Krvavé století pod Hindúkušem: V Afghánistánu si vylámaly zuby Kreml i Bílý dům
Afghánistán patří mezi země, kde se s několika výjimkami válčilo už několik desetiletí. Proč? Na to odpovídá studium rozhodujících událostí jeho moderních dějin.
17. 7. 1973 Skupina mladých důstojníků svrhla krále Záhira Šáha, vládnoucího od roku 1933, a předala vládu expremiérovi a členu královské rodiny Muhammadu Dáúdovi Chánu.
27. 4. 1978 Dáúdův republikánský režim svrhl Revoluční výbor ozbrojených sil, spojený s marxistickou Lidovou demokratickou stranou Afghánistánu (LDSA). Dáúd při převratu přišel spolu se 17 členy rodiny o život. V čele Revoluční rady stanul politik a spisovatel Núr Mohammad Tarakí. Novou vládu okamžitě uznal Sovětský svaz. Proti marxistickému režimu, naprosto cizímu většině vesměs negramotného obyvatelstva, vyznávajícího sunnitský islám (kromě desetiprocentní menšiny Hazárů, kteří jsou ší’ité), a společnosti založené na kmenových principech, vznikl silný odpor. Různé skupiny za několik měsíců ovládly skoro celý západní, východní a střední Afghánistán a ohrozily jeho metropoli – Kábul.
14. 9. 1979 Frakční boj uvnitř LDSA mezi dvěma znesvářenými křídly – Chalk (Lid) a Parčam (Vlajka) – vyústil v další převrat a udušení zakladatele této strany Tarakího polštářem poté, co ho přivázali k posteli. Moc převzal předseda vlády Hafizulláh Amín, který nastolil teror, jemuž padlo za oběť 50 000 lidí. Afghánská vláda již od jara 1979 naléhala na SSSR, aby jí poskytl vojenskou podporu. Menší sovětské jednotky operovaly v Afghánistánu už od léta, což ovšem nestačilo.
25. 12. 1979–15. 2. 1989 Sovětská okupace. Výsadkáři a zvláštní oddíl Výboru státní bezpečnosti (KGB) obsadili 27. prosince Kábul a vzali útokem vládní budovy. Amín zahynul a funkcí předsedy prezídia Revoluční rady a generálního tajemníka ÚV LDSA se ujal Babrak Karmal, někdejší velvyslanec v Československu a Amínův odpůrce. Představy jestřábů v Kremlu, že situaci se podaří rychle zvládnout, se ukázaly jako liché. Naplnila se varování některých vysokých důstojníků Sovětské armády. Proti sovětským a vládním vojskům bojovali mudžáhedíni. „Omezený kontingent sovětských vojsk“, čítající 80 000 až 104 000 vojáků a 5000 až 7000 občanských pracovníků, a vládní síly ve skutečnosti ovládaly pouze hlavní správní centra a pány na venkově zůstávali mudžáhedíni. Vpád do Afghánistánu ukončil politiku uvolňování mezinárodního napětí a vedl k takzvané druhé studené válce, navíc vážně zatěžoval churavějící sovětskou ekonomiku. Podle ministra zahraničí Eduarda Ševardnadzeho stála afghánská válka SSSR 60 miliard rublů. Pokus o násilné dosazení k moci nikým nevolené marxistické strany v zaostalé polofeudální zemi v době, kdy komunistická ideologie narážela na různé formy odporu i v mnohem vyspělejších evropských socialistických státech, SSSR nevyjímaje, svědčil o zaslepenosti kremelského vedení. „Šuraví“, jak Afghánci říkali Rusům, se stali upřímně nenáviděnými, ačkoli ještě donedávna zde neměli na rozdíl od Britů tak špatnou pověst.
14. 4. 1988 Uzavření dohody mezi SSSR, USA, Afghánistánem a Pákistánem o stažení sovětských vojsk a ukončení války. Do 15. února 1989, po devíti letech, jednom měsíci a osmnácti dnech, se Sovětská armáda z Afghánistánu stáhla. Během tohoto období v Afghánistánu sloužilo 620 000 osob, z toho v armádě 525 200, v pohraničních a jiných jednotkách KGB 90 000, v samostatných formacích vnitřních vojsk a milice ministerstva vnitra SSSR pět tisíc. Kromě toho zde působilo 21 000 občanských pracovníků. Afghánské tažení se po Velké vlastenecké, občanské a zimní válce proti Finsku stalo čtvrtým nejkrvavějším konfliktem v historii sovětského státu. Podle statistické studie Rusko a SSSR ve válkách XX. století, vydané v Moskvě roku 2001, padlo, zemřelo na zranění a nemoci, zahynulo při katastrofách, následkem mimořádných událostí a nehod 15 051 Sovětů. Kromě toho bylo raněno, postiženo kontuzí a utrpělo úraz 53 753 sovětských vojáků a 415 932 onemocnělo. Podle národností největší oběti přinesli Rusové (7418), následováni Ukrajinci (2572), Uzbeky (1146), Bělorusy (667), Tatary (512), Kazachy (387), Turkmeny (291), Tádžiky (280) a Moldavany (207). Titul hrdiny Sovětského svazu obdrželo 85 osob, z toho 28 posmrtně. Ovšem podle knihy V. A. Runova Afghánská válka. Bojové operace zahynulo a zemřelo 26 000 příslušníků Sovětské armády (1,80krát víc, než uvádějí oficiální údaje). Nejkrvavějším se stal rok 1984. SSSR celkem ztratil 118 letounů, 333 vrtulníků, 147 tanků, 1314 bojových vozidel pěchoty, bojových hlídkových vozidel a obrněných transportérů, 1138 radiostanic a velitelsko-štábních vozů a 510 ženijních vozidel. (Pro srovnání: Za čtyři a půl roku války proti Ukrajině ztratilo Rusko podle západních odhadů 1,4 miliónu mrtvých, raněných, nezvěstných a zajatých vojáků, a to včetně dezertérů, z čehož na mrtvé připadá 450 000.) O ztrátách afghánských vládních sil, a zejména civilistů existují jen hrubé odhady. Podle ruského demografa Vadima Viktoroviče Erlichmana si afghánská občanská válka v letech 1978–1992 vyžádala 950 000 lidských životů, z toho bylo 700 000 civilistů. Západní odhady jsou mnohem vyšší a vyčíslují počet mrtvých na 1 242 000 osob. Uprchlíky se stalo až 6 500 000 osob, z nichž tři milióny nalezly útočiště v Pákistánu a dva v Íránu.
Duben 1992 Prosovětský režim někdejšího gynekologa a šéfa nenáviděné tajné policie Nadžíbulláha se zhroutil jak domeček z karet. Tálibové Nadžíbulláha vykastrovali a usmýkali za nákladním autem. Po jeho pádu se mezi jednotlivými skupinami nakonec prosadilo islámské fundamentalistické hnutí Tálibán, jež se roku 1996 zmocnilo Kábulu a vyhlásilo Islámský emirát Afghánistán. Tím ovšem běsnění neutichlo. Podle výše citovaného Erlichmana zahynulo během občanské války v letech 1993–2000 dalších 180 000 lidí.
Léto 1994 U Kandaháru několik vojáků znásilnilo dvě dívky. Jednooký mulla Muhammad Umar, kazatel a ředitel náboženské školy z přepadené vesnice, se svými 30 studenty vojáky porazil a jejich velitele nechal oběsit na hlavni tanku. Jeho bojovníci nebrali peníze, neznásilňovali a nekradli úrodu. Do prosince téhož roku se k nim přidalo 12 000 osob. Pojmenovaly se Studenti. V paštštině je student tálib, v plurálu tálibán. Tak se zrodilo hnutí, které nakonec zvítězilo v nejdelší válce v dějinách USA. Tálibán hlásá striktní dodržování nejradikálnějšího výkladu práva šarí’a, za cenu drastických trestů však dokázal na jím ovládaném území nastolit pořádek a bezpečí, což mu získalo podporu naprostou anarchií sužovaného obyvatelstva. Umar však nehodlal své radikální pojetí islámu vyvážet za hranice.
7. 10 2001 Šestadvacet dní po největším teroristickém útoku v historii – na newyorská Dvojčata a budovu Pentagonu – vtrhly do Afghánistánu Spojené státy, aby se pomstily teroristické síti al-Ká’ida, mající v této zemi základny, za atentáty z 11. září. Začala operace „Enduring Freedom“ (Trvalá svoboda). USA vládu Tálibánu sice svrhly, opakovala se však situace jako za sovětské éry. Interventi a vládní síly kontrolovali nejdůležitější správní střediska, kdežto na venkově vládl Tálibán a jednotlivé klanové skupiny. K 18. 5. 2020 zahynuli 3502 příslušníci koaličních sil. USA ztratily 2355 mrtvých, Spojené království 456, Kanada 157, například Polsko 44 a Česká republika 14 vojáků.
2007 Afghánistán vyprodukoval rekordních 8200 tun opia.
2009 Kontingent koaličních vojáků v Afghánistánu činil přes 100 000 (tedy zhruba tolik jako sovětských v době jejich nejvyššího nasazení) včetně 63 000 amerických. Počet odpůrců války v Afghánistánu stoupl v USA na 57 procent.
Září 2015 Tálibové nečekaně přepadli a na několik dní obsadili páté největší afghánské město – Kundúz.
29. 2. 2020 Delegace USA a Tálibánu podepsaly v katarské metropoli Dauhá dohodu o příměří.
Rok 2021
Březen Tálibán zahájil svou každoroční ofenzívu.
Květen Tálibánci jsou už na více než polovině území.
Červen Islamisté začali obsazovat pohraniční přechody.
2. 7. USA vyklidily svou největší základnu v Afghánistánu – Bagrám.
Polovina července Tálibové se zaměřili na velká města.
První polovina srpna Afghánská armáda se úplně rozložila a prezident Ašraf Ghaní uprchl do Spojených arabských emirátů.
13.8. Německá Spolková zpravodajská služba (BND) i další západní agentury ujišťovaly, že ovládnutí Kábulu před dvacátým výročím teroristických útoků z 11. září je „spíš nepravděpodobné“ a že Tálibán na dobytí města „nemá žádný zájem“.
15. 8. Tálibán obsadil okrajové čtvrti Kábulu.
16. 8. Tálibán oznámil vítězné ukončení války. Přitom americký prezident Joe Biden oznámil šest týdnů předtím: „Je velmi nepravděpodobné, že by Tálibán ovládl celý Afghánistán. Nenastane situace, že by bylo nutné evakuovat lidi ze střechy americké ambasády v Kábulu helikoptérou.“ Pak se ale opakovaly obrázky z amerického úprku z jihovietnamského Saigonu v roce 1975.
19. 8. Tálibán oznámil obnovení Islámského emirátu Afghánistán. Přímé náklady na válku dosáhly v přepočtu 43 biliónů korun (odhady se ale značně různí) a dalších zhruba 40 biliónů si vyžádá péče a jiné výdaje pro veterány.
