Neohrožený hrdina Andrej Veliký zažívá krušné časy a bohužel i my s ním. Virtuální realita jeho marketingového cirkusu zažívá tvrdý náraz s realitou skutečnou. Kde je ta síla údajného krizového manažera? Kde jsou ta jeho předsevzetí o tom, že z České republiky udělá ráj na zemi a vzor všem ostatním? Kde jsou ty sliby o tom, že nemožné vyřeší ihned a zázraky na počkání? Dnešní alarmující stav země se netýká jen aktuální zhoršující se situace s epidemií viru covid-19.
Shodou všemožných okolností se k řízení země vydrápal nedovzdělaný bývalý kariérní komunista, spolupracovník StB a tajuplný miliardář s pestrým rejstříkem všemožných lumpáren. A my všichni jsme mu to umožnili. Více či méně jsme to přijali jako „normální stav“. Netrvali jsme na odpovědích ohledně jeho starších kauz, ohledně jeho vazeb na staré struktury… a časem jsme si zvykli i na jeho kolosální střet zájmů a jeho bezbřehé zneužívání moci ve svůj osobní prospěch.
Čínský netopýří virus putuje světem sem a tam a bylo jasné, že navštíví i zemi Andreje Velikého. Nejprve k nám byl milostiv a oblíbil si v Evropě spíše jiné destinace, zejména ty turisticky atraktivní. Na jaře se naše vláda tvářila, že se nás to vlastně netýká. Nejvíce energie v té době (ostatně jako vždy) věnoval premiér obhajobě ve svých kauzách a protežování svých zájmů, a to na domácí i evropské půdě. Jeho diletantství a chaos zasuplovali samotní občané. Byli disciplinovaní a uvědomělí a chybějící roušky si sami ušili. Andrej Veliký to pak prezentoval jako svůj další velkolepý úspěch. A opět mu to prošlo, jako to, když před časem vyexpedoval svého syna na Krym.
A pak přišla fáze zářezu do státní kasy, zejména překotné nákupy ochranných pomůcek a testů v komunistické Číně, v té Číně, která ten svůj virus vyexpedovala do celého světa. Naše pročínská koalice ve složení ANO bude líp, Hrad a ČSSD za asistence proruských partiček všeho druhu ucítila šanci rychle vydělat. Vláda se chodila klanět čínským letadlům, zachráncům našich životů. Nikdo neřešil kvalitu dováženého zboží, výši provize prostředníkům, případně kdože to vlastně ve skutečnosti oním prostředníkem je. Ve stejné době odmítala záhadná sešlost na ministerstvu zdravotnictví (v čele s marketingovým neumětelem) nabídky domácích výrobců i renomovaných dodavatelů z jiných zemí, než je „bratrská“ Čína. Vláda například odmítla velkorysou nabídku z Jižní Koreje na dovoz testovacích sad PCR testů. Ty byly i s evropským certifikátem a jeden test by stál cca 500 Kč a výsledek by byl v řádů hodin, a ne dnů. Jižní Korea, ale taky Nový Zéland či Tchaj-wan přistoupily k celoplošnému testování a důslednému trasování již na jaře a epidemii zvládají velmi dobře. Ochranné pomůcky v těchto zemích neobdrželi od státu jen senioři, nýbrž všichni a hlavně včas.
Dnes platí samoplátci za testy více než třikrát více a na internetu najdete nabídky ještě mnohem dražší. A vzhledem k tomu, že se před námi okolní země zavírají, tak testy bude potřebovat stále vyšší počet našich spoluobčanů. Jde tedy jen o selhání jedinců, kteří své údajné schopnosti jen předstírají? Jde o nedůslednost expertů, kteří podlehli tlaku Andreje Velikého, který si chtěl uchovat přízeň svých voličů stůj co stůj? Jde o bezstarostnost lidu v podhradí? Jde o selhání médií jako hlídacích psů demokracie? Jde o pasivitu a absenci intelektuálních elit? Proč nám chybí systém a plán, kterému by mohli lidé důvěřovat?
Jisté je to, že nám svítí všechny výstražné kontrolky. Kredit země padá do mínusových hodnot. Pan Vystrčil nedávno ukázal jako reprezentant Senátu, že lze říct ďáblům ne. Měli by se přidat i ostatní a těch témat je více než dost. Je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu. Z uměle stvořeného spasitele se stala zátěž celé země. Přiznejme si to.
