Hikikomori tráví dny uzavření v maličkých místnostech, které opouštějí jen v nejnutnějších případech.

Hikikomori tráví dny uzavření v maličkých místnostech, které opouštějí jen v nejnutnějších případech. Zdroj: Wikipedia

Důvody pro odloučení od společnosti uvádějí hikikomori různé, tím nejčastějším je ale taková či onaká varianta neschopnosti žít v tak soutěživé společnosti.
Pandemie covidu-19 je pro hikikomori, kteří se snaží uzdravit jen další ranou osudu. Nucený lockdown je jen vrací na začátek složité cesty.
Přeplněná japonská města a v nich milion lidí, kteří nedokáží vyjít ven
Mnozí hikikomori si svůj problém dříve či později uvědomí a snaží se do společnosti vrátit. Ve skupinách pak pořádají například výlety.
Důvody pro odloučení od společnosti uvádějí hikikomori různé, tím nejčastějším je ale taková či onaká varianta neschopnosti žít v tak soutěživé společnosti.
14
Fotogalerie

Fenomén hikikomori: Tisíce mladých Japonců neopustí po celé roky svůj byt

Během pandemie celá řada z nás skončila na kratší či delší dobu izolovaná od svého okolí. A valná většina z nás to nenesla příliš dobře. Člověk je tvor společenský a lidský kontakt nám nedokáží nahradit ani technologie, umožňující nejrůznější způsoby komunikace. O to podivnější se nám může zdát, když se někdo dobrovolně uzavře ve svém pokoji na celé roky, někdy i desetiletí. V Japonsku jsou takových lidí tisíce.

Je obecně známé, že v Japonsku jsou na lidi kladeny obzvláště velké nároky ať už při studiu či v práci. Touha být nejlepší, úspěšný, krásný a bohatý ale nepřináší jen ovoce. Japonsko například patří mezi země s nejvyšším počtem sebevražd ročně. Sociální nátlak na lidi ale vytváří i zvláštní fenomén zvaný hikikomori.

Označují se tak osoby, které déle jak šest měsíců neopustily svůj byt, či jen pokoj (často v domově rodičů). Tento trend poprvé zaznamenal psychiatr Tamaki Saitó v roce 1998. Do jeho ordinace stále častěji přicházeli rodiče, jejichž potomek - častěji syn - se zcela izoloval od okolního světa a přestal opouštět svůj pokoj. Saitó jim začal říkat hikikomori - „odtržení“ - a definoval je mimo jiné i absencí psychické poruchy, která by sociální izolaci odůvodňovala. V Japonsku je podle odhadů zhruba jeden milion takových lidí.

Důvody pro odloučení od společnosti uvádějí hikikomori různé, tím nejčastějším je ale taková či onaká varianta neschopnosti žít v tak soutěživé společnosti. Jakýkoliv neúspěch je v Japonsku, ale i dalších asijských zemích, doslova cejchem neschopnosti. Kritika, která hraničí až s šikanou, pak lidi postupně nutí uzavírat se do sebe - obrazně i doslova. Hikikomori pak tráví dny uzavření v maličkých místnostech, které opouštějí jen v nejnutnějších případech.

Jejich hygiena je na ultra nízké úrovni, sociální schopnosti mají ještě horší. Jsou zalezlí před počítačem, který jim poskytuje vše, co potřebují - zábavu a často i práci (pokud jsou schopni si nějakou najít a udržet). A v dnešní době, v Asii obzvlášť, je neuvěřitelně snadné nechat si doručit absolutně cokoliv až domů. O tom nás ostatně poučila pandemie covidu-19 i v Česku.

Právě toto onemocnění, které způsobilo v řadě zemí karantény národních rozměrů, je pro hikikomori, kteří se snaží uzdravit jen další ranou osudu. Ranou, která k dobrovolné izolaci na celá desetiletí může přivést stovky dalších lidí.