Vary zažily neplánovaný koncert ve Velkém sále, hned po mezinárodní premiéře amerického dokumentárního snímku o slavné gypsypunkové kapely Toulaví králové: Příběh Gogol Bordello. Možná Gogol Bordello znáte z koncertů v Praze nebo Ostravě, možná si pamatujete, že protagonista filmu a frontman Eugene Hütz už ve Varech na festivalu jednou byl, když v roce 2004 natáčel v Česku s režisérem Lievem Schreiberem a hercem Elijahem Woodem film Naprosto osvětleno. Dnes Eugene Hütz poděkoval Čechům za vytrvalou podporu Ukrajiny i uprchlých Ukrajinců a také za becherovku, kterou píval jeho kyjevský děda a jejíž továrnu v roce 2004 ve Varech navštívil.
Měla to být původně jedna písnička. Nakonec jich bylo několik, koncert ve Velkém sále trval víc než čtvrt hodiny. Jako první zahrál vytáhlý frontman Gogol Bordello hit My Companjera, který věnoval přátelům právě teď bojujícím na Ukrajině.
Lidi z Velkého sálu jeho charismatická energie nakazila a začali tancovat; odcházeli pak z hlediště naprosto „nefilmově utancovaní“, jak se svěřila jedna divačka. Eugene Hütz navíc po koncertu a po premiéře, kterou uvedli také režiséři Nate Pommer a Eric Weinrib, poskytl Reflexu krátký rozhovor.
Ten film má smysl
Není prý jediným uprchlíkem, kterému se v New Yorku splnil americký hudební sen. Podobný osud má třeba původem ruská písničkářka a klavíristka Regina Spektor, která emigrovala s rodiči z Moskvy během perestrojky, Roger Miret z kapely Agnostic Front, jehož rodina uprchla z Kuby před režimem Fidela Castra, český hudebník Ivan Král („S tím jsem se potkal, jednou jsme spolu hráli při benefici pro dalajlámu, ten taky odešel v šedesátých letech z Československa, víte proč a víte kvůli komu“), ale také další punková rocková hvězda, Tommy Ramone ze skupiny Ramones, jehož rodina uprchla v roce 1957 z Maďarska („zase, víte proč a víte kvůli komu!“).
Film Toulaví králové: Příběh Gogol Bordello měl nedávno světovou premiéru na festivalu Tribeca a režisér Pommer za něj získal Zvláštní uznání pro nejlepšího nového režiséra dokumentárního filmu. „Jsem rád, že ten film má smysl, což se nedá říct o všech hudebních dokumentech. Vždyť média byla z konfliktu na Ukrajině unavená už loni v květnu, tak je dobře, že to můžeme trochu připomenout hudbou,“ řekl Eugene.
Náš rodinný klan je veliký a statečný
Sám hrál na Ukrajině pro vojáky loni v srpnu a zase se tam v nejbližší době chystá. „Hrát tam kupodivu nebylo tak složité, protože celou naši návštěvu organizovala armáda. Vyzvedl nás konvoj a nemuseli jsme zažívat žádnou prudu na letišti. Je zajímavé, jak je celá Ukrajina výkonná, jak efektivně funguje. Pevně věřím, že jí to vydrží i do budoucna,“ konstatoval Eugene. „I já mám v sobě typickou ukrajinskou pracovitost, to vám v Americe řekne každý,“ usmál se při našem povídání muž, který sice z Ukrajiny odešel s rodiči jako teenager, ale má tam přímé rodinné příslušníky, strýce, tety, bratrance i sestřenice. „Náš rodinný klan je veliký a statečný. Snažím se jim pomáhat morálně i finančně,“ uzavřel svůj den ve Varech.
Zítra ráno zase letí zpátky do New Yorku.
