Nejlepším tuzemským filmem roku 2022 se podle českých filmových kritiků stal Arvéd, výrazně stylizovaný životopis udavače a okultisty Jiřího Arvéda Smíchovského. Částečně uspěli i drogově-hiphopový BANGER. nebo projekty Michala Blaška, naprázdno zato vyšel jiný životopis – portrét skladatele Josefa Myslivečka Il Boemo. Žádný z těchto titulů není bez chyb, snad žádné výhrady zato nelze mít k nominovaným dokumentům – Good Old Czechs, Zkoušce umění a vítěznému KaprKódu.
Hravý KaprKód režisérky Lucie Králové a střihače Adama Brothánka je dokumentární operou o životě a díle fascinujícího pozapomenutého skladatele (nejen) propagandistické hudby Jana Kapra. Drsný titul Good Old Czechs (režie Tomáš Bojar, střih Šimon Špidla) vypráví anabázi pilotů RAF z Československa přes bitvu o Británii a východní frontu, zpátky domů, prostřednictvím vyprávění mimo obraz v první osobě, hudby a archivních záběrů. A vtipná Zkouška umění (režie Adéla Komrzý a Tomáš Bojar, střih Hedvika Hansalová) je záznamem přijímacích zkoušek na pražskou AVU, výmluvným svou lakoničností.
Špidla dostal od kritiků cenu za audiovizuální počin, Brothánek byl v téže kategorii nominovaný, Hansalová stříhala i vítězného Arvéda. Všechny tři dokumenty jsou suverénními stavbami s jasnou koncepcí a strukturou; střih je jejich integrální částí a střihači výsostnými spoluautory. Dá se dokonce říct, že dokumenty v loňské rekordní kinonáloži (75 tuzemských celovečerních titulů v české distribuci) nad hranými filmy kvalitativně dominovaly a v nadžánrovém hodnocení představují to nejlepší, co se u nás loni natočilo.
Těžko říct, jak by vypadal vítězný Arvéd bez Hanselové: dvouhodinové vyprávění režiséra a spoluscenáristy Vojtěcha Maška o bizarní figuře, které záumně využívá repetice a záměrně omezený rejstřík záběrů, je těžko k ukoukání. Film vyhrál i cenu za mužský herecký výkon (Michal Kern) a scénář (Mašek s Janem Poláčkem). Daleko dravěji navenek působí BANGER., natočený v pražských ulicích a klubech na iPhone, ten se ale od poloviny stopáže mění v nechtěně úsměvnou moralitku v duchu „děti, neberte drogy“. Jeho autor Adam Sedlák za něj od kritiků získal cenu za režii, tu by si ale v rámci trojice hlavních titulů letošního ročníku zasloužil Petr Václav s filmem Il Boemo: výpravná freska ohromuje nejen evokací doby, ale právě i režií, a to hned dvojtou, neboť Václav uvnitř filmu jistou rukou režíruje ještě operní představení.
Možná největším vítězem třináctého ročníku Cen české filmové kritiky je nicméně Michal Blaško. Za režii minisérie Podezření a svého celovečerního debutu Oběť právem vyhrál Cenu innogy pro objev roku, za Podezření si se scenáristou Štěpánem Hulíkem odnesl ocenění v kategorii Mimo kino a Vita Smačeljuk z Oběti triumfovala v herecké kategorii. Blaško, který už se svými tituly navštívil
všechny tři hlavní áčkové festivaly (Benátky, Berlinale i Cannes) a řadu dalších, rozměry „objevu“ dávno přerostl a na nadcházejících Českých lvech si zaslouží bodovat „plnohodnotně“.
Ceremoniál proběhl 4. února v pražském Divadle Archa a patřil v historii Cen české filmové kritiky k těm nejméně povedeným. Moderátoři Tereza Dočkalová a Jiří Panzner se večerem protrápili, své texty četli z papíru, předávajícím dvojicím kladli vyloženě líné otázky a hlavně se jim nedařily vtipy. Kritika si holt nevybírá.
