Migranti, kteří v posledním roce přišli do Evropské unie ze Sýrie, jsou z velké většiny středo- až vysokoškolsky vzdělaní lidé a patří k bohatší střední třídě. Jejich motivací jsou zejména příležitosti k práci, podpora pro uprchlíky a spojení rodin.
Zpráva think-tanku Evropské hodnoty, která vycházela ze studií Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), Mezinárodní organizace pro imigraci (IOM), Frontexu a Eurostatu, se zabývá zejména syrskými imigranty. Přestože v celkových číslech žadatelů o azyl v EU představují pouze 33 %, vzhledem k aktuálnosti syrské občanské války a jejímu mediální pokrytí jsou těmi nejznámějšími. 
Studie založená na průzkumech a výpovědích samotných uprchlíků uvádí, že příchozí Syřané jsou většinou muži (v Itálii až 75 %, v Řecku pouze 58 %, neboť po tzv. Balkánské cestě za ženatými pokračují rodiny), do 35 let věku, polovina z nich je svobodných. Jsou v naprosté většině sunnitští muslimové a patří ke střední třídě. Chudší uprchlíci nemají peníze na cestu do Evropy a zůstávají tak v táborech v Turecku, Libanonu a Jordánsku.
Mezi hlavní důvody emigrace patří přímé ohrožení na životě (69 %), zajímavé je, že před tzv. Islámským státem prchá jen třetina z nich, tři čtvrtiny naopak utíkají před režimem syrského prezidenta Bašára al-Asada. Na Evropě je lákají pracovní příležitosti (57 %), práva a podpora pro uprchlíky (53 %) a rodina a sociální sítě (34 %). Většina z nich se pro odchod rozhodla v roce 2015 a také Evropy v témže roce dosáhla. Po cestě využívali soukromého ubytování, jen 3 % pobývala v táborech. 
Příčin, proč se zrovna rok 2015 nesl ve znamení velké migrační vlny, tentokrát nejen Syřanů, je několik: nepříliš důsledné vymáhání tzv. Dublinských nařízení, která ukládala registraci v první zemi EU, za druhé snížení cen za služby převaděčů, zatřetí zprvu otevřená náruč Německa a Švédska, v neposlední řadě větší počet rodinných příslušníků, kteří v EU již žijí a poskytují tak informace „jak na to“. (Pokud jde ale o takové afghánské uprchlíky, kteří jsou druhou nejpočetnější skupinou imigrantů, u nich je velkým důvodem snaha Íránu, který jich na svém území má zhruba 2 miliony, postupně je vrátit do země původu; Írán tento plán oznámil v roce 2012 s tím, že v roce 2015 jej provede). Studie tedy odmítá představu, že jde o organizovanou akci, jak tvrdí třeba Miloš Zeman, naopak zdůrazňuje, že se jedná o souběh faktorů, které dohromady vytvořily spontánní, byť masový pohyb osob.
Současné krátkodobé studie naznačují, že do roku 2017 by mohly do Evropy imigrovat další zhruba tři miliony lidí. Delší výhledy nemají vzhledem k nestálosti proměnných ovlivňujících jednání uprchlíků a migrantů velkou váhu. Záleží na koordinaci politik všech zemí, nejen těch, které jsou tranzitní či cílové; příkladem budiž marocké uvolnění podmínek pro uprchlíky, které mělo za následek omezení počtu příchozích do Španělska.
