Před 155 lety 17. září 1868 napadla vojenskou výpravu velká skupina indiánských bojovníků z kmenů Čejenů a Siouxů. Životy jim zachránil jen včasný příjezd jednotek afroamerických vojáků, kterým indiáni přezdívali Buffalo Soldiers.
Vojenskou jednotku doplněnou padesátkou hraničářů napadlo skoro šest stovek indiánů časně z rána. Odpoledne už byla pro skupinu mužů ukrytou pod písečným náspem břehu řeky Arikaree situace kritická. Major George Forsyth sice zvládl udržet své muže pohromadě a střelbou z opakovacích karabin dokázal prozatím útočníky odrážet. Ztratil již ale 22 mužů a bylo jen otázkou času, kdy zbývajícím vojákům dojde munice.
Když nastal soumrak, dva zkušení zálesáci Jack Stilwell a Pierre Trudeau navrhli, že se pokusí proklouznout a přivolat pomoc. Nevrátili se ale ani po pěti dnech a na straně obránců zbylo pouze deset bojeschopných mužů. Tehdy začal Forsyth zvažovat, zda má zbývající munici ušetřit pro dobrovolné ukončení života. Rychlá smrt byla rozhodně lepší variantou než dlouhé umírání u mučednického kůlu.
Doslova v „hodině dvanácté“ se ale situace obrátila a indiánští útočníci se dali na ústup. Stilwell a Trudeau se jako zázrakem dostali až k pevnosti, kde sídlila jednotka desáté jízdní kavalérie složená z prvních Afroameričanů v řadách armády USA. Siouxové a Čejenové v té době již dobře věděli, že je před ní lepší ustoupit, a pro její členy měli dokonce zvláštní přezdívku. Říkali jim Buffalo Soldiers.
Otroctví ne, ale…
Historikové se dnes přou, z čeho přezdívka Buffalo Soldiers vznikla. Někteří se domnívají, že tmavé a kudrnaté vlasy vojáků připomínaly indiánským lovcům bizoní srst. Většina ale tvrdí, že jméno bylo vyjádřením respektu před divokostí, se kterou se černí kavaleristé pouštěli do boje.
Jejich jednotky začaly vznikat po roce 1866, kdy skončila občanská válka a Afroameričané chtěli začít žít jako plnoprávní občané Spojených států. Zrušení otroctví ale bohužel neznamenalo, že by v americké společnosti zmizely i rasové předsudky. Segregace a institucionální útlak byly součástí jejich každodenní reality a jednou z mála možností, jak se domoci alespoň nějakého statutu, bylo narukovat do armády. Ani v ní samozřejmě rasismu neunikli, měli ale možnost si vybudovat respekt pomocí prostředků, které se cení ve všech armádách světa. Odvahou a odhodláním v boji.
Afroamerické jednotky byly zpravidla posílány na mise, které byly pro bílé vojáky buď podřadné, nebo naopak příliš nebezpečné. Byly nasazovány na stavebních pracích při obnově válkou zničené země, bojovaly proti pytlákům a tlupám desperátů, hasily požáry v národních parcích. Největšího věhlasu se ale dočkaly v bojích vleklého konfliktu s indiánskými kmeny velkých planin amerického Středozápadu. V letech 1870–1890 si ve válce proti indiánům vysloužily skoro dvě desítky Buffalo Soldiers Medaili cti – nejvyšší vojenské vyznamenání udělované prezidentem Spojených států amerických.
Utlačovaní chrání utlačované
V řadách devátého a desátého regimentu jízdní kavalérie a čtyřiadvacátého a pětadvacátého pěšího regimentu sloužilo do konce 19. století na 25 000 Afroameričanů. Přes jejich úctyhodný počet a pověst, kterou si vysloužili, existuje v jejich historii řada otazníků. Často se dnes diskutuje o pocitech, které vojáci museli zažívat při misích proti indiánům, se kterými sdíleli velkou část životní zkušenosti. Jednotky žijící v prostředí rasové segregace byly nasazovány do kampaní, které měly za úkol vytlačit svobodné domorodé kmeny do segregovaných rezervací. Buffalo Soldiers měli rozhodně řadu důvodů s indiány soucítit a nezřídka se jako ochránci federálních území stavěli na jejich stranu. Jedna z dochovaných epizod se odehrála 15. ledna 1879, kdy se desátá jízdní jednotka dostala na hranu konfliktu s obávanými texaskými Rangery.
Texas Rangers jsou dnes oficiální policejní složka podléhající orgánům státu Texas. Ve svých začátcích ve 30. letech 19. století ale měli Rangeři do oficiality daleko. Jejich úkolem bylo chránit guvernéra, pomáhat vojákům chytat lupiče, vojenské sběhy a vyšetřovat kriminální činy. Ve skutečnosti ale šlo o paramilitární skupinu často velmi brutálních desperátů, jejichž nenávist k indiánům se mohla měřit jen s nenávistí k Afroameričanům. Příkladem a prototypem Rangera by mohl být George Washington Arrington, se kterým se Buffalo Soldiers střetli.
Arrington vs. Flipper
Arrington sice sdílel dvě jména s prvním prezidentem USA, do sofistikovaného gentlemana měl ale daleko. Narodil se jako John C. Orrick. V šestnácti letech narukoval jako zvěd do konfederační armády. Jméno si změnil poté, co spáchal v rodné Alabamě vraždu a prchl před zákonem do Texasu. Stal se jedním z prvních Rangerů a jeho jednotka byla vyhlášená nemilosrdností, se kterou pronásledovala zloděje koní, falešné hráče a zejména indiány.
V lednu 1879 objížděli Arringtonovi Rangeři okolí řeky Pease v západním Texasu a narazili na skupinu indiánů kmene Kiowa. Kiowové byli na lovu a většinu skupiny tvořili chlapci a mladí muži. Arrington okamžitě zahájil palbu a po krátkém pronásledování zabil jejich vůdce, mladého náčelníka jménem Sun Boy. Poté, co mu z hlavy odřízl skalp, se Arrington pustil po stopách zbylých indiánů a dojel až do malé vesnice. Když se Rangeři připravovali k útoku, který by skončil masakrem a skalpováním žen a dětí, dorazila na místo jednotka deváté kavalerie.
Arrington byl známý svými rasistickými postoji. Sloužil v konfederační armádě, aktivně se podílel na opozici proti volbě afroamerických kongresmanů a byl sympatizantem (snad i členem) Ku Klux Klanu. Těžko se mu tedy snášelo, že ho drží v šachu jednotka vedená podporučíkem Henrym Ossian Flipperem, prvním afroamerickým důstojníkem a absolventem akademie ve West Pointu. Nezbývalo mu však než překousnout zuřivost a vrátit se na základnu. Ani sebedrsnější Rangeři si nedovolili postavit se Buffalo Soldiers, kteří byli pověřeni indiánskou vesnici hlídat.
Černí panteři
Postupem let počet afroamerických důstojníků rostl a mnozí z nich působili mimo aktivní službu jako instruktoři na akademii ve West Pointu. Ceněná byla hlavně jejich jezdecká dovednost načerpaná během patrol na pláních Středozápadu. I v dobách, kdy se z indiánských válek stala dávná minulost, si členové Buffalo Soldiers hrdě drželi své jméno. Americká armáda oficiálně zrušila segregaci až po II. světové válce, ve které se afroamerické jednotky podílely na bojích v Tichomoří i na osvobozování Evropy.
Slavný tankový 761. batalion „Černí panteři“ byl jmenován jednou z nejefektivnějších obrněných jednotek v evropské kampani. Dorazil mezi prvními na demarkační linii v Rakousku, kde před tím ještě stihl osvobodit koncentrační tábor v Gunskirchenu. V jeho řadách sloužil i budoucí první afroamerický hráč nejvyšší basebalové ligy Jackie Robinson. Poslední jednotka Buffalo Soldiers byla rozpuštěna v 50. letech poté, co byla segregace armády exekutivním příkazem prezidenta Harry Trumana oficiálně zrušena.
