubrání dojmu, jako by skrze svá rozhodnutí rozdávali něco nicotného jako listí ze stromů, a ne peníze. Navíc které ani nemají a budou si je muset vypůjčit na vrub budoucnosti dalších generací.
Nejhorší na tom je zjištění, že ani ministryně financí Alena Schillerová a ani její další kolegové z vlády neřeší, čím vykryjí současné obří schodky, ale z čeho zaplatí své nejnovější vábničky na voliče. Například při zrušení superhrubé mzdy přijde státní pokladna v příštím roce o 74 až 90 miliard korun, na mimořádné dávce důchodcům stát vyplatí dalších 15 miliard korun. Na zrušení daně z převodu nemovitostí (které podporovala i opozice) stát přijde zhruba o 13 miliard. A tak dále a tak dále. Ve hře je další finanční podpora covidem zasažených firem, kterým stát uhradí část mzdových nákladů. To jsou rovněž miliardové položky.
V minulých letech nás vládní politici krmili tím, jak Česko snižuje zadlužení a jak zodpovědně hospodaříme. Jistě, naší ekonomice se dařilo a díky takřka plné zaměstnanosti a nemalé chuti Čechů utrácet tekly do rozpočtu peníze z daní proudem. Rychle se zvyšující objem HDP pak i tlačil dolů procentuální vyjádření poměru dluhu na HDP, v nominálním vyjádření nám však státní dluh neklesl ani korunu.
Tyto zlaté časy jsou pryč, vše se změnilo. Vláda má schváleno, že může zatnout až půlbilionovou sekeru. To se jí nejspíš nepodaří, ale i tak se snaží, aby z povoleného měšce rozházela co nejvíce. Shodou náhod se to děje vše před volbami a snad nikdo ministrům, ale obyčejným straníkům z ANO a ČSSD nevěří, že to není předvolební populismus. Je a úplně učebnicový. Že jde opravdu o vysokou politickou kartu, dokládá i reakce některých médií. Sněmovna totiž příspěvek pro penzisty zatím schválila jen v prvním čtení a opozice jí nedovolila to udělat zrychleně pouze v jediném čtení. Titulky vybraných médií pak křičely do světa, že pravicová opozice zablokovala příspěvek pro důchodce. Pravda je přitom taková, že zástupci nevládních stran docílili toho, aby se zákon projednával standardně i ve výborech a mohly se k němu podávat pozměňovací návrhy. A při rozložení sil ve sněmovně je jasné, že to v dalších týdnech či měsících projde. Jen už to nebude před volbami.
Nepříjemnou záležitostí se stává i zrušení superhrubé mzdy. Pokud projde v navržené výši, ze státní pokladny zmizí mnoho peněz. Nikdo neřeší, kde se vezmou. Proti se staví i tradičně prolevicově naladěné odbory. O čem se však moc nemluví, je skutečnost, že výpadek příjmů státního rozpočtu bude znamenat i méně peněz pro města a kraje, protože daň z příjmů je sdílenou daní. A tudíž pokud jí stát vybere méně, méně z ní pak pošle i do municipalit. V době, kdy už města pomalu plánují rozpočty a investice na další rok, to je hodně nepříjemná zpráva. Vláda a strážkyně státní kasy zatím vůbec neuvažují, že by tento výpadek byl nějak kompenzován. Výsledkem při tom bude podvázání investiční aktivity, což se negativně projeví na zaměstnanosti, útratách, ale i nižším růstu HDP regionů, a tudíž i státu jako celku.
Vše nyní vypadá, jako by před volbami vláda vůbec neřešila stav státní pokladny. Místo toho jen slibuje a rozdává. S počítáním si hlavu neláme, tedy alespoň před lidmi a v médiích. Myslím, že jen co skončí volby a křesla v krajích a Senátu budou rozdělena, vrátí se stará dobrá Schillerová, která každou korunu, než někomu dá, třikrát otočí v dlaních. Pokud ANO ve volbách vyhoří, zmizí i ochota uplácet vybrané vrstvy lidí. Důchodci pak nedostanou ani korunu víc nad zákonný rámec a až se bude licitovat o výši minimální mzdy, vzpomene si ANO, že je vlastně pravicovou stranou, a postaví se na stranu firem. Zkrátka teď se ještě na vás smějeme, slibujeme a rozdáváme, ale běda vám, opakujeme, běda vám, jestli nám ty hlasy nedáte. Protože když se rozzlobíme, umíme být i hezky zlí.
