Scenárista a režisér Petr Jákl přijel loni na festival do Karlových Varů představit novinářům utajovanou ukázku z historického velkofilmu Jan Žižka – a pustit ho celý Michaelu Caineovi, který ve snímku hraje jednu z hlavních rolí. Caine, jenž ve Varech převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, na film prý reagoval nadšeně a byl také rád, že na riskantní nabídku před lety kývl. Petr Jákl tenkrát sliboval premiéru filmu za rok, což se nakonec i vyplnilo. Potvrdili se i jeho další výroky o filmu Žižka? Na celý rozhovor z Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary 2021 se můžete podívat ve videu v úvodu článku.
Co jste si řekli, když jste se s Michaelem Cainem ve Varech sešli?
Moc mě to setkání potěšilo, protože jsem ho naposledy viděl na natáčení filmu Bestsellery v Kanadě před dvěma roky. Ten film teď ve Varech běžel a na to konto Michael přijal moje pozvání. A slíbil jsem mu, že mu tady pustím i Jana Žižku. S Michaelem i s jeho manželkou Shakirou, se kterou se dobře znám, jsme nadšeně debatovali o všem – o festivalu, o tom, jak si ho užívají, o tom, co za ty dva roky proběhlo a samozřejmě pak i o Žižkovi a o jejich dojmech z něj. Hrozně mě potěšilo, že z něj byli oba nadšení a že bylo vidět, že jsou rádi, že na to natáčení se mnou tenkrát kývli. Protože já jsem pro ně tehdy byl neznámý český režisér, se kterým šli do velkého rizika. Potěšilo mě, že říkali, že jsem splnil, co jsem jim tenkrát slíbil.
Michael Caine mluví o natáčení filmu Jan Žižka:
V jaké fázi dokončení se Jan Žižka nachází?
Je skoro nabarvený a dozvučený, hudba je nahraná, natáčeli jsme ji s americkým skladatelem Philipem Kleinem v Praze. Dodělali jsme i triky, takže jde o maličkosti a v podstatě by to v téhle podobě mohlo jít do kin. Pouštěl jsem Žižku ve Varech asi padesáti divákům: chtěl jsem ho promítnout jen Michaelovi a jeho manželce, ale nakonec mě ukecali i další lidé. Teď musíme počkat, až budeme mít stanovenou premiéru v Americe, které se podřídí uvedení ve zbytku světa. Takže mám čas to ještě trochu doladit. Do kin půjde Jan Žižka určitě příští rok, doufám, že hned na začátku.
Jan Žižka je s rozpočtem půl miliardy jedním z nejdražších českých filmů. Nedrtila vás ta zodpovědnost – tím spíš, že jste se filmařinu učil za pochodu původně jako kaskadér?
Máte pravdu, že je to hrozná zodpovědnost, ale já jsem se ji naučil absolutně přehlížet. Protože bych se z ní zbláznil. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to je úplně v prdeli a že to nemůžeme natočit. A kdybych v tomhle stavu zůstal, tak by to tak opravdu dopadlo, film bych nedokončil a dlužil bych hromadu peněz. Ale naučil jsem se nad to povznést a říct si – jednou ses do toho pustil, tak teď jenom běž, tlač to před sebou, nekoukej dozadu ani okolo, nemysli na to, že někde nabouráš, prostě jeď. Takhle jsem se hodil do pohody a ověřil jsem si, že když je člověk v klidu, tak se i ty věci podaří nějak dotáhnout.
Ví se o vás, že milujete Statečné srdce – historický velkofilm, který se odehrává sotva sto let před vaším Janem Žižkou. Inspiroval jste se jím při natáčení, nebo jste naopak chtěl jít úplně jinou cestou?
Já ten film miluju, viděl jsem ho snad stokrát, opravdu! Ale absolutně nedokážu cokoliv kopírovat. Já bych to třeba i rád zkusil, ale opravdu nevím, jak to udělat. Beztak mám takový svůj styl, kdy jedu jen podle svého pocitu: připravím si scény v hlavě a těžko se mi ta vize předává někomu dalšímu, takže si pak někteří lidé myslí, že točím úplný blábol. Je ale pravda, že jsem se rozhodl, že chci mít Žižku ještě syrovějšího a špinavějšího než je právě Statečné srdce, aby se divák cítil opravdu jako ve středověku a řekl si – tam bych teda fakt žít nechtěl.
