Přesně před 45 lety si vyžádala svou poslední oběť jedna z nejstrašnějších infekčních chorob v historii lidstva. Smrt fotografky a novinářky Janet Parkerové spustila poplach, protože v roce 1978 byly pravé neštovice považovány za vymýcené a nikdo netušil, jak se mohl virus ve Velké Británii objevit.
Virus variola, který způsobuje onemocnění neštovicemi, trápil lidstvo během celé známé historie. Jeho stopy byly objeveny v egyptských mumiích ze 14. století před Kristem. Řádil ve starém Římě, kde za vlády Marka Aurelia vyhladil skoro třetinu obyvatel. Epidemie se v několikaletých intervalech proháněly středověkem i novověkem. Úplnou katastrofu neštovice napáchaly v Novém světě, kam je zavlekli španělští a portugalští dobyvatelé a kde na ně během několika málo desetiletí zemřelo až 95 % všech původních obyvatel.
Ještě ve 20. století měly epidemie neštovic na půl miliardy zaznamenaných obětí a obrat v nekonečném boji přinesl až celosvětový očkovací program spuštěný v 50. letech. Smrtelnou chorobu dokázal během dvou desetiletí vyhubit i v zemích s nejvyšším výskytem případů – Brazílii, Indii, Indonésii a východní Africe.
Virus v srdci Británie
Lékař, který dorazil 11. srpna 1978 k Janet Parkerové, ani nepomyslel na možnost, že by se ve středoanglickém Birminghamu mohl s pravými neštovicemi setkat. Zaznamenal sice horečku a svědivou vyrážku, domníval se ale, že jde o komplikovaný případ planých neštovic. Matka, která ho k Janet přivolala, však věděla, že dcera plané neštovice prodělala jako dítě a měla by proti nim být imunní.
Když se dceřin stav nezlepšoval, odvezla ji 20. srpna na infekční oddělení nemocnice v Birminghamu. Profesor Alasdair Geddes, který oddělení vedl, se několik let před tím podílel na vakcinační kampani proti neštovicím v Bangladéši. Okamžitě tedy poznal, že stojí tváří v tvář hrozící katastrofě.
Janet Parkerová byla ihned převezena na speciální izolační jednotku, její matce a dalším asi 500 lidem, se kterými nakažená přišla do kontaktu, byla nařízena domácí karanténa. Současně se rozeběhlo pátrání po zdroji nákazy, které se rychle zaměřilo na Univerzitu v Briminghamu, kde Parkerová pracovala. Její temná komora sousedila s laboratoří lékařské fakulty, kterou vedl specialista na infekční choroby doktor Henry Bedson.
Jedním z projektů, na kterých pracoval, byl výzkum viru neštovic pro Světovou zdravotnickou organizaci. V roce 1978 byl ale výzkum ukončován a WHO snižovala počet laboratoří, kde byly vzorky živých virů přechovávány. Bedsonovi proto končila licence na výzkum a je možné, že kvůli spěchu zanedbal některé z bezpečnostních opatření. Jisté to ovšem není, protože přes intenzivní vyšetřování se nikdy spolehlivě nevyjasnilo, jak se Janet Parkerová neštovicemi nakazila.
Oběti
Nejčastěji citovaná teorie zní, že virus neštovic unikl z Bedsonovy laboratoře a větrací šachtou se rozšířil do temné komory, kde pracovala Janet Parkerová. Ta sice byla proti neštovicím očkovaná, vakcínu však dostala v roce 1966 a nebyla přeočkována, takže se její organismus nedokázal nákaze bránit. Tuto verzi podporuje fakt, že v těle oběti byl identifikován kmen viru, se kterým laboratoř pracovala.
Protiargument, který použili i obhájci univerzity v několika soudních procesech, zněl, že vir neštovic se vzduchem přenáší pouze při těsném kontaktu s nakaženým. Možnost, že by se ho dostatečné množství rozšířilo dlouhou větrací šachtou je tedy značně nepravděpodobná a je možné, že se Janet Parkerová z nějakého důvodu pohybovala přímo v laboratoři.
Ani ona, ani doktor Bedson však do pátrání nemohli vnést jasno. Stav pacientky se rychle zhoršoval a 11. září zemřela na celkové selhání orgánů. Okamžitě poté bylo její tělo převezeno s policejní eskortou do krematoria a spáleno. Henry Bedson napsal 6. září krátký dopis, ve kterém se omlouval svým přátelům a kolegům, že se zpronevěřil důvěře, kterou v něj vkládali. Poté si na zahradě svého domu prořízl hrdlo.
Dohra
Tragický a poněkud záhadný případ si naštěstí více životů nevyžádal. Z pěti set lidí v karanténě se nákaza projevila pouze u matky Janet Parkerové. Díky přeočkování však měla její nemoc lehký průběh a už 10. října byla z nemocnice propuštěna. O týden později hygienici prohlásili případ posledního výskytu neštovic za oficiálně ukončený.
Světová zdravotnická organizace v jeho důsledku zpřísnila všechny bezpečnostní protokoly v laboratořích a většina států své vzorky viru zničila. Od roku 1980 jsou neštovice považovány za vyhubené. Vzorky živého viru jsou uchovávány pouze ve dvou laboratořích. V Centers for Disease Control and Prevention v americké Atlantě a ruském Státním výzkumném centru virologie a biotechnologie ve městě Kolcovo na Sibiři.
