Za války se vzdal práce, aby nemusel kolaborovat s nacisty, o třicet let později se stal první živou pochodní protestující proti okupaci Československa. Nenápadný účetní z polské Přemyšle Ryszard Siwiec.
Když se v posledních týdnech mluvilo a psalo o srpnové okupaci, jejím hrdinům za hranicemi věnoval pozornost málokdo. Jeden takový přitom za zemi, se kterou neměl na první pohled nic společného, položil život jako úplně první. Ještě předtím se stihl postavit dvěma totalitám – nejdřív v roce 1939 přišel o práci na berním úřadě, aby nemusel vybírat daně pro nacistický režim. Po válce zas odmítl pracovat jako učitel, protože, jak sám říkal, nechtěl učit nesmysly.
„Čtrnáct miliónů Čechů a Slováků bylo přepadeno armádami reprezentujícími téměř tři sta miliónů lidí. Vojáci bez špetky studu provedli invazi do malé, mírumilovné a bezbranné země, která nekladla žádný vojenský odpor. Hanba tohoto činu mluví sama za sebe,“ napsal o vpádu vojsk Ryszard Siwiec, jenž se při pohledu na své krajany, vojáky útočící na Československo na příkaz sovětského vedení, styděl.
Osmého září 1968, necelé tři týdny po začátku okupace, se ve Varšavě konaly dožínky. Siwiec si několik dní před akcí zařídil propustku z práce, sepsal závěť a ještě po cestě ve vlaku napsal manželce dopis na rozloučenou, který jí Bezpečnostní služba (SB) předala až po letech. Před cestou si vzal levné hodinky svého syna a věnoval mu své, daleko dražší a cennější.
Připravil si letáky, nahrál na magnetofon vzkaz se svým poselstvím a v plánovaný den přijel na varšavský Stadión desetiletí. Přesně čtvrt hodiny po dvanácté, právě když byl program v plném proudu a na stadiónu bylo přes sto tisíc lidí, se polil rozpouštědlem a zapálil. Když hořel, volal: „Ať žije svobodné Polsko! Nechraňte mě, podívejte se, co mám v tašce!“ Bránil se hasičům, ve chvíli, kdy mu shořelo všechno oblečení, byl stále při vědomí. Do nemocnice ho pak neodvezla sanitka, ale neoznačené auto agentů SB.
Na stadiónu mezitím dál hrála hudba, oslavy pokračovaly v plném proudu. Po Siwcovi zůstala na tribuně kožená aktovka s papíry, které agenti Bezpečnosti v záznamu popsali jako „protistátní letáky“. Na začátku textu Siwiec psal: „Protestuji proti nevyprovokované agresi proti bratrskému Československu!“ O čtyři dny později umírá na následky těžkých popálenin. Bezprostředně po tragédii se o ní šíří zprávy po celé Varšavě, ty ale brzy zase přecházejí v mlčení, média o Siwcovi neinformují, včetně Rádia Svobodná Evropa. To odvysílalo zprávu o jeho činu až na jaře roku 1969.
Později jej v zemích východního bloku následovali další hrdinové, včetně Jana Palacha. Ryszard Siwiec nicméně navždycky zůstane první dobrovolnou obětí sovětské okupace – tím, kdo prolomil tabu.
V rámci akce „sPOLeCZně: polsko-česká výročí 1918–2018“ se 9. září uskuteční v katedrále sv. Víta mše za polský a český národ – In memoriam Ryszard Siwiec, 10. září pak pod názvem Živé pochodně filmově-diskusní večer věnovaný Ryszardu Siwcovi, Sándoru Bauerovi a Janu Palachovi v Nové budově Národního muzea v Praze.
Projekt sPOLeCZně vznikl při příležitosti stoletého výročí vzniku moderních států Polska a Česka a je zaměřený na historické okamžiky, které obě země během této doby spojovaly.
Program sPOLeCZně je velmi různorodý. Kromě výstav, diskusí a konferencí nabídne i kulturní akce, jejichž společným jmenovatelem je spolupráce českých a polských umělců, ať už jsou to koncerty jazzu, vážné hudby nebo filmové projekce. Více informací kompletní program najdete na webu www.polskyinstitut.cz.
