Naivní Trump: Americký prezident nesmí zradit Ukrajinu ve svém zoufalém úsilí o dohodu s Putinem
Naivita přístupu prezidenta Donalda Trumpa k Ukrajině je nepochopitelná a zároveň je hrozbou pro evropskou bezpečnost, píše britský konzervativní deník The Telegraph. Jeho snaha nabídnout Rusku části Ukrajiny je něco podobného, jako kdyby Francie nabídla Texas Mexiku.
The Telegraph připomíná, že podmínky Budapešťského memoranda z roku 1995, podepsaného Billem Clintonem, Trumpa zavazují respektovat suverenitu a „existující hranice“ Ukrajiny. Jeho zjevné odhodlání uzavřít špinavou dohodu, podle níž by Ukrajina postoupila území brutálně zabavené ruským agresorem, by bylo naprostou zradou Ukrajiny. Bylo by motivací pro prezidenta Putina k uskutečnění jeho deklarovaného cíle obnovy bývalého Sovětského svazu, což by ohrozilo těžce vydobytou nezávislost pobaltských a dalších sovětských vazalských států.
Opravdu realitní podnikatel Donald Trump očekává, že Ukrajina předá své území Rusku jen proto, aby se mu zalíbila? Zvažuje také obchod s Aljaškou, aby se mohla znovu spojit s Ruskem a pomoct Vladimiru Putinovi znovu nastolit Velké Rusko?
„Opravdu Amerika jako třetí strana nabídne Rusku části Ukrajiny, aniž by se zeptala na názor ukrajinského prezidenta nebo jeho obyvatel? To je něco podobného, jako kdyby Francie nabídla Texas Mexiku,“ táže se The Telegraph.
Neuklidňujme vetřelce
Deník zveřejnil komentář Charlese Moorea s názvem „Trump se nikdy nepokusil Putina zastavit, ale s naší pomocí může Kyjev Moskvu zastavit“. Vlivný novinář a životopisec Margaret Thatcherové v něm varuje před uhýbáním Putinovi.
Rozhovory na Aljašce by se podle něj neměly týkat uklidňování vetřelce, dělení práv na nerostné suroviny země, která není přítomna, ani zoufalé snahy Donalda Trumpa dosáhnout dohody. Jde o budoucnost svobodné, nezávislé a suverénní Ukrajiny. Jediným člověkem, který může vyjednat a podepsat přijatelnou mírovou dohodu, je Volodymyr Zelenskyj. Potřebuje plnou podporu Evropy.
Jediný způsob, jak lze Rusko donutit k ústupu, je předpoklad, aby se podobně smýšlející státy Západu spojily a uvalily na Rusko ochromující sankce, které vážně podkopou jeho ekonomiku. Trump nesmí mít možnost předávat Putinovi území, které mu nepatří.
„Dnes se vynořuje možnost setkání prezidenta Trumpa a prezidenta Putina a mnozí lidé jsou nadšení. Říká se, že Trump vůči Rusku přitvrdil. Amerika Rusku pohrozila přísnějšími sankcemi. Mohlo by se něco skutečně stát?“ ptá se Moore.
Trump se nikdy nepostavil Putinovi
Trumpova prezentace ukrajinské problematiky od nástupu do úřadu prochází určitými změnami. V prvních měsících často používal ruské argumenty a pomlouval Zelenského. Pravděpodobně si ale uvědomil, že nechutná únorová scéna v Oválné pracovně, kdy se on a viceprezident Vance pokusili Zelenského veřejně ponížit, nebyla tak skvělý nápad.
Trump se v květnu naštval na Putina, že nepřijal jeho absurdně výhodnou nabídku. „Vladimír Putin si neuvědomuje, že nebýt mě, Rusku by se už stala spousta špatných věcí a myslím tím OPRAVDU ŠPATNÝCH,“ rozčiloval se na sociálních sítích.
Náhodou tak přiznal, že jeho představou míru na Ukrajině je dát Rusku většinu toho, co chce, a že to tvrdě odpracoval. Proč mu přítel Vladimir nebyl vděčný? Cítil se osobně uražený, když Putin zabíjel další civilisty krátce po jednom z přátelských telefonátů.
Trumpovy občasné projevy rozhořčení pokračují. Stejně tak jako jeho termíny zůstávají bez povšimnutí. Nikdy nepřišel se zásadním odstrašujícím prostředkem proti Rusku. Zdá se, že poslední cesta prezidentova vyslance Steva Witkoffa do Kremlu smazala termín hrozby sankcí proti Rusku, o němž Trump o několik dní dříve tvrdil, že jej urychlil. Člověk má pocit, že o dohodu prosí Trump, nikoli Putin.
Putin mír nechce
„Představte si to z Putinova pohledu. Jistě, chce se držet Trumpovy strany, ale má úplně jiné priority. Jeho čtvrtstoletí u moci bylo formováno touhou obnovit ruské impérium a zároveň zničit evropskou bezpečnost, která byla nastolena pádem Sovětského svazu,“ píše Moore. Putin vnímá Ukrajinu jako „amputovaného vazala“, jehož je třeba potlačit. Nechce mír, dokud tato práce nebude dokončena.
Je možné, že Putin by si mohl přát takový druh příměří, jaký prosazuje Trump, ale pouze pokud by z něj mohl okamžitě vytěžit výhodu. V současné době není pod enormním tlakem, aby zastavil boje. Má dostatek peněz a zbraní. Rusko nyní dostává ze Severní Koreje víc granátů než Ukrajina z celé EU a i přes ztrátu asi tisíce vojáků denně má dostatek mužů, které si může koupit.
„V hloubi duše má dlouhodobé ruské přesvědčení, že Spojené státy jsou jeho trvalým nepřítelem: takže další tři roky rusofilního Trumpa se mohou zdát bezvýznamné,“ míní Moore. Ukrajina má mnohem méně mužů a zdrojů než Rusko, ale pokud se problém scvrkne pouze na její oslabování, nakonec prohraje.
„Móda na Západě říkat, že Ukrajina už prohrála, není potvrzena fakty,“ tvrdí Moore. Připomněl osobní zkušenost, že před více než dvěma lety pomáhal doručovat polní sanitku poblíž bachmutské fronty. Navzdory neustálým bojům činil od té doby celkový ruský postup v této oblasti jen tři míle. Ukrajinský pokrok v boji s drony je velkolepý. Nálety na konci května, které vyřadily bezpilotní letouny na ruských základnách tisíce mil daleko, byly ohromující.
„Ukrajinci samozřejmě touží po oddechu. Tlak na jejich vojáky je obrovský, ale v zemi panuje prakticky jednomyslná shoda, že si musí udržet co nejvíce území a chtějí zůstat nezávislí a suverénní,“ uvedl Moore. Sám očekává, že by něco ze svého území přepustili, možná faktickou ztrátu Krymu, ale pouze v rámci dodržovaného urovnání.
Ukrajinci se však právem obávají, že Bílý dům není připravený chránit žádnou dohodu, kterou by mohl zprostředkovat. Jaký je tedy užitek z čehokoli, co by mohl navrhnout?
Žádný spasitel a moudrý prostředník
„Kterákoli ze stran se podívá na Trumpa, ani jedna nevidí všemocného spasitele ani moudrého prostředníka,“ píše Moore. „Vidí někoho, kdo nerozumí ani nesdílí jejich způsob myšlení. Nedokáže pochopit, co znamená existenční válka a jak by se dalo dosáhnout trvalého míru. Je proruský a nikdy nepřipouští zlo ruské agrese. Hlavně umí spěchat, ne konat.“
Druhým aspektem situace, jemuž Trump zřejmě nerozumí, je hrozba pro evropskou bezpečnost a globální řád a role NATO v ochraně míru po roce 1945, které tyto věci zaručuje. To z něj dělá nebezpečného, ale v jistém smyslu i marginálního.
Právě zde Evropa těžila z ukrajinské odvahy a houževnatosti. Kdyby se Ukrajina tak úspěšně nebránila, evropská bezpečnost by dnes byla narušena na severu, jihu i východě. Ukrajina jí koupila čas a s ním i větší houževnatost a realismus ohledně kolektivní obrany.
„EU a Británie mají HDP dvanáctkrát větší než Rusko,“ připomíná Moore. Zlepšujeme se, i když příliš pomalu, v pomoci Ukrajině s dodávkami a dáváme jí volnější ruce k výrobě mnohem většího množství vlastního obranného vybavení. A nyní v rámci spravedlivějšího sdílení zátěže nám USA prodávají prostřednictvím NATO, což je mnohem méně byrokratické než v EU, vybavení, které pak můžeme dodat Ukrajině.
„Je v naší moci vytvořit situaci, kdy Rusko nemůže na Ukrajině zvítězit a nemůže dosáhnout širší destabilizace, o kterou se pokouší od Estonska po Balkán. Neměli bychom se nechat odradit Trumpovým hlukem a zuřivostí, které zase až tak moc neznamenají,“ uzavírá komentář deníku The Telegraph.
