„Bude mi šedesát a pořád jsem přesvědčený, že bych nic nedělal líp než to, co dělám dosud.“ Rocco Siffredi, gigant světového porna, bilancoval svou kariéru na Berlinale. Ne že by se filmový festival přeorientoval na filmy pro dospělé (byť i ty už se v programu progresivní přehlídky vyskytly), to tu jen Netflix slavnostně představil SuperSex, sedmidílnou minisérii inspirovanou životem „italského hřebce“.
Herec, jehož pozapomenuté občanské příjmení Tano připomíná série spolu s téměř neorealistickým popisem dětství stráveného v chudém kraji Abruzzo, absolvoval promítání s manželkou a dětmi. „Byla to pro mě velmi náročná a v jistém smyslu až surreálná zkušenost. Nejprve jsem se v těch hercích (seriál zachycuje Siffrediho v několika časových obdobích – pozn. red.) nepoznával, pak jsem s nimi ale znovu prožil celé své dětství, smrt milovaného bratra, viděl jsem matku, přátele a dávné lásky… Bolelo to, ale taky to bylo krásné. Jen jsem se nemohl ubránit pocitu, že sledovat vlastní život na plátně, a ještě navíc vedle manželky a dětí, je tak trochu úlet,“ řekl po projekci.
Feministka v srdci mužského světa
Scénář k sérii napsala Francesca Manieri, filmařka proslulá až militantním feminismem, která prý nabídku na seriál o Siffredim brala zprvu jako nepodařený vtip. Pak se jí ale podle svých slov chytila jako cenné příležitosti. „Řekla jsem si, že mám jedinečnou šanci prozkoumat maskulinní svět se vší jeho nefunkčností a potenciální toxicitou. Dostat se až k jeho jádru a vypnout ho, abychom už nemohli nikoho z ničeho vinit,“ vysvětluje autorka, z jejíhož pera vzešel tvar místy až filozofických rozměrů (což, pravda, s pragmatismem pornoprůmyslu nejde úplně dohromady a dynamika vyprávění na to doplácí).
Siffrediho líčí jako muže, jenž se od útlého věku cítil k dráze pornoherce předurčený, vnímal ji málem jako poslání a do jisté míry se stal jejím otrokem. „Jestli ve výsledném obrazu mého života něco postrádám, je to výraz radosti, kterou jsem ze své práce měl. Většinu své kariéry jsem se v prvé řadě bavil,“ podotýká Siffredi, jenž své fyzické přednosti popisuje jako „superschopnost“ a sám sebe prý od jistého okamžiku vnímá jako superhrdinu.
Dřív šlo o holky, dnes o svobodu
Nicméně i jeho postoj se prý za ta léta trochu pootočil. „Když se mě dřív ptali, proč dělám porno, odpovídal jsem, že chci přefiknout co nejvíc holek. Dnes to mám jinak. Sex vnímám jako výraz absolutní svobody a z reakcí fanoušků vím, že to není chiméra. Chodí mi maily ze zemí Blízkého východu, kam už se porno taky dostalo, a lidi se mu chtějí věnovat právě pro ten pocit naprosté volnosti. Je to pro mě obrovská satisfakce, ještě větší než sex sám,“ řekla pornohvězda, která se dnes sama cítí nejsvobodněji. „Sex pořád miluju, potřebuju a aktivně provozuju, ale už nejsem jeho otrok.“
Seriál SuperSex vznikl v italské produkci, režii Netflix svěřil Francesce Mazzoleni, Franceskovi Carrozzinimu a Mateovi Roveremu. Titulní roli získal Alessandro Borghi, jenž se musel vypořádat minimálně s padesáti velmi explicitními scénami. „Neříkám, že to bylo snadné, ale smiřovalo mě s tím, že ani v jednom případě nešlo o sex pro sex. Každá ta scéna měla něco vypovědět, rozhodně jsme ji netočili jenom proto, že ztvárňuju pornoherce,“ říká Borghi.
Na Netflixu bude mít SuperSex premiéru 6. března.
