Řízením osudu, respektive šéfů hlavních streamovacích služeb, mají dva nejočekávanější seriály letošního roku premiéru pár dní od sebe. Oba jsou ze žánru fantasy a oba jsou také prequely. Rod draka od HBO se odehrává před slavným cyklem Hra o trůny, Pán prstenů: Prsteny moci z produkce Amazon Studios je dějově zasazený před knihy Hobit a Pán prstenů, respektive jejich filmové adaptace. Jak to tedy s prequely funguje?
Řečeno se slovníkem, prequel je umělecké dílo narativní povahy (tedy vypráví příběh), které v dějové chronologii předchází dříve zveřejněnému dílu. Díla na sebe nemusejí přímo navazovat a k pochopení jednoho by nemělo být nutné znát druhé. Relativně nové slovo prequel, doložené poprvé roku 1958, je odvozené od termínu sequel neboli pokračování; říkat podle stejného vzoru „předkračování“ se v češtině naštěstí neujalo.
Jak už to s kulturou bývá, sequely i prequely znali už staří Řekové. O tom, že Odysseia navazuje na Iliadu, jsme se učili; Homérovy eposy však byly součástí většího celku, který obsahoval i později datovanou nedochovanou báseň Kýpria, jež se odehrávala ještě před Iliadou – tedy před Trojskou válkou a na jejím začátku.
Za vznikem pokračování většinou stojí komerční úspěch předchozích děl, jak tomu bývalo dávno před vznikem filmu. Daniel Defoe napsal ke svému románu o Robinsonu Crusoeovi (1719) další dvě (podstatně méně známé) knihy se stejným hrdinou, Alexandra Dumase přiměla popularita jeho Tří mušketýrů (1844) k napsání sequelů Po dvaceti letech a Ještě po deseti letech. Tři mušketýři mimochodem původně vyšli, stejně jako mnohé klíčové romány 19. století časopisecky, ale to je zase jiný druh pokračování...
Nejen úspěch, ale zřejmě i podivná posedlost pak vedla scenáristu, režiséra a duchovního otce ságy Star Wars George Lucase k rozpracování komplikovaného celku navazujících filmů. Ke třem epizodám z let 1977–1983 přibyly v letech 1999–2005 další tři části, které původní trilogii sloužily jako prequely, a v letech 2015–2019 byly natočeny ještě další tři díly, které na původní trilogii pro změnu navazují. Lucas se během roků dušoval, že měl devět epizod na mysli od samého začátku, ale přitom se celkem jistě ví, že při natáčení úplně prvních Hvězdných válek (1977) téměř netušil, co vlastně dělá, natož aby přemýšlel v trojtrilogii. První tři filmy později pokazil zpětným přidáním digitálních triků, prodejem značky společnosti Disney pak umožnil vznik chaotického chuchvalce filmů, seriálů a dalších oddenků, které už nelze do slov sequel a prequel vměstnat.
Něco podobného se nyní děje s takzvaným univerzem komiksových superhrdinů společnosti Marvel. Tento vnitřně popropojovaný fikční svět je natolik složitý, že ho lze pochopit snad jen s rolí čtverečkovaného papíru; situaci problematizují i postupy jako cestování v čase nebo paralelní vesmíry, takže i tady přestává být chronologické řazení na prequely a sequely funkční. Cestování v čase a alternativní verze budoucnosti komplikují pořádek třeba i v jinak nerozvětvené filmové sérii o terminátorovi.
Filmy o superhrdinech ale pomohly zavést do obecného povědomí další termíny jako reboot, spin-off nebo origin story. Reboot je restart příběhu, většinou související s obsazením zavedené postavy novým hercem; série o Spider-Manovi takhle začala už třikrát, postupně s Tobeym Maguirem, Andrewem Garfieldem a Tomem Hollandem. Pro zvýšení komického efektu se všichni tři setkali v zatím posledním spidermanském dobrodružství Spider-Man: Bez domova (2021). Ve spin-offech sledujeme sólová dobrodružství hrdinů stávajících „týmových“ filmů, třeba Wolverina z party X-Men. I spin-offy se mohou řadit za sebe jako prequely a sequely... A origin story bývá prequel poměrně často, neboť vysvětluje, jak se hlavní postava stala tím hrdinou, jakého už známe.
Jedním z nejstarších obecně známých prequelů je spaghetti western Hodný, zlý a ošklivý (1966), odehrávající se před filmem Pro hrst dolarů (1964) a jeho pokračováním Pro hrst dolarů navíc (1965). Aby to bylo zajímavější, Pro hrst dolarů byl zároveň volný remake, tedy předělávka japonského filmu Yojimbo (1961). Prequely, rebooty či origin story se často vyskytují u hororů o sériových vrazích, kdy je potřeba vysvětlit, co jim kdo provedl, že jsou tak zlobiví (třeba Leatherface – zrození, chronologicky předcházející sérii Texaský masakr motorovou pilou). Náročnou chronologii má z hororů třeba i Vetřelec se svým systémem navazujících filmů, propojených navíc se žánrově příbuznou sérií o jiném vesmírném zabijákovi – predátorovi (viz například u nás natáčený Vetřelec vs. Predátor z roku 2004). A takový letošní snímek Predátor: Kořist je klasickým prequelem úplně prvního Predátora z roku 1987.
Jedním z mnoha problémů spojených s prequely je vedle dodržování dějové návaznosti i stárnutí herců, tedy pokud postavy ztvárňují titíž lidé. Někdy se to může zamotat hodně divoce; dávejte pozor. V hororu Orphan (2009) hrála tehdy dvanáctiletá Isabelle Fuhrman třiatřicetiletou ženu Leenu, která se vydává za devítiletou dívku Esther. V ději z toho tehdy bylo hodně mrzení a několik mrtvol (estonský Dr. Värava v podání Karla Rodena naštěstí přežil). O třináct let později vznikl prequel Sirotek: První oběť (2022), v němž táž herečka, nyní pětadvacetiletá, opět hraje třiatřicítku, stále se vydávající za devítiletou dívku, protože Sirotek: První oběť se odehrává relativně těsně před začátkem Orphan...
Daleko bezpečnější, zvlášť u filmů a seriálů vzniklých s velkým časovým odstupem nebo odehrávajících se v obdobích od sebe vzdálených, je samozřejmě volit úplně jiné herce – jako v tuzemských případech Obecná škola (1991) a Po strništi bos (2017) nebo Případy prvního oddělení (první řada 2014, třetí má premiéru v září 2022) versus Devadesátky (2022).
Úplně jiné herecké obsazení než díla, která „předkračují“, tak mají i prequely zmíněné v úvodu. Děj Rodu draka začíná 172 let před první epizodou Hry o trůny, seriál Pán prstenů: Prsteny moci se odehrává podle mytologie J. R. R. Tolkiena celé tisíce let před událostmi Pána prstenů – knižního a chronologického pokračování Hobita, který se však stal jeho filmovým prequelem.
