Lékaři, sestry i ošetřovatelé bývají lidmi s neuvěřitelnými schopnostmi, pevnými nervy a hlavně velkou dávkou empatie v těle. Až příliš často se mezi nimi ale najdou jedinci, kteří poslání pomáhat vnímají po svém. Někteří skutečně věří, že lidem na konci života usnadňují odchod a pomáhají jim od bolesti a utrpení. Jiní naopak své pozice zneužívají a hrají si na Boha. A to je i případ Waltraud Wagner a jejího gangu zdravotních sester.
Wagner pracovala v 80. letech minulého století v nemocnici v Lainzu, která patří mezi největí zdravotní zařízení ve Vídni - pracovalo zde přes 2000 zaměstnanců. A byla to právě ona, která nemocnici v roce 1989 nechvalně proslavila. Z oddělení pro dlouhodobě nemocné nad 70 let udělala doslova pavilon smrti!
Když jí roku 1983 bylo pouhých 23 let, jedna z pacientek ji poprosila, aby ukončila její trápení. Waltraud váhala, nakonec ale staré paní píchla vetší množství morfia. Náhlá moc, kterou držela v rukách se Wagner zalíbila. Do hry na Boha přibrala ještě tři kolegyně z noční směny: Irene Leidolf (25), Stefanie Meyer (43) Marie Gruber (19). Wagner sama jim velela.
Místo ukončení utrpení tiše a klidně, ale začaly staré nemohoucí pacienty vraždit mučivým způsobem. Když někdo moc chrápal, příliš je v práci obtěžoval, neměl dobrou náladu nebo odmítal léky, prostě mu zmáčkly nos, stlačily jazyk a do krku nalily vodu. Jejich oběť se kvůli vodě na plicích pomalu a dlouho topila. U starších ležících pacientů bývá úmrtí v důsledku vody na plicích časté a proto trvalo šest let, než se úmrtí začala vyšetřovat.
Ani to by se ale asi nestalo, kdyby vražedný čtyřlístek neslyšel jeden z doktorů, jak se smějí úmrtí jedné z pacientek. Dohromady jim bylo u soudu dokázáno 42 vražd a pokusů o ně, dle odborných odhadů ale mohly zabít až 300 pacientů. Čtveřice sester dostala od 15 let až po doživotí. Všechny čtyři už jsou ale dávno na svobodě, kam se dostaly za dobré chování.
