František Smotlacha: Muž, který naučil Čechy nejen sbírat houby, ale i sportovat a zápasit
František Smotlacha je známý především díky svému Atlasu hub jedlých a nejedlých, který je dodnes považován za bibli českých mykologů. Smotlacha byl ale mnohem víc než jen propagátor znalosti a sběru hub. Jako univerzitní pedagog se zasadil o založení organizovaného vysokoškolského sportu, rozvoj turistiky, skautingu a přinesl do českých zemí tehdy neznámé bojové umění jiu-jitsu.
František Smotlacha se narodil 30. ledna 1884 ve vesničce Kopec svatého Jana. Dnes tvoří předměstí Hradce Králové, za Františkova dětství ji ale od východočeské metropole dělil pás lesů a luk. Jeho rodina nebyla majetná, a na jídelníčku se proto často objevovalo „maso chudých“, jak se tehdy přezdívalo houbám. Malého Františka zasvěcovala do houbaření jeho babička. Zanedlouho v něm byl tak zběhlý, že se ráno před školou stavoval v Hradci na trhu a přivydělával si prodejem hub nasbíraných cestou.
Z houbaře mykologem
Po maturitě na gymnáziu pokračoval Smotlacha ve studiu přírodních věd na Karlově univerzitě, kde navštěvoval přednášky průkopníků české botaniky a mykologie, jako byli Bohumil Němec, Jan Bezděk nebo Josef Velenovský. U profesora Velenovského, zakladatele národního Botanického ústavu a pražské botanické zahrady, zůstal pracovat jako asistent a začal po jeho vzoru ve svém bytě na Vinohradech provozovat mykologickou poradnu. Když zájemcům pomáhal určovat nasbírané exempláře, uvědomil si, že mu přináší pouze zlomek jedlých hub, které v našich lesích rostou. Rozhodl se proto záběr českých houbařů rozšířit. Pořádal veřejné přednášky, organizoval výstavy, mykologické vycházky. V roce 1919 začal vydávat Časopis českých a slovenských houbařů a o dva roky později spoluzaložil Československou mykologickou společnost.
Jak časopis, později přejmenovaný na Mykologický sborník, tak Mykologická společnost existují dodnes. Stejně dlouhou životnost má i Smotlachovo monumentální dílo Atlas hub jedlých a nejedlých, poprvé vydané v roce 1947. Příchod II. světové války publikaci pozdržel, ale paradoxně zároveň i podnítil. Za první republiky totiž nebyl intelektuální záběr Františka Smotlachy orientován čistě jen na houby.
Pedagog a sportovec
Na přelomu 19. a 20. století bylo u evropských intelektuálů v módě věnovat se „orientálním naukám“. To mohlo zahrnovat cokoliv od studia východních filozofií přes alchymistické pokusy, kouření hašiše až po cvičení jógy a experimentování s technikami bojových umění. Znalci knih o Sherlocku Holmesovi si určitě vzpomenou, že detektiv přemohl svého úhlavního nepřítele Moriartyho nad Reichenbašskými vodopády díky chvatu z bojového umění „Bartitsu“. Jeho tvůrcem byl železniční inženýr Edward William Barton-Wright, který během práce v Japonsku docházel do školy jiu-jitsu Jigora Kana. Kano z tradičního zápasnického systému samurajů vytvořil sportovní disciplínu a součást tělovýchovného systému. S Barton-Wrightem se pak jiu-jitsu, později přejmenované na judo, dostalo do Anglie a s jeho žáky dále do Evropy.
František Smotlacha se k bojovým uměním dostal během svých univerzitních studií díky německé příručce Das Kano Jiu-Jitsu. Sportu se věnoval již dlouho a byl aktivním Sokolem. Jelikož byl i v tělovýchovné oblasti nadšeným propagátorem, přidal si k přírodovědným přednáškám kurs pro středoškolské učitele a začal na pražských gymnáziích vyučovat tělocvik. V roce 1910 se pak stal prvním docentem „metodiky a systematiky tělesné výchovy“ na Karlově univerzitě a díky jeho úsilí byla tělovýchova zařazena do systému vysokoškolského vzdělávání.
Do Smotlachova Vysokoškolského spolku pro tělocvik a sport, hry a skauting se hned po založení přihlásilo přes 150 studentů. Po pauze vynucené I. světovou válkou se počet rozrostl na tisíce. Ve 30. letech Spolek sdružoval přes 500 oddílů ve sportech od volejbalu po motorismus a letectví. Smotlacha v řadě z nich působil, aktivně se zasazoval o rozvoj turistiky a skautingu. Jeho syn Miroslav, pozdější pokračovatel otcova mykologického díla, byl členem pražské Dvojky vedené Jaroslavem Foglarem.
Zakladatel českého juda
Největší úsilí věnoval František Smotlacha rozvoji bojových sportů. V dubnu 1936 se stal prvním předsedou Československého svazu jiu-jitsu. Jeho jmenování a ukázkám bojových umění přihlíželi kromě zástupců československého Olympijského výboru i hosté z japonské ambasády. Ti byli českými zápasníky tak nadšeni, že pomohli zorganizovat návštěvu zakladatele jiu-jitsu v Československu. Zahájení výuky ve Smotlachově vysokoškolském klubu proto osobně provedl sám Jigoro Kano.
Nucené uzavření československých univerzit v roce 1939 znamenalo i přerušení Smotlachových tělovýchovných aktivit. Namísto nich se naplno upnul k mykologii a nikdy už ji neopustil. Ještě za války stihnul vydat řadu publikací. Mimo jiné například Houby ve výživě lidu, kde sepsal odborně-popularizační úvod a s propagátorkou zdravé výživy Marií Úlehlovou-Tilschovou sestavil 100 receptů houbových jídel.
Atlas hub jedlých a nejedlých
Vydání Atlasu hub jedlých a nejedlých v roce 1947 je považováno za počátek českého houbaření. Smotlachův atlas přitom nebyl zdaleka první mykologickou příručkou, která u nás vyšla. Už v roce 1881 vydal Ladislav Čelakovský překlad rakouského pojednání Sbírka nejdůležitějších jedlých, podezřelých a jedovatých hub. Velký barevný atlas Houby jedlé a jim podobné jedovaté vydal v roce 1901 botanik a mykolog Jan Bezděk. Smotlachův učitel Josef Velenovský publikoval vlastnoručně ilustrovaný pětidílný almanach České houby v letech 1920 – 1922 a jeho žák Jan Macků dal sběračům v roce 1924 k dispozici kapesní určovací klíč Český houbař.
Atlas hub jedlých a nejedlých se mezi ostatními mykologickými díly vymykal přehledností, barevnými fotografiemi, kvalitou ilustrací, a především šíří záběru. V úvodu knihy uvádí Smotlacha dnes již legendární tvrzení, že sám na sobě otestoval na 1700 druhů hub. Skoro tisíc z nich považoval za jedlé – některé však pouze po úpravě. Speciální sekci věnoval houbám, které byly v jeho době považovány za jedovaté, a on je přeřazením do kategorie jedlých takzvaně „osvobodil“. V houbařské komunitě dodnes koluje spousta historek o úsilí, s jakým jejich poživatelnost dokazoval na veřejných přednáškách, kde před zraky užaslých diváků ukusoval z tehdy obávaných muchomůrek. Jeho pokračovatelé tak odvážní nebyli a poukazují na to, že se v některých případech František Smotlacha mýlil. V dalších přepracovaných vydáních Atlasu byly některé druhy přesouvány do kategorií nejedlých.
Velký organizátor
Atlas měl na českou houbařskou komunitu velký dopad díky současné usilovné popularizační činnosti Československé mykologické společnosti. Její členové pořádali výstavy, přednášky, organizovali houbařské vycházky, provozovali mykologické poradny a vydávali čtvrtletník Mykologický sborník. Sám František Smotlacha byl ve Společnosti hybnou silou, přestože mu houbaření bylo stále jen koníčkem a do zaměstnání docházel do univerzitního Ústavu pro tělovýchovu. Kromě organizování a provozování mykologické poradny ve volném čase stále pracoval na dalších dílech svého Atlasu. Jak vzpomínal jeho syn Miroslav, rovněž známý mykolog, ve víru znárodňování se bohužel již připravené a nafocené materiály ztratily.
Houbař, sportovec, pedagog a velký organizátor František Smotlacha zemřel v Praze 18. června 1956 ve věku 72 let. Jeho rodinný hrob na Olšanských hřbitovech na podzim nezdobí kytice, ale svazky voňavých hub, které mu sem nosí jeho vděční mykologičtí následovníci.
