Za pět let investoval stát do digitalizace přes 50 miliard

DIA přitom uvádí, že digitální identitu využívá více než polovina dospělé české populace. Zájem občanů o digitální služby tedy nechybí. Problém je v tom, že digitalizace často končí elektronickým podáním formuláře, zatímco následné zpracování uvnitř úřadu stále probíhá ručně. Proč tomu tak je?

Jednou z hlavních překážek je roztříštěnost informačních systémů, na kterou upozorňuje i Nejvyšší kontrolní úřad. Úřady využívají informační systémy od různých dodavatelů, které vznikají v různých obdobích a podle rozdílných požadavků.

Samo o sobě to nemusí být problém. Každý systém může v rámci daného úřadu fungovat velmi efektivně. Potíže nastávají ve chvíli, kdy mají systémy spolupracovat a veřejná správa fungovat jako jeden celek. Odlišná architektura, rozdílné datové modely a nekompatibilní rozhraní vytvářejí ostrovní systémy, které spolu jen obtížně komunikují.

Klíčovým tématem dneška je tak interoperabilita, tedy schopnost systémů bezpečně komunikovat a vyměňovat si data. Stát by se proto měl rozhodnout, zda bude dál propojovat desítky systémů jednotlivě, nebo raději vytvoří společnou páteřní komunikační vrstvu pro jejich vzájemné propojení.

Stejný princip uplatňujeme i v platformě GINIS, kterou využívají tisíce organizací české veřejné správy. Propojujeme klíčové agendy, od ekonomiky a spisové služby přes personalistiku a mzdové účetnictví až po portály občana tak, aby mohly vzájemně sdílet data. Výhodou je nejen efektivnější zpracování agend, ale také možnost postupně rozšiřovat systém podle potřeb dané organizace a využívat data, která jsou v něm už dostupná.

Stejným způsobem by měl o digitalizaci přemýšlet i stát. Nemusí nahrazovat stávající systémy jedním řešením, ale vytvořit páteřní infrastrukturu, která je umožní bezpečně propojit a sdílet data.

Představit si to můžeme jako dálnici. Tou je společná datová páteř, jednotlivá auta na ní reprezentují informační systémy a jejich nákladem jsou data, která je potřeba bezpečně dopravit tam, kde jsou zrovna potřeba. Není podstatné, kdo konkrétní auto vyrobil, ale zda všechna mohou bezpečně jezdit po stejné, bezpečné a jasně definované infrastruktuře.

Standardizace pro zrychlení digitalizace

S fungováním „eGovernment dálnice“ souvisí i standardizace systémů veřejné správy, které se po ní mohou pohybovat. Příkladem je nedávná atestace systémů elektronických spisových služeb, která ověřuje, zda daný systém splňuje stanovené požadavky pro jejich fungování v digitálním prostředí veřejné správy.

Problémem jsou však časté odklady termínů pro zavádění nových opatření. Viděli jsme je u atestací elektronických spisových služeb, u nového zákona o účetnictví i u naplňování zákona o právu na digitální služby, který se posouval už několikrát.

Jednorázový odklad sice může institucím pomoci získat potřebný čas na přípravu, pokud se ale termíny posouvají opakovaně, postupně vzniká očekávání, že se posune i ten další. Úřady pak ztrácejí motivaci připravovat se včas a odklad, který měl původně pomoci, se ve výsledku stává další brzdou digitalizace.

Digitalizovat veřejnou správu není jednoduchý úkol. O to důležitější je rozdělit ho do zvládnutelných etap a průběžně plnit konkrétní milníky. Pokud budou jednotlivé části skutečně vznikat, fungovat a navazovat na sebe, bude snazší získat důvěru veřejnosti i samotných úřadů. Naopak další odklady vytváří začarovaný kruh, kdy se na další posunutí začne spoléhat jako na standard.

Nová technologická vlna

A právě teď se ukazuje, proč je nebezpečné zavádění nových opatření dál odkládat. Přichází totiž technologická vlna, která bude stát přesně na tom, co se nám zatím nepodařilo dobře vyřešit. Na kvalitě dat, jejich dostupnosti a schopnosti jednotlivých systémů spolu komunikovat. Tou vlnou je umělá inteligence.

O umělé inteligenci platí to, že je jen tak dobrá, jak dobrý má kontext, a tím jsou především data. Pokud jsou informace rozeseté v desítkách systémů, které spolu nekomunikují, AI tento problém nevyřeší. Naopak ho ještě zvýrazní. Pokud máme kvalitní data, propojené systémy a dobře nastavené procesy, může umělá inteligence veřejné správě výrazně pomoci s automatizací rutinních činností, vytěžováním dokumentů nebo podporou rozhodování. Občanům pak může nabídnout služby ještě dříve, než o ně požádají. Pokud ji ale postavíme nad roztříštěné systémy a nekvalitní informace, dostaneme jen rychlejší práci s nekvalitními daty a roztříštěnými procesy.

Proto bychom dnes neměli začínat otázkou, kde všude nasadíme AI, ale zda jsme vytvořili prostředí, ve kterém může skutečně přinášet hodnotu.

Autor je strategický ředitel společnosti Gordic