Skupina APS je momentálně jedním z předních investorů v oblasti problémových dluhů a vymáhání pohledávek v regionu střední, východní a jihovýchodní Evropy. Ve všech svých pobočkách zaměstnává přes 500 lidí a její investice se počítají v řádech stovek miliónů eur. Majitel a generální ředitel v jedné osobě Martin Machoň v rozhovoru přibližuje, jak se firmě daří v současné době a proč v Česku nyní otevírají už druhý investiční fond.
Na poli problémových pohledávek se pohybujete už 20 let. Co bylo impulsem k založení společnosti?
Tenhle byznys u nás začal se vznikem České konsolidační agentury (od září 2001 do prosince 2007 instituce určená k zajišťování hospodářských záměrů vlády a financování strategických projektů v oblasti infrastruktury a životního prostředí. Vznikla jako právní nástupce Konsolidační banky Praha; pozn. red.). Trh s pohledávkami byl tehdy dost významný, protože česká vláda vzala z bank všechny špatné úvěry, vložila je do konsolidační agentury, banky tím vyčistila a pak je prodala. Takže se tady rázem nakupilo velké množství pohledávek. Kolem Česka v té době, tedy někdy v letech 2003–2004, kroužilo strašně moc investorů. Tehdy jsem se k této oblasti podnikání vlastně náhodou dostal i já.
Problémové pohledávky – to pro leckoho zní dost neatraktivně. Co to v praxi vaší firmy přesně znamená?
Není to nic jiného, než že od banky, která má v portfoliu nějaké problematické úvěry, tyto dluhy odkoupíme. Jen upozorňuji, že my se nezabýváme pohledávkami typu, že nezaplatíte fakturu za telefon nebo že vás chytí revizor v tramvaji a dluh pak nastoupá do nesmyslné výše. My nakupujeme takzvaný distressed debt. Jde tedy většinou o pohledávky firem nebo podnikatelů, jimž nevyšel jejich byznys plán. Například developer, který chtěl stavět, ale z nějakého důvodu se mu to nepovedlo a zůstane bance dlužit peníze.
Jak dlouho trvá bance, než tyto pohledávky odprodá? A v jakém rozmezí se pohybuje jejich cena?
Jedná se o hodně staré dluhy, často deset a více let. Nezajištěné úvěry, třeba půjčky na kreditních kartách, někdy kupujeme za tři až pět procent nominální hodnoty. Úvěry zajištěné nemovitostí nebo jiným majetkem se prodávají typicky za nižší desítky procent.
Kdo patří mezi vaše hlavní obchodní partnery?
Na jedné straně jsou to banky a na druhé naši investoři; těmi byly v prvních deseti patnácti letech především investiční banky nebo hedgeové fondy. Nedávno jsme si řekli, proč vlastně děláme byznys jen s těmi „chlapci“ z Londýna a z New Yorku, když můžeme obchod nabídnout i retailovému klientovi v Česku. Proto jsme loni založili APS CREDIT FUND, respektive první podfond RHAPSODY, a nyní spouštíme druhý pod názvem RHAPSODY II.
Kdo se může stát vaším investorem? Je fond určen pouze pro velké hráče?
Naším klientem se může stát téměř kdokoliv, kdo k nám vloží minimálně jeden milión korun. Samozřejmě v souladu s pravidly ČNB, od které máme k provozování fondů nutné povolení.
Jaká je návratnost vložených peněz a na jak dlouho se investice ve vašich fondech plánuje?
Očekávaná cílová návratnost investice je 12 procent p.a. Průměrná očekávaná držba investice je přitom čtyři roky. Důležité je zmínit, že pokud máte ve fondu prostředky uložené tři a více let, neplatíte z nich daně.
Inflace je v současnosti dvojciferná, do bank se ukládat peníze moc nevyplatí, ceny nemovitostí jsou nadhodnocené. Může být váš fond vhodnou alternativou k uložení volných prostředků?
Pokud vložíte peníze do nemovitostí, vyděláte na tom čtyři až pět procent. Není to špatné, ale co si lidé moc neuvědomují, je, že se o tu nemovitost musí starat, musí tam jezdit a řešit všechny byrokratické úkony, platit energie a podobně. V novinách pořád čtu – kupte si nemovitost ve Španělsku. Samozřejmě, tu nemovitost tam fyzicky máte, můžete si na ni sáhnout a nikdo vám ji nevezme. Ale je s tím spousta starostí. Nebo máte zainvestováno do různých bankovních produktů. Ale, jak správně říkáte, inflace vám aktuálně nepokryje žádný z nich.
Pokud se klient rozhodne vložit investice k vám, co se s jeho penězi děje?
Po shromáždění prostředků na účtu fondu identifikujeme vhodné investiční příležitosti a postupně nakupujeme pohledávková portfolia do majetku fondu. Pro první tři roky života fondu platí, že vymožené prostředky z nakoupených portfolií fond znovu reinvestuje. Na konci třetího roku fond přestává investovat do nových investičních příležitostí a následně potom vypořádá peněžní zůstatky individuálním investorům. Investoři po sepsání smlouvy a obdržení akcií dostávají pravidelné reporty a mohou nás kdykoliv kontaktovat.
V loňském roce jste otevřeli první fond RHAPSODY I. Jak se v současné době vyvíjí?
Musím říct, že skvěle. Nasbírali jsme do něj přes 30 miliónů eur, tedy téměř 800 miliónů korun, a investovanou už máme více než polovinu. Zbytek máme nasmlouván v transakcích, které finalizujeme – každá samotná transakce, kdy se banka rozhodne balík pohledávek prodat, může klidně trvat i rok.
Nyní, v září, jste spustili další fond – RHAPSODY II.
Ano, právě proto, že máme drtivou většinu prostředků z předchozího fondu již alokovanou. A vidíme velký potenciál pro nové investice na trhu. Máme pobočky v 15 zemích, od Polska až po Kypr, nově teď také ve Slovinsku nebo v Řecku. Jsem přesvědčen, že příležitostí na tomto trhu bude v dalších pěti letech hodně. Kvůli recesi spousta byznysů bohužel popadá. Ať už firmy, nebo podnikatelé, retail.
Plánujete tedy nabídnout i vyšší zhodnocení?
Víte, my už za sebou máme 20 let na trhu, takže víme, co koupit, kde koupit a za kolik koupit. Tím, co našim investorům slibujeme, jsme si jistí. Ale nechceme se zavazovat víc: když vám řeknu, že váš vklad zhodnotím 12 procenty, a nakonec vám doručím 15 procent, tak budete jistě potěšená. Ale určitě ne v opačném případě. Nicméně pokud si porovnáte jiné příležitosti ke střednědobým investicím, myslím, že naše zhodnocení je opravdu velmi dobré.
Podle čeho si vybíráte trhy, na něž vstupujete?
Ve střední a jihovýchodní Evropě jsme skoro všude. Byli jsme také na Ukrajině, ale s vypuknutím války jsme vycouvali. Vybírání trhů je ryze byznysová otázka. Například nyní se díváme na transakce v Maroku. Tam je přibližně 10 miliard eur nesplacených úvěrů. Zatím sice nemají potřebnou legislativu, ale vypadá to, že do Vánoc bude hotová a trh se otevře.
Vnímáte nějaký zásadní rozdíl, co se týká pohledávek na evropských trzích?
Je to překvapivé, ale vymáhat pohledávky v Rumunsku je mnohem jednodušší než například v Itálii. Je to kvůli tomu, že v Itálii jsou zákony třeba 100 let staré a téměř se nezměnily. Ve východní Evropě se po revoluci na přelomu 80. a 90. let dělaly zákony nové – takže když vymáháme pohledávku tady, právo je na naší straně. Doba, než bychom se dostali k problémovým dluhům v Itálii nebo ve Španělsku, se počítá v řádech desítek let. Trh zemí, ve kterých působíme, si je vesměs dost podobný, samozřejmě trochu jiná je mentalita dlužníků.
V čem se liší?
Například jsou země, kdy vám na Vánoce z dlužníků nikdo nezaplatí ani korunu. A na druhé straně jsou zase státy, kde si lidé berou předsevzetí do nového roku a chtějí do něj vstoupit s čistým štítem.
Ve všech pobočkách máte přes 500 zaměstnanců. Čím je motivujete?
Hodně dbám na udržování týmového ducha. Minimálně jednou za kvartál máme výjezdovou akci, kde se nejen bavíme, ale i společně sportujeme – hrajeme fotbal, jezdíme na kolech nebo na lyžích. Pro mě je strašně důležité, aby člověk, jenž ve firmě pracuje, se do práce těšil. Stejně jako já – i po těch letech jsem v kanceláři téměř každý den a pořád mě to baví.
