Napoleon údajně řekl, že historie je jenom soubor lží a pohádek, na nichž se všichni shodneme. Jako u drtivé většiny historických výroků je i u tohoto často rozporováno jeho autorství, ale základní premisa je nejspíš, ať je sebecyničtější, v zásadě pravdivá. Naštěstí máme archeology a historiky, kteří občas zvládnou nahlédnout mezi řádky kronik a oficiálních dokumentů a zpochybnit zaběhlý narativ.
Krásným příkladem budiž carevna Kateřina Veliká, o níž jsme se ve škole učili, že byla velkou, moudrou, ambiciózní, osvícenskou, ale hlavně osvícenou panovnictví mocného státu. Dnes můžete přihodit ještě feministickou ikonu a máte model pozitivní historické role jako víno. Ale lze se taky na Kateřinu dívat jako na sobeckou, bezskrupulózní, polovyšinutou a megalomanskou vladařku, která se nezastavila před ničím, aby se do dějin zapsala jako úspěšná carevna. Ne aby byla úspěšnou carevnou, aby se zapsala do historie jako úspěšná carevna.
A právě tyto dva pohledy na Kateřinu Velikou dnes projedeme v našem podcastu o nejšťavnatějších částech historie, v Hodině dějepichu.
