Skoro každý den odpoledne chodí Ondřej do ústeckého Letního kina. Už dlouho tu ale nehrají filmy jako dřív, když sem chodil ještě jako kluk. Ondřej si nosí svůj vlastní film v lahvi či pytlíku s napuštěným hadrem. "Sednu si tam, otevřu pivo, zapálím, dám si toluen a vzpomínám," říká. Někdy i deset hodin, záleží na počasí. Osmadvacetiletý Rom vypadá podobně sešle a smutně jako dnes opuštěné Letní kino. A vlastně jako většina Ústí nad Labem, kde má desetina ze stovky tisíc obyvatel kontakt v K-centru.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
