Pivní neboli pivnicový puč. Bürgerbräu-Putsch. The Beer Hall Putsch. To všechno jsou tituly, které se pojí k události z 8. listopadu 1923, kdy se v Mnichově srazily dvě politické skupiny v boji o moc. Název akce zní zábavně a pokus o vládní převrat skončil nezdarem. Jednou z bojujících frakcí ale byla čerstvě zrozená NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem a pivní puč předznamenal jednu z nejtemnějších kapitol lidské historie.
Meziválečná situace v Německu může dodnes sloužit jako učebnicový příklad ideálního klimatu pro vznik extremistických nálad. Německo bylo považováno za hlavního viníka rozpoutání I. světové války a z mírové konference ve Versailles odešla jeho delegace s doslova zničujícími podmínkami. Stát přišel o velké územní celky a musel platit obrovské reparace, které drtily válkou rozvrácenou ekonomiku. Úvěry, které muselo Německo získávat, spouštěly nezastavitelnou spirálu hyperinflace. Předválečný kurs marky k americkému dolaru byl přibližně 4:1, v lednu 1920 se už dolar prodával za 64 marek a na začátku roku 1923 za 4 miliony. O šest měsíců později si už zaměstnanci chodili pro výplatu s prádelními koši a bochník chleba stál 420 miliard marek.
Lži, populismus a vůdce
Pochopitelná nespokojenost s katastrofální ekonomickou situací byla živnou půdou pro extremistické strany a hledání nepřítele, na kterého by bylo možné vinu svalit. Jednou z nejaktivněji šířených zvěstí byla legenda o „Dýce do zad“. Podle ní německá armáda neprohrála válku kvůli vojenským neúspěchům, ale kvůli zradě levicových politických vůdců, kteří za pomoci židovských elit svrhli v roce 1918 císařství a nastolili Výmarskou republiku. Mezi nejaktivnější šiřitele fámy pařila Německá dělnická strana (DAP), která v roce 1920 přijala nacionálně socialistickou doktrínu a pod vedením nového vůdce se přejmenovala na NSDAP.
Vůdcem a ideologem byl ambiciózní a dravý politik jménem Adolf Hitler. Z původní skupinky nespokojených dělníků vybudoval stranu s mnohatisícovou základnou, o moc získanou v demokratických volbách ale zdánlivě neusiloval. Pouze pořádal demonstrace, pochody, psal štvavé články do novin, a udržoval si tak pozornost široké veřejnosti. Provokace vedly říšskou vládu k rozhodnutí NSDAP zakázat. Proti usnesení se ale postavila vláda Bavorska, kde měl Hitler svou hlavní základnu. Rozepře se vyhrotily až tak, že se v bavorské vládě začalo mluvit o plánech odtrhnout se od Německa. Pro Hitlera a jeho soldatesku byl zbídačený a rozhádaný stát ideálním prostředím. V listopadu 1923 dospěl k názoru, že je načase chopit se moci.
Pokusu o puč předcházela celá řada pochodů a demonstrací, na kterých budoucí vůdce předváděl svou moc. Desetitisícové marše fanatických následovníků oblečených do hnědých košil ale měly i opačný efekt. Vyvolaly obavy v bavorské vládě, která si rychle uvědomila, že jí Hitler začíná přerůstat přes hlavu. Ostražitost se vyplatila při oslavách 1. máje, na který Hitler naplánoval ozbrojený útok na shromáždění komunistů a socialistů. Jeho plány zmařil příjezd jednotek bavorské i spolkové policie a zostuzený vůdce se musel na čas stáhnout do ústraní.
Když se na podzim odhodlal k návratu na scénu, ovládal bavorskou vládu takzvaný „Triumvirát“ vedený generálním komisařem Gustavem von Kahrem, vojenským velitelem Otto von Lossowem a bavorským policejním náčelníkem Hansem von Seisserem. Mezi jejich plány figuroval scénář odtržení Bavorska od Německa, ale pohrávali si i s myšlenkou převzít moc v celém Německu a nastolit v něm nacionalistickou diktaturu. V žádné verzi ale rozhodně nepočítali s Hitlerem, který měl přitom plány velmi podobné. Hodlal se chopit moci nad Mnichovem a pak pochodovat na Berlín. Inspiroval ho pochod na Řím, který v Itálii vynesl k moci Benita Mussoliniho.
Pivní puč
Akce, během které se Adolf Hitler poprvé pokusil otevřeně chopit moci, proběhla – jak se na Bavorsko sluší – v Městském pivovaru. Na schůzi s Triumvirátem sem 8. listopadu 1923 dorazilo asi tři tisíce občanů včetně přizvaných členů berlínské vlády. Krátce po zahájení do sálu vtrhly jednotky SA vedené předními členy NSDAP v čele s Hitlerem. Ten vylezl na židli, vystřelil do stropu a oznámil: „Právě začala národní revoluce. Bavorská vláda je sesazena a bude ustanovena prozatímní říšská vláda. Říšská branná moc a zemská policie stojí na naší straně a na kasárnách již vlají naše vlajky. Sál je obklíčen. Prosím, zachovejte klid, jinak nechám na galerii umístit kulomet.“
Razantní nástup sice přítomné zastrašil, když se ale Hitler odebral do vedlejšího sálu jednat s trojicí politiků, čekalo ho zklamání. Kahr, Lossow ani Seisser nehodlali přijmout nabízené posty v zamýšlené vládě, nenechali se zviklat ani výhrůžkami a máváním pistolí. Až když se k jednání připojil všeobecně uznávaný válečný hrdina a Hitlerův sympatizant generál Erich Ludendorff, souhlasili, že puč podpoří. S Ludendorffem po boku pak spokojený vůdce pronesl další projev v hlavním sále a vydal se osobně dohlížet nad přebíráním moci nad policií a armádou.
Jakmile se ale za ním zavřely dveře, Triumvirát své sliby odvolal. Do novin a rozhlasu vydali politici zprávu, že Hitler hodlá uchvátit moc v Německu a že pokus o puč je nezákonný. Policejní a armádní jednotky se proto až na výjimky odmítly k převratu přidat. Když se zpráva o zradě Kahra, Lossowa a Seissera donesla k Hitlerovi, psychicky se zhroutil. Z depresí ho vytrhl až ambiciózní patolízal a vydavatel antisemitských plátků Julius Streicher. Ten ho přesvědčil, že lid zrádce odsoudil a stojí za pučisty. Hitler se rozhodl vsadit vše na poslední kartu a vyrazit na vysněný pochod.
V poledne 9. listopadu z Měšťanského pivovaru vyrazil kordon tří tisícovek nacistů vedený údernými jednotkami Sturmabteilung (SA). Při cestě k sídlu bavorské vlády se však nesetkal s očekáváným vítáním lidu, ale s policejními zátarasy. Před budovou Ministerstva války se strhla půlminutová přestřelka, po které zůstalo na dlažbě ležet čtrnáct pučistů a čtyři příslušníci policie. Hermann Göring byl střelen do rozkroku, Hitler srážku přežil jen díky tomu, že rychle padl k zemi a vykloubil si rameno. Pokus o puč tím skončil.
Příliš krátké vězení
Tři dny po fiasku byla NSDAP postavena mimo zákon, Hitler byl zatčen, obviněn z velezrady a odsouzen k pětiletému vězení v pevnosti Landsberg. Už během procesu ale bylo jasné, že požívá značných sympatií veřejnosti i části politické scény. NSDAP nebyla fakticky rozpuštěna. Hitlerova cela připomínala spíše luxusní hotelový pokoj, každý den dostával dopisy a dárky od svých obdivovatelů, kteří ho považovali za národního hrdinu. Místo po pěti letech vyšel z bran vězení už po necelém roce s rukopisem svého politického životopisu Mein Kampf.
Když se o deset let později Hitler chopil moci, ukázalo se, že Pivní puč považuje za opravdový začátek své kariéry. Své spoluspiklence odměnil vysokými posty. Antisemita Streicher získal post franckého župního velitele NSDAP. Wilhelm Frick, ředitel mnichovské kriminálky, který se jako jeden z mála policistů přidal k puči, to dotáhl až na titul říšského protektora protektorátu Čechy a Morava. Každý rok si führer puč připomínal rekonstrukcí celé akce a průvodem hnědých košil centrem Mnichova. Zastřelení nacisté byli oslavování jako mučedníci padlí za slávu Říše. Zrádný Triumvirát skončil v koncentračních táborech a na popravišti.
