S básníkem Petrem Hruškou jsme debatovali na Colours of Ostrava již před pěti lety. A zatímco tehdy byla naše diskuse na (tehdy ještě stanové) stagi Reflexu zaměřená na politickou kritiku, včera po poledni jsme se spolu s přítomnými posluchači věnovali zejména literatuře.
Ostravský básník, publicista, literární badatel a organizátor kulturního života Petr Hruška je autorem osmi básnických sbírek (prvotina Obývací nepokoje, 1995; nejnověji Spatřil jsem svou tvář, 2022). Věnuje se literární historii (monografie básníků Karla Šiktance a Ivana Wernische), pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. K vydání připravil třídílné spisy Jana Balabána, k němuž jsme řeč bohužel stočit nestihli.
V úvodu přečetl básník svůj sloupek, publikovaný nedávno v Revolver revue, s názvem Prázdný sál; takového jsme se ovšem ve Vítkovicích nedočkali. Poté jsme hovořili o ztacených rukopisech jeho Jedné věty a poprasku kolem oné ztráty, provázeném ohromnou, leč marnou snahou veřejnosti podílet se na nalezení zapomenutého sešitu. Mluvili jsme o ani ne rok staré sbírce Spatřil jsem svou tvář, za niž básník letos získal cenu Magnesia Litera za poezii. Je to knížka připomínající pětisté výročí Magalhãesovy plavby a Petr Hruška z ní rovněž přečetl několik úryvků. Hovořili jsme o tvorbě a soutěžení v ní, ale také o četbě a pocitu nemožnosti přečíst vše.
„Jak stárnu, snažím se číst stále míň,“ říkal k mému překvapení Petr Hruška. „Snažím se zařídit si věci tak, aby čtení mělo dostatečný prostor ve mně, aby nebylo přebíjeno dalším a dalším. Což je obtížné vzhledem k tomu, že pracuju v Ústavu pro českou literaturu a tím pádem se tak trochu živím čtením knih. Víte, co je nejkrásnější na čtení? Víme to všichni. Ta nečekanost, ten zvláštní moment, kdy zrovna tam, kde bychom nic nehledali, kde bychom se na nic nespolehli, nás najednou něco ohromí.“
Vystoupení básníka Hrušky bylo posledním, při němž se na stagi Reflexu v tichosti kontemplovalo. Jen dvě hodiny nato dorazilo duo Roman Holý a Matěj Ruppert z Monkey Business a naši scénu bylo náhle třeba znovu vysvětit. Jako bychom nevěděli, že večer uzavře Colours dvojice stand-upů redakčního kolegy Honzy Studničky, načež bude nutné to celé rovnou spálit. Tak zase příští rok: s Reflexem na Colours. Do té doby užívejme hudby i četby!
