Vážený pane profesore!
Pracuji již 25 let jako zdravotní sestra u dětí. A postupem let velmi vnímám rozdílný přístup rodičů k jejich dětem. Ať už ve výchově, nebo i v samotném přístupu k dítěti. Někteří rodiče dovolí svým potomkům úplně vše, a někteří se naopak k dítěti chovají jako k věci, s níž mají právo zacházet dle svého uvážení. Jsem matka, svoje děti miluji a nikdy bych jim vědomě neublížila. Proto se velmi těžce vyrovnávám se situací, kdy rodiče s těžkým fyzickým postižením vědomě přivedou na svět stejně handicapované dítě. Jak mu to mohou udělat? Sami jako děti trpěli bolestmi, odloučením (kvůli opakovaným hospitalizacím) a často i nepříliš empatickým přístupem svého okolí. Jak mohou stejný osud vědomě připravit svému dítěti? Co to vypovídá o jejich povaze? A co to udělá s psychikou dítěte, až si celou situaci uvědomí? Děkuji za odpověď. Dagmar B.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
