Jizvy po dopadu kosmických těles se na Zemi nachází spíše vzácně. Jsou Čechy meteorickým kráterem?
Při pohledu z vesmíru byste hranice států na Zemi nejspíš nepoznali, samozřejmě pokud ten stát není současně ostrovem. Je tu však jedna výjimka: Čechy nelze z výšky přehlédnout, přestože je žádné moře neobklopuje. Místo toho naši zemi ohraničuje kruhový val hor ne nepodobný kráterům na Měsíci. Někteří vědci tvrdí, že Čechy takovým meteorickým kráterem opravdu jsou.
Když slavný renesanční hvězdář Galileo Galilei jako první namířil svůj dalekohled na Měsíc, zaznamenal, že je pokrytý krátery, a přitom poznamenal, že vypadají jako Čechy. Píše to ve svém díle Sidereus Nuncius (Hvězdný posel).
„Je ještě jedna věc, které jsem si všiml a kterou nesmím opomenout,“ napsal Galileo ve Hvězdném poslu. „Oblast kolem středu měsíčního disku zabírá dutý kruh větší než všechny ostatní a dokonale kruhového tvaru (na dnešních mapách Měsíce je to kráter Koperník). Nabízí stejný aspekt světla a stínu, jaký by nabídly Čechy na Zemi.“
Od starých map k satelitním snímkům
Nápadné podoby Čech si všímali také renesanční kartografové, přestože neměli k dispozici letecké mapování ani pohled z vesmíru. Roku 1500 vydal norimberský lékař, astronom, geodet a výrobce geodetických přístrojů Erhard Etzlaub mapu části Evropy, jež byla jakýmsi prapředkem pozdějších automap: znázorňovala tehdejší silniční síť, aby poutníkům usnadňovala cesty do Říma. Svatou říši římskou tu autor vyvedl bílou barvou, ale uprostřed ní trůnil nápadný žlutý ovál ohraničený silnou zelenou linkou kruhového tvaru. To byly Čechy.
Také mapa, kterou roku 1518 vydal mladoboleslavský lékař a vydavatel Mikuláš Klaudyán, znázorňuje Čechy jako žlutou plochu ohraničenou kolem dokola zeleným věncem pohraničních hor. Ještě dál ve stylizaci Čech do tvaru kruhu jde mapa slezského kartografa Kryštofa Vettera z roku 1668. Dílo se jmenuje Bohemiae Rosa (Česká růže), protože Čechy na ní mají podobu rozkvetlé růže, jejíž stonek vyráží z Vídně. Ale ani to nic nebylo proti mapě, kterou roku 1679 vytvořil Karel Škréta mladší jako ilustraci pro vlastivědnou publikaci Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Českého království) od jezuity Bohuslava Balbína. Na ní Čechy zřetelně ohraničuje zubatý kruh vysokých hor.
O tři století později se vedlejším výstupem kosmických závodů staly snímky Země pořízené satelity z oběžné dráhy. Po jejich zveřejnění si někteří vědci podobnosti morfologie Čech s kráterem všimli, ale dál se tím nezabývali. Až v 80. letech přišli astronomové Michael Papagiannis a Farouk El-Baz z Bostonské univerzity s hypotézou, že podobnost Čech s meteorickým kráterem není náhodná. Poprvé o tom referovali na kongresu Mezinárodní meteorické společnosti ve Vídni roku 1989 a v přibližně stejné době na toto téma zveřejnili článek v časopise New Scientist. Hypotézu prezentovali také v Americké astronomické společnosti. Podle nich je nápadný tvar českých pohraničních hor výsledkem srážky asteroidu se Zemí. V zahraniční literatuře bývá tato hypotéza označována jako Bohemian Meteorite Crater nebo Praha Basin.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
