nahoru

Úkol: Zabít Vlasova! Jak zpravodajské služby Spojenců soupeřily na jaře 1945 o vliv v Československu

PAVEL ŽÁČEK 6. května 2021 • 06:20
Úkol: Zabít Vlasova! Jak zpravodajské služby Spojenců soupeřily na jaře 1945 o vliv v Československu
foto: Archív autora

Zvláštní operace realizované v českých zemích na samém sklonku druhé světové války orgány lidového komisariátu státní bezpečnosti (NKGB) potvrzují skutečnost, že sovětským bezpečnostním orgánům nešlo o obnovu svobody a demokracie v Československu. Jejich hlavním úkolem byla likvidace protibolševické opozice a vytváření rozsáhlých agenturních sítí pro poválečné využití. Prostě příprava na převzetí moci.

Sovětský zájem o Československo byl na sklonku druhé světové války na rozdíl od západních Spojenců přímo úměrný množství a rozsahu zpravodajských, státněbezpečnostních a diverzních aktivit realizovaných příslušnými stranickými, vojenskými, bezpečnostními a partyzánskými orgány. Jejich činnost byla z účelových mocenských důvodů realizována samostatně, to znamená jen ve velmi omezené míře ve spolupráci s úřady československé exilové vlády.

Snad nejzajímavější a také nejméně známé jsou operace zvláštního určení IV. správy NKGB USSR podplukovníka státní bezpečnosti Ivana Daniloviče Sidorova, která již v prvním operačním období od srpna do října 1944 vysadila do okupovaného Československa minimálně čtrnáct a v březnu a dubnu 1945 dalších dvanáct operativně-čekistických skupin.

Na základě pokynu nadřízeného náčelníka IV. správy NKGB SSSR Pavla Anatoljeviče Sudoplatova byly počátkem roku 1945 stanoveny hlavní úkoly pro nadcházející jarní vlnu výsadkových operací do českých zemí: sledování vybraných antisovětských formací, zejména v Praze nedávno vzniklého KONR (Komitétu pro osvobození národů Ruska), ruského exilu, ukrajinských nacionalistů či kozáckých formací, infiltrace německých bezpečnostních složek, ale také českého odboje.

Orgány státní bezpečnosti měly na starost mimo jiné organizaci a provádění zvláštních operací, včetně fyzické likvidace různých zájmových osob, jak z řad nacistické okupační správy, tak zběhů ze sovětských mocenských orgánů, mezi nimi především předsedy Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR) a vrchního velitele Ruské osvobozenecké armády (ROA) generálporučíka Andreje Andrejeviče Vlasova (rozpracován jako „Voron“), a také představitele frakce ukrajinských nacionalistů Andrije Melnyka.

Pražské povstání v květnu 1945VIDEO Mall.tv

Za účelem infiltrace KONR byly v Kyjevě nezávisle na sobě sestaveny operativně-čekistické skupiny „Uragan“ v čele s Viktorem Alexandrovičem Kudrjavcevem (alias „Běljajev“) a „Sever“, vedená majorem Filippem Vasiljevičem Zacharenkem (alias „Zaporožec“), prověřenými funkcionáři státní bezpečnosti.

Jejich stěžejní úkoly byly stanoveny:

  • odhalit činitele KONR žijící v Praze, ustanovit jejich bydliště, pátrat po možném spojení se sovětským zázemím, systematicky sbírat materiály o antisovětské činnosti KONR a informovat o ní kyjevskou centrálu
  • prozkoumat možnosti k verbovce agentů ve vedoucích kruzích KONR a v jejich bezprostředním okolí, prověřit kanály, přes něž by bylo možné do něj infiltrovat speciálně připravenou agenturu NKGB USSR
  • připravit a uskutečnit plán fyzické likvidace předsedy KONR a vrchního velitele Ozbrojených sil KONR genpor. A. A. Vlasova.

Výcvik atentátníka

V průběhu března 1945 se centrála NKGB v Kyjevě zaměřila na intenzívní výcvik člena Komsomolu Michaila Alexejeviče Komissarova, agenta „Vladimirova“, také určeného zlikvidovat „Vorona“ (Vlasova). Po seznámení se zásadami pohybu a činnosti v týlu nepřítele byl vycvičen v nakládání s výbušninami, naučil se manipulovat s tužkovou a mechanickou kloubovou roznětkou. Na střelnici absolvoval praktickou střelbu z pistole Tokarev TT-30 a samopalu PPŠ-41 Špagin.

„Vladimirov“ byl instruován, že v žádném případě, za žádných okolností nesmí přiznat své vztahy s orgány státní bezpečnosti ani sdělovat jakékoliv informace o doprovodné skupině. Na sklonku měsíce se agent na základně u letiště Tuszów Narodowy poblíž polského města Mielec seznámil s velitelem skupiny „Škval“ majorem Nikolajem Ivanovičem Grigorjevem (alias „Gajdar“), který obdržel instrukce k podpoře jeho vražedného úkolu.

Dne 20. března 1945 nahlásila IV. správa UNKGB do Moskvy deset operativně-čekistických a diverzně-rozvědných skupin, připravených k vysazení do Československa. Šest z nich (Fakel, Priboj, Uragan, Grom, Sever, Promin) mělo být vysazeno do bezprostředního okolí Prahy, zbylé do prostoru Brna (Škval, Udar a Poznancy) a Plzně (Vperjod). Za pár dní bylo všechno jinak: „Poznancy“ zamířili k Plzni, „Škval“ na Prahu, „Udar“ a „Vper­jod“ na Moravu.

Klíčovou roli v okolí hlavního města sehrála skupina „Fakel“, do jejíhož čela byl vybrán zkušený důstojník státní bezpečnosti, plukovník Jakov Alexejevič Kozlov (alias „Bogun“), někdejší velitel operace „Tur“ na východním Slovensku. V březnu 1945 centrála jeho skupinu rozšířila na devatenáct parašutistů včetně specagenta s krycím jménem „Kuzněcov“ a soustředila na letišti u Mielce.

Základna u Dobříše

V noci z 25. na 26. března 1945 bylo patnáctičlenné jádro oddílu, včetně agenta „Kuzněcova“, úspěšně s osobními zbraněmi a nezbytnou výstrojí vysazeno sedm kilometrů od Dobříše. Menší štěstí měla diverzně-rozvědná skupina „Poznancy“, paralelně shozená nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem, kterou rozprášilo klatovské gestapo, přičemž padli tři paraagenti, včetně velitele Ivana Borisoviče Simoněnka (alias „Voronov“), a dva byli zajati.

Okamžitě po seskoku se členové skupiny „Fakel“ zaměřili na přípravu plochy pro příjem dalších osob i materiálu. Již následující noci přijala základna (báze) u Dobříše třináct parašutistů skupiny „Priboj“ v čele s Mitrofanem Romanovičem Sobolevem-Kuzminem (krycím jménem „Žuk“) a pět specagentů („Stefanovskij“, „Jaroslav“, „Guk“, „Trilikovskij“ a „Kuzněcova“) vycvičených k fyzické likvidaci vedení ukrajinské politické emigrace.

Na sklonku druhého dne z 27. na 28. března 1945 seskočila desetičlenná skupina „Grom“ pod velením Grigorije Ivanoviče Stěpového (krycím jménem „Jeleckij“). Jednomu z parašutistů se neotevřel padák a byl později nalezen mrtev.

Kozlov začal řešit problém, jak uniknout německé pozornosti, přičemž informoval centrálu, že zvažuje svou základnu přesunout k Plzni a v prostoru Praha ponechat pouze šestičlennou operativní skupinu (opergruppa).

Reakce IV. správy UNKGB byla výmluvná: v noci z 31. března na 1. dubna 1945 přistála na základně „Fakel“ skupina „Uragan“, vedená Viktorem Alexandrovičem Kudrjavcevem (krycím jménem „Běljajev“). Výsadek se příliš nepovedl, první parašutisté letadlo opustili již u Telče. Z deseti parašutistů se postupně objevilo sedm, zbylí byli označeni za nezvěstné, a tak byli přičleněni k jiným skupinám. Stejnou noc nechala kyjevská centrála vysadit také skupinu „Škval“, složenou ze čtrnácti členů a specagenta „Vladimirova“, i s příslušným nákladem. Kozlov reagoval depeší: „Gajdara“ jsem přijal. Zadržte shoz nákladu. Lidi přijímám.

Dne 3. dubna 1945 konečně náčelník Sidorov přikázal: Protože se základna stala známa nepříteli, doporučuji se rozptýlit a zajistit příjem nákladu na nových místech. O pět dní později se centrála dozvěděla, že se našli dva příslušníci skupiny „Poznancy“, kteří se probili z obklíčení a potvrdili její rozbití gestapem. Až v praxi bylo zjištěno, že neexistence rozsáhlejších lesních masívů znemožňuje skupinám manévrování v terénu. Dne 9. dubna 1945 Kozlov hlásil, že nepřítel opustil okolní prostor. Jsem připraven k příjmu na staré místo i signály, požádejte letce o přesné shozy.

Špatné peníze

Mezitím byl náčelník IV. správy NKGB SSSR Sudoplatov z Kyjeva informován: „VLADIMIROV“ byl vybaven speciální záškodnickou technikou a vycvičen, jak s ní zacházet. Nezbytnou podporu při splnění úlohy proti „VORONOVI“ mu bude poskytovat skupina „ŠKVAL“, přes kterou s ním budeme udržovat spojení. O činnosti „VLADIMIROVA“ Vás budu informovat.

Dne 10. dubna 1945 se „Vladimirov“ poprvé neúspěšně vydal do Prahy ke splnění svého úkolu, tedy odstranění generála Vlasova. Akce nebyla příliš dobře zajištěna, bankovky ve výši 2000 korun, které obdržel, měly zásadní vadu: byly vydány československou exilovou vládou v Londýně. Jeho operativní skupina byla místními lidmi upozorněna na německá bezpečnostní opatření ve směru postupu. Velitel skupiny se rozhodl neriskovat – a do tří dnů se všichni vrátili zpět do tábora.

V noci z 11. na 12. dubna 1945 letělo na základnu u Dobříše šest letadel, úkol však splnilo pouze jedno, z něhož vyskákalo pět zbývajících parašutistů skupiny „Fakel“. Kozlov reagoval: Prosím urychlit shozy. Letadla přitahují pozornost protivníka. Dalšího dne požadoval vydat oddílům pokyn opustit základnu a přemístit se až do vzdálenosti dvaceti kilometrů. Krátce nato opakuje: Je zde množství našich skupin. Překážíme si jeden druhému.

Dne 16. dubna 1945 obdržela kyjevská centrála zprávu, že uplynulé noci byla na základnu „Fakel“ vysazena polovina skupiny „Sever“ (pět osob, pět vaků nákladu) i druhá lvovská skupina „Uragan“ (devět osob, dva vaky) v čele s Pjotrem Stěpanovičem Saveljevem (alias „Pavlov“) a zvláštní agent „Leťučij“, úkolovaný zavraždit Augustina Vološina, bývalého předsedu vlády a třídenního prezidenta Karpatské Ukrajiny.

Téhož dne byl velitelům skupin předán pokyn okamžitě opustit základnu a vypravit se za splněním stanovených úkolů. Kategoricky bylo zakázáno provádět jakoukoliv činnost v prostoru skupiny „Fakel“.

V nočních hodinách ze 16. na 17. dubna 1945 seskočilo zbývajících pět parašutistů skupiny „Sever“ a byl shozen náklad pro „Škval“. „Sever“ se ihned přesunul do blízkosti obce Kytín, deset kilometrů od Dobříše, a „Grom“ vyrazil směrem na Rokycany. Následujícího dne konečně centrála Kozlova informovala, že další letadla již nepřiletí.

V rámci zpravodajské hry gestapa se do Prahy dostal ze Slovenska i agent operativně-čekistické skupiny „Gornyje“ s krycím jménem „Draža“ (Dragoljub Stanulovič Vasič, narozen roku 1903), taktéž s úkolem zavraždit Vlasova. Zbytek času do vypuknutí povstání strávil ovšem v pankrácké věznici.

Vlasov stále uniká

Z 19. na 20. dubna 1945 byl za pomoci ilegální stranické buňky v Dobříši proveden druhý neúspěšný pokus dostat „Vladimirova“ do Prahy. O půlnoci zastavilo nákladní auto před domem v ulici Na výšinách 20, nicméně manželka kontaktní osoby specagenta nepustila do bytu. „Vladimirov“, který měl s sebou pistoli a v tlumoku zapakované výbušniny, situaci vyřešil okamžitým návratem zpět ke skupině „Škval“.

Ačkoliv skupina „Sever“ do akce na likvidaci genpor. Vlasova zapojila čerstvě zverbované agenty s krycími jmény „Jež“, „Uran“ (šlo o Antonína Zitu a Vratislava Zahradnického, členy Vlajky a agenty gestapa), „Ivan“ a „Bystryj“, byla nucena konstatovat: Bez ohledu na vynaložené úsilí se nám však přijít na stopu VLASOVA nepo­dařilo.

Na 1. máje Kozlov informoval centrálu o možnosti likvidovat Vlasova za pomoci českého četnictva. Podle jeho plánu měla být do Prahy pod eskortou četníků vyslána tříčlenná operativní skupina vedená zástupcem pro rozvědku Pavlem Nikitovičem Gurtovenkem (alias „Bystryj“), aby tam vybudovali spojení a našli Vlasova. Zároveň navrhoval přesunout se do Prahy a působit tam až do příchodu spojeneckých vojsk. Kromě pozdního schválení zabránil vysazení připravené operativní skupiny do Prahy příchod velkých sil vlasovské 1. pěší divize do prostoru dislokace zvláštních skupin NKGB a německá reakce na začínající povstání.

Den před povstáním „Vladimirov“ odejel vlakem do Prahy, kde se ubytoval na adrese Nad vojenským hřbitovem č. 829 v Praze-Střešovicích, v bytě na pátém patře po uprchlém Němci. V jeho pátrání po vlasovcích mu pomáhala skupina mladých komunistů. Po návratu do bytu sepsal zprávu pro velitele skupiny „Škval“, v níž informoval mimo jiné o blížícím se převratu.

V sobotu 5. května 1945 došel do Kyjeva radiogram specgruppy „Uragan“, potvrzující, že „Voron“ (Vlasov) periodicky pobýval v Praze, zřejmě v hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí. Zkoumám podchody pro likvidaci „VORONA“, hlásil velitel skupiny Saveljev. Pravděpodobně téhož dne obdržel agent „Sklabnyj“ informaci ze správy velkostatku Suchomasty, že se v obci ubytoval štáb vlasovců snad i s p. gen. Vlasovem.

„Vladimirov“ logicky neuspěl v pátrání ani druhého dne povstání. Ráno 7. května 1945 se rozhodl osobně informovat velitele skupiny „Škval“ o aktuálním vývoji situace. Za Černošicemi narazil na jednotky vlasovské 1. pěší divize. Jeden z poručíků ROA před specagentem prohlásil: „Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale naše dvě divize se dnes nacházejí v Praze.“ Agent o tom při první příležitosti informoval velitele skupiny. Zjistit místo pobytu VLASOVA se nepodařilo, vojáci to nevěděli a diskutující důstojník mi to odmítl říci.

Mrtví generálové

V neděli 6. května 1945 nechal lidový komisař NKGB USSR generálporučík Sergej Romanovič Savčenko informovat velitele všech skupin v okolí Prahy, že se podle dostupných informací Vlasov a další představitelé jeho hnutí nalézají v Praze. A nařídil: Okamžitě přijměte co nejenergičtější opatření pro jejich zajištění a dopravu na základnu vašeho oddílu, v případě neúspěchu je zlikvidujte.

Pozornost speciálních skupin NKGB se zaměřila na Suchomasty, kde sídlil štáb 1. pěší divize ROA. Pravděpodobně 8. května 1945 obdržel Kozlov zprávu: Generál Vlasov se štábem v Suchomastech na zámku. Po vesnicích kolem všude asi po dvou rotách vojska, pokud možno přehlédnout celkem asi 4000 vojáků.

Velitelem skupiny „Uragan“ byli do zámku v Suchomastech vysláni náčelník rozvědky por. Michail Michailovič Rogovenko (alias „Michailov“), rozvědčík Juraj Mirilovič (alias „Petrovič“) a dva přeběhlí vlasovci s úkolem chytit nebo zlikvidovat Vlasova. S velkým časovým odstupem Saveljev vzpomínal, že dovnitř pronikli v převleku jako dělníci. V poválečném hlášení bylo uvedeno, že se ho nepodařilo nalézt ani na zámku, ani v pochodujících kolonách vojáků ve směru na Plzeň. Rogovenko pátrání vzdal až při setkání s americkým strážním oddílem na demarkační linii a teprve poté se vrátil do tábora.

Dne 9. května 1945 mjr. Grigorjev urychleně dokončoval agenturní přípravu vlasovců Konstantina Afanasjeviče Kaminského a Leonida Iosifoviče Burlaka, kteří se 28. dubna 1945 připojili ke skupině „Škval“. O dva dny později byli noví agenti „Majskij“ a „Rudněv“ automobilem dopraveni do prostoru Plzně, kde se nacházely vlasovské útvary, s úkolem likvidovat nejvyšší velitelský sestav ROA. Do dvou měsíců od vysazení se měli hlásit v Kyjevě. Před svým vysazením podepsali, že nevyzradí svou spolupráci se sovětskou rozvědkou, ani pokud by jim hrozila smrt.

Za největší úspěch operativně-čekistických skupin v Brdech se považovalo zatčení generálmajora Fjodora Ivanoviče Truchina, zástupce Vlasova, v Příbrami a zabití dalších dvou generálů ROA. Přestože se jednotliví agenti NKGB – včetně skupiny „Praga“ z Kladenska – snažili proniknout do Prahy, jejich zájmem a cílem nebylo pomoci českému národnímu povstání. Potvrzuje to mimo jiné nulová reakce na volání agenta IV. správy NKGB USSR Emila Vitouše (alias „Vitkovský“), který se pokoušel povstaleckým rozhlasem přivolat parašutisty nejprve na Olšany a posléze k Černošicím.

Příprava na převzetí moci

Jak je zřejmé, nejednalo se o běžné partyzánské skupiny. Jejich speciální státněbezpečnostní úkoly potvrzují, že šlo o zafrontové předsunuté jednotky NKGB v rozsahu více než 100 příslušníků (a sedmi specagentů) shozených do vnitřních Čech v rozmezí pouhých tří týdnů, které se kromě standardní rozvědné a diverzní činnosti podílely na vytváření agenturních sítí, rozpracování německých bezpečnostních složek, zejména gestapa, dále různých nacionálních protisovětsky orientovaných vojenských i civilních struktur, ale také českého odbojového hnutí. Část připravených seznamů byla využita útvary vojenské kontrarozvědky „Smerš“ k zatýkání československých občanů ruského a ukrajinského původu či držitelů Nansenova pasu.

Z více než stovky zverbovaných agentů, mimochodem z různých sociálních vrstev – počínaje vlajkaři a agenty gestapa přes lesníky, s jejichž pomocí agenti NKGB pro budoucí využití vybudovali několik tajných úkrytů zbraní a munice s vysílačkou, přes četníky, členy národních výborů až po dva generály československé armády – jsme zatím schopni identifikovat asi polovinu. Uprostřed Pražského povstání byl mimochodem získán k agenturní spolupráci také Štěpán Plaček, budoucí zakladatel zpravodajské služby ministerstva vnitra.

Sovětským bezpečnostním orgánům rozhodně nešlo o to, jak pomoci československým vlastencům obnovit svobodu a demokracii jejich vlasti. Likvidací protibolševické opozice a vytvářením agenturních sítí pro poválečné využití se připravovali na převzetí moci v Československu. Nikoho nepřekvapí, že v těchto sítích uvízli i někteří členové komunistické strany.

Také generálporučík Vlasov svému osudu neunikl. Po neúspěšném jednání na velitelství 16. US obrněné divize v Plzni se vrátil ke svým vojákům nacházejícím se v prostoru Lnáře–Hajany. U americké demarkační linie byla 1. pěší divize ROA Američany odzbrojena a vydána do rukou Rudé armády. Vlasov byl sovětskými orgány zajištěn a 12. května 1945 v odpoledních hodinách předán do rukou odboru kontrarozvědky „SMERŠ“. Po převozu do Moskvy byl vyšetřován, souzen pro vlastizradu a 1. srpna 1946 popraven.

Autor je historik a poslanec za ODS

PAVEL ŽÁČEK




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.