nahoru

Vladimír Pikora: Korona ukázala politikům, jak vyřešit důchodovou reformu bez ztráty popularity

Vladimír Pikora 6. srpna 2020 • 16:30
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Profimedia.cz

Zatímco si u nás většina lidí myslí, že největší změnou společenskou posledních desetiletí byl pád Berlínské zdi, na Západě se hodně lidí domnívá, že ještě větší změnou světa byla finanční krize z let 2008 a 2009. Bojím se však, že za pár let bude hodně lidí říkat, že největší změnou světa od druhé světové války byl koronavirus. Ten zasáhl do všech sfér života, a to nejen v Evropě. A zasáhl i do důchodů. Hlavně do šance na nějakou skutečnou reformu.

Pamatuji si, že když na jaře přicházela z Číny nákaza a s ní i první omezení běžného života, řada lidí cynicky a sarkasticky tvrdila, že to je smutné řešení důchodové reformy. K té se léta nikdo nemá, ačkoli má systém s výjimkou dvou let od roku 2009 permanentní deficit.

Asi nikdo neměl odvahu otevřeně do médií prohlásit, že pokud je korona větším zdravotním problémem pro důchodce než pracující, potom nejspíš počet pracujících připadajících na jednoho důchodce vzroste, což průběžnému důchodovému systému finančně uleví. Jenže data Českého statistického úřadu ukazují, že počet zemřelých za prvních 24 týdnů roku 2020 je o 746 lidí nižší než vloni ve stejném období a proti roku 2018 je nižší dokonce o 2 108 lidí. Očekávaný nárůst mrtvých se tedy nekonal. Český důchodový systém nebyl navzdory očekávání mnohých nikterak zasažen.

Nicméně to platí jen pro ČR. Například španělský důchodový systém už zasažen byl. Ve Španělsku měli totiž mnohem víc nakažených než u nás a byly zde i dramaticky vyšší počty mrtvých. Víc než 80 % z nich byli přitom lidé starší 70 let. Počet pracujících na jednoho důchodce proto poprvé po mnoha letech vzrostl. Zatímco v dubnu byl podle tiskové agentury Reuters poměr pracujících na jednoho důchodce na 2,30, v květnu byl už na hodnotě 2,56. Systém se tím stal finančně udržitelnější.

Důchody jdou do kytek a hodí se to na koronu

Náš důchodový systém zatím trpí. Hospodaření systému důchodového pojištění dosáhlo za první pololetí letošního roku deficitu 13,85 mld. Kč. Vloni tou samou dobou měl přitom systém naopak přebytek 6,28 mld. Kč. Mnozí lidé to vysvětlují tím, že kvůli koronaviru měl systém výpadek příjmů. To je jistě pravda. Jenže ten výpadek nebyl dramatický. Proti stejnému období před rokem jsou příjmy nižší jen o 1,48 mld. Kč. Problém je jinde.

Problémem je ve skutečnosti meziroční růst výdajů. Ten je meziročně vyšší o 18,65 mld. Kč. Už před rokem přitom meziročně výdaje v pololetí vyskočily o 16,43 mld. Kč. Tou dobou ještě žádná korona nebyla. Tušíte správně. Problémem je růst důchodů, na který ekonomika nemá. Ale blíží se volby a vládu podporují hlavně důchodci. Řešení je tedy jasné: do voleb důchody porostou, ať to stojí, co to stojí. Nebezpečné ale je, že nějaké volby jsou skoro každý rok.

Je evidentní, že se s důchody musí něco udělat, ale všechna základní řešení jsou nepopulární. Chce snad někdo nižší důchody? Chce někdo odcházet do důchodu později nebo víc přispívat do systému? Nikdo nemá odvahu to řešit.

Snad není na světě politik, který by si reformou důchodů zvýšil popularitu. Místo řešení zásadních otázek se proto „řeší“ rozdíly v důchodech mužů a žen, což je „pochopitelně“ diskriminace třetího pohlaví, které se zatím přehlíží. Hlavně se ale všichni tváří, že se něco řeší a že může být volič klidný. A o to jde.

Proč řešit důchody, dokud nám půjčují?

Korona však přináší překvapivé řešení důchodů. A to ne tím, že si vybere krutou daň na důchodcích, ale tím, že umožní politikům tvrdit, že deficit důchodového systému nepředstavuje žádný problém. Korona totiž ukazuje veřejnosti, že deficity veřejných financí mohou být extrémní, a politici, média, a dokonce i mnozí ekonomové se tváří, že to nevadí.

Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že deficit státního rozpočtu ČR bude za jediný rok půl bilionu korun, vysmál bych se mu. Vždyť v roce 1996 dokázal žít stát s touto částkou celý rok a teď to je jen rozdíl mezi příjmy a výdaji. A v tomto šíleném prostředí se mluví o dalším zvyšování důchodů. Stát už úplně ignoruje, na co má a na co nemá. Populisté se utrhli ze řetězu.

Korona je pro politiky dar z nebes. Najednou mohou předstírat, že peníze rostou na stromech a na důchody vždy bude, protože si na ně prostě půjčíme. A navíc oni za koronu nemohou, ale korona může za všechno.

Volby 2020: V říjnu proběhnou volby do zastupitelstev krajů i Senátu>>>

Původní představa reformy důchodů vycházela z předpokladu, že dluh je zlo a že ho nechceme. Po koroně se ale veřejnost tváří, že dluh není zlo, ale záchrana. Najednou tedy „není“ reforma třeba. Politici ji „vyřešili“ bez ztráty popularity. Geniální!

Bohužel, problém je v tom, že to není pravda. Je to jen fikce. Dluh nemůže růst do nebes a dnešní nicnedělání se nám jednou vrátí jako bumerang. Dluh jednoho dne narazí na strop. Není to problém jen ČR. S důchody má problém celý svět od Japonska až po Brazílii.

Už v prvním čtvrtletí měla planeta podle Institutu mezinárodních financí rekordní dluh na úrovni 331 % HDP a kvůli speciálním záchranným protikoronovým fondům dál poroste. I Amerika začíná mít s dluhem problém; minulý týden jí ratingová agentura Fitch zhoršila výhled ratingu.

Zajímalo by mě, jak dlouho to ještě bude trvat, než politici pochopí, že peníze vážně nerostou na stromech a že jejich populismus bude ničit život ještě nenarozeným generacím. A bez dětí se ty důchody opravdu nevyřeší.

Vladimír Pikora




Diskuse ke článku