Švýcarsko-francouzský trumpetista Erik Truffaz patří mezi ty hudební hvězdy, jejichž mezinárodní věhlas vzešel z divokého hudebního dění v devadesátých letech, kdy se začaly propojovat světy jazzu, hip hopu, taneční elektroniky, world music i rockové psychedelie. Inovativní nahrávky jeho kapel z období okolo přelomu století jsou pro toto žánrové dění ikonické.
Truffaz si jimi vysloužil image pokračovatele odkazu Milese Davise. Drum’n’bassové, dubové či triphopové beaty, které byly tehdy známy hlavně z tvorby elektronických producentů, se na nich začaly ozývat zpod rukou živých hráčů, klasické instrumenty byly nápaditě obohaceny elektronickými efekty, aby se nad tím vším mohl ozvat třeba i rap či zpěv v duchu tradic Blízkého východu – a samozřejmě ikonická úsporná a procítěná hra na trubku.
Letošním titulem Rollin’ Truffaz znovu příjemně připomíná mnohé ze svých nejúčinnějších skladatelských metod, přestože jde v jeho diskografii o odbočku. Jedná se o album interpretací filmových skladeb, jež vzniklo na objednávku filmového festivalu v Angoulême. Autor prý nabídku přijal jako nadšený filmový fanoušek a pojal ji zároveň jako možnost zavzpomínat na dětství. Většina vybraných témat ho prý fascinovala již tehdy, a pocházejí tedy hlavně z 50. a 60. let.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
