Rád se nechávám unášet cizím hovorem. Kolébán rytmem vět se uprostřed jejich proudu rozhlížím po tom, co zůstává nedořečeno na březích a co míjíme mlčky. Když připlujeme bez kormidel k jezům společných generačních nebo společenských zážitků, bývám překvapen, jak protichůdné emoce se dají vydestilovat z neměnných skutečností.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
