Historie je často ironická, temně zábavná a podivná. A také plná barvitých charakterů! Jednou z nejznámějších historických postav je císařovna Alžběta Bavorská, řečená Sissi. A přestože neměla úplně šťastný život, jeden by řekl, že se mohla smát naposled. Jako doopravdy naposled.
Císařovna Sissi, pravým jménem Alžběta Bavorská, byla považována za jednu z nejkrásnější žen devatenáctého stletí a právem. Bylo to ale především tím, že si na tom velice zakládala. Všechny její busty, sochy i portréty vzniklé v jejím pokročilém věku musely být tvořeny podle uměleckých děl již hotových - chtěla zůstat krásnou navždy, nenechat se vyobrazovat jako stará žena.
Její posedlost vzhledem se stala legendární a ovlivňovala život její i jejího okolí. Předlouhé vlasy císařovny například procházely mimořádně dlouhým a složitým rituálem česání. A tady se naše zdroje rozcházejí. Zatímco někde stojí, že císařovna se nechávala česat každý den odpoledne, jiné zdroje uvádějí, že se nechávala česat jednou za několik týdnů, ale že taková operace zabrala celý den.
Abychom byli kompletně fér, je velice dobře možné, že její vzhled bylo také to jediné, o co Alžběta pečovat mohla. Podle všeho jí nebylo dovoleno, aby se podílela na říšské politice, nemluvila ani do výchovy svých dětí, kterou formálně obstarával její manžel František Josef I. se svou matkou. Na obranu mocnáře je ale třeba dodat, že Sissi trpěla celý život hlubokými depresemi a nevíme, nakolik na ní byl v oblasti diplomacie a politiky spoleh.
Konec podle mých představ
Deprese se zhoršovaly s postupujícím věkem. Když pominulo to, na čem si císařovna zakládala nejvíce, její vzhled, přestala o sebe kompletně dbát. Už žádné elaborované česání, žádné oblékání parádních modelů. Její už tak podlomené duševní zdraví pak finálně zlomila sebevražda jejího syna Rudolfa. Kdysi překrásné šlechtičně vypadaly zuby, nosila výhradně černou a stále častěji hovořila o smrti. Hovořila nicméně o smrti konzistentně. Chtěla umřít náhle, rychle a bezbolestně. Nechtěla umírat v posteli a dívat se celé dny na procesí jejích příbuzných a podřízených.
A tady do našeho příběhu vstupuje její “hrdina”. Anarchista Luigi Lucheni. Jako řada vyšinutých atentátníků, ani on neměl zálusk konkrétně na císařovnu. Chtěl prostě oddělat slavného aristokrata, stát se slavným. Do Ženevy se vydal, protože tam měl přenocovat princ Orleánský a Luigi těžce nesl, když se dozvěděl, že šlechtic na poslední chvíli změnil plány a kantónu se vyhne.
Jako náhrada měla posloužit jistá hraběnka von Hohenembs ubytovaná na pár nocí v místním hotelu. Netrvalo dlouho, než se po městě rozkřiklo, že jde ve skutečnosti o císařovnu. A tak si pan Lucheni nabrousil pilník a vyrazil do města. Při cestě do přístavu, kde na císařovnu čekal parník, dostala tehdy šedesátiletá Sissy pilníkem přímo do srdce. Podařilo se jí ještě dostat se na loď, ale krátce na to zemřela. Přesně tak, jak si přála.
Luigi na druhou stranu, svou vytouženou mučednickou smrt nedostal. Očekával trest smrti, ale ten byl v Ženevě už na konci devatenáctého století zrušen, takže seděl deset let v žaláři, než se zabil sám.
