K Jaderskému moři letos míří milión českých turistů. Ženy se zde vystavují slunečním paprskům, muži se u toho někdy nudí a jejich děti šlápnou občas bosou nohou na mořského ježka. Než však čeští průkopníci před více než sto lety Chorvatům objevili, že se mohou živit turistickým ruchem, poznalo toto moře Čechy v námořnických uniformách.
V dobách, kdy polovina Jadranu patřila rakousko-uherské monarchii, bylo s nástupem 20. století potřeba jeho válečné loďstvo výrazně modernizovat. O to se postaral nejeden český projektant, děla z plzeňské Škodovky, ocel a stroje z Vítkovických železáren nebo Královopolských strojíren. Moderní námořnictvo však vyžaduje také šikovné a vzdělané námořníky. Proto při pohledu na tehdejší celkem nízkou technickou a vzdělanostní úroveň většiny národů habsburské monarchie nás nemůže nijak překvapit (a naopak může nás to naplňovat hrdostí), že právě suchozemští Češi spolu s Vídeňáky či Němci z českého pohraničí nacházeli široké a úspěšné uplatnění i u námořnictva. Naopak někteří „synové moře“ z řad Chorvatů, Černohorců či istrijských Italů (tehdy s velkým procentem analfabetů) často vykonávali zpravidla jen podřadné funkce topičů a podobných odborností.
Pokud v roce 1918 tvořil suchozemský český živel jen 10,6 procenta celkového stavu rakousko-uherského válečného námořnictva (téměř 6000 mužů), je třeba zdůraznit, že u mnoha vysoce kvalifikovaných poddůstojnických i důstojnických odborností (dělostřelci, strojníci, lodní konstruktéři, zdravotníci, ale také třeba radiotelegrafisté, potápěči či hudebníci) tento poměr Češi mnohonásobně překračovali. Tato skutečnost se samozřejmě týká i služby u tehdy nové námořní zbraně, kterou představovaly ponorky, kde Češi tvořili asi třetinu posádek. Podobné to bylo i ve sboru námořních lékařů, kde dokonce Češi drtivě převažovali.
Při zahraničních plavbách rakousko-uherských lodí poznali naši předci třeba Turecko, Krétu, Maroko, USA, Argentinu, a především Čínu, Japonsko či ruský Vladivostok, což z nich po návratu do civilu dělalo v rodině i u sousedů oblíbené vypravěče o dálkách a mořích, po nichž Češi vždy toužili. Podívejme se proto alespoň krátce do bohaté minulosti našich pradědečků v námořnických uniformách, která připomíná jejich veselé i smutné zážitky ve službách císaře pána…
MOŘŠTÍ ŠVEJCI
Čeští námořníci při nástupu k „maríně“ v hlavní základně válečného loďstva v istrijské Pule si rychle zvykli na zdejší víno i pestrý námořnický slang, jenž měl kořeny v chorvatštině, němčině či italštině – například klapa (národnostní skupina na lodi), britula (námořnický nůž), bůži (námořní vězení), fogista (topič), kvarat (čtvrt litru vína), mudante (spodky) atd.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
