Byly mu prý asi tak tři, možná ani ne, když se ho maminka zeptala, čím by chtěl být, až vyroste. Odpověděl jí (v tomto pořadí): „Muzikantem a tatínkem.“ – „Je štěstí, když vám vyjde vaše vlastní proroctví,“ směje se dnes Brazilec Gilberto Gil (81), otec osmi dětí a jedna z nejvlivnějších světových hudebních legend všech dob. Na Colours of Ostrava vystoupí v rámci svého údajně rozlučkového turné Aquele Abraço Tour. Přijíždí s dvanáctičlennou kapelou, jejíchž hned devět členů jsou Gilovi rodinní příslušníci, za všechny slavné dcery Preta, Flor, Nara a syn Bem.
Je tohle vaše opravdu poslední koncertní šnůra?
Taky tomu nemůžu uvěřit! Těžko říct, co bude dál. Že už bych nikdy nevyrazil na cesty? Moje dcera María všechno organizuje, pomáhá nám dávat věci dohromady, právě ji a některé další napadlo, že tohle bude poslední turné. Já jim to odkýval, protože O.K., dneska je to poslední turné, zítra možná nebude! Jako chápu, jsem starý muž, potřebuju si odpočinout, být v tichu, zasloužím si trochu klidu. Mám narozeniny na konci června a posledních 20 let jsem nebyl skoro ani jednou doma, vždycky někde v Evropě, třeba loni v Německu. Myslím, že už to stačilo.
Opravdu?
No… Zároveň je pro mě hudba jako droga a zbavit se závislosti je setsakra těžký. Budu s hudbou až do konce svých dnů, aspoň si tedy myslím. Miluju hru na kytaru, to jsem pochytil od našeho brazilského mistra jménem João Gilberto, získal jsem od něj a dalších frajerů lásku k hudbě. Vydávám energii na to, abych svou práci pořád dělal nejlíp, jak můžu. Navazovat na předešlé generace je pro mě spirituální záležitost.
Na vaše písně teď navazují vaše děti, když je často hrají a sólově zpívají, přitom ty písničky jsou třeba čtyřicet i více let staré, vznikly před tím, než se vám někteří potomci narodili. Máte dobrý pocit?
Moje děti vyrůstaly v našem domě obklopeny hudbou, hrály si ve studiu, chodívaly na koncerty a různé hudební produkce. Teď jsou všichni dospělí a z mnoha se stali profesionální hudebníci, profesionální umělci. Je dobré zapojit se do rodinného kruhu, koncept náklonnosti, lásky, starání o druhé a spolužití je pro mě důležitý. Kdysi jsem se rozhodl, že hudba bude v mém životě nejdůležitější – a toho se držím.
Je vaše dcera Bella zároveň také televizní celebrita, šéfkuchařka a moderátorka televizních pořadů o vaření?
Ano, to je ona! A možná jste si něco popletla, ona není ta, co zpívá. Ona tančí. Bella nerada zpívá. Ale Nara zpívá. Bella tančí, Nara zpívá.
Lezete si někdy na nervy?
Na cestách je to stejné, jako bychom byli doma. Pódium je náš domov, jen celý přesunutý do Evropy. Moje děti žijí v Brazílii na různých místech, mají svoje rodiny, ale různá výročí či narozeniny slavíme pravidelně společně, i o víkendech se často scházíme a vaříme skvělá jídla. A na cestách je to vlastně totéž, jen nemáme moc čas na dlouhé večeře.
Bývalý brazilský prezident Jair Bolsonaro loni těsně prohrál volby, v nichž obhajoval čtyřletý prezidentský mandát. Porazil ho váš přítel, bývalá hlava státu Luiz Inácio Lula da Silva, v jehož vládě jste byl v letech 2003–2008 ministrem kultury. Vrátíte se teď do politiky?
Určitě ne, v tom jsem k sobě naprosto upřímný. Už nechci být součástí vlády, na řadu by měli přijít mladí lidé. Ale zůstávám nablízku. Nemůžu se držet zpátky, odstřihnout se. Politika je pro mě jako hudba. Bude mě zajímat do konce mých dní. Pozoruji náš politický vývoj a samozřejmě vyjadřuji své názory ohledně toho, co by se mělo udělat a jak by se to mělo udělat. Účastním se zvenčí. Jako občan.
Bolsonaro byl často označován za nacionalistu a populistu, vidíte teď vývoj vaší rodné Brazílie, důležité jihoamerické země s 214 milióny obyvatel, pozitivněji?
Současný stav mi dává naději do budoucnosti. Protože už teď je to lepší než dřív. Těším se ale do Evropy. Přirozeně tíhnu k zemím, kde se mluví románskými jazyky, mám rád písně v portugalštině, v Evropě jsou mi bližší středomořské státy, Španělsko, Francie a Itálie. Ale jsem strašně zvědavý i na země, které vycházejí z jiných lingvistických kořenů, protože i tam žijí živoucí, zajímaví lidé, milovníci hudby. Zvlášť v poslední dekádě jsem měl štěstí, byl jsem třeba v Dánsku nebo ve Slovinsku, což bylo pro mě velmi inspirativní.
Jak se cítíte v malých zemích? V širší oblasti Rio de Janeira žije skoro 12 miliónů lidí. To je víc než v celé České republice.
Ale to je úplně jedno! Když se na mě lidi přijdou podívat, přidají se ke mně, jako bych byl doma a hrál pro naše lidi. Taky nezapomínejte, že v každé zemi žijí nějací Brazilci. A ti, jen co zahlédnou plakát nebo reklamu, která hlásá „Do města přijel Gilberto Gil!“, zmobilizují se, vezmou s sebou místňáky a už šupajdí na koncert!
Vaše letní sexy hudba – kde ji rád hrajete?
Například v Evropě se během léta konají outdoorové koncerty, ty jsou skvělé, hraje se v parcích, zahradách, cítím z nich zvláštní krásu. Ale mám také rád hraní uvnitř, například v říjnu a v listopadu budeme hrát v jazzových klubech.
Takže vy nekončíte, ale chystáte ještě další koncerty?
No… Tak trochu… Ale to bude až na konci roku!
