Ačkoli podle řady prognóz už měli Rusové vystřílet všechny své rakety hned několikrát, útoky pokračují, a to dokonce zcela novými střelami čerstvě zavedenými do výzbroje. Jak je možné, že Rusko navzdory sankcím a vyčerpání z války dokáže stále vyrábět nové rakety? A proč tu z ukrajinské strany není adekvátní odpověď?
Ve středu 7. února ráno překvapil Kyjev masivní vzdušný úder vedený hned z několika směrů, jedna z raket zasáhla výškovou budovu. O týden později ukázaly analýzy trosek, že to nebyl obyčejný útok, ale Rusko vyzkoušelo zcela novou raketu 3M22 Cirkon. Stejné dvě střely vypálilo i v pondělí 25. března. Mířily na ústředí tajné služby SBU i letiště v Kyjevě-Žuljanech, podle mluvčího ukrajinského letectva se je ale podařilo sestřelit. Trosky však dopadly na centrum města, zranily devět lidí a zničily několik domů včetně umělecké školy, která byla naštěstí prázdná.
Cirkon patří ke zbraním, jimiž se chlubí osobně prezident Vladimir Putin jako údernou pěstí proti Západu. Její předností je rychlost 8 machů, tedy zhruba deset tisíc kilometrů za hodinu, která ji po většinu letu činí prakticky nesestřelitelnou. Může nést jadernou či konvenční hlavici o váze až 400 kilogramů a lze s ní ještě během letu manévrovat.
Určena je primárně proti letadlovým lodím, které bývá vždy těžké potopit, i proto ji má ve výzbroji námořnictvo. Ruská armáda ji teď vyzkoušela proti cílům, které považuje za prioritní a strategické – jedna raketa vyjde na deset tisíc dolarů, tedy stejně jako stojí tank Leopard 2 starších řad, a za tři takové střely už by bylo možné pořídit olétanou stíhačku F-16E.
Ukrajinské armádě se je podařilo sestřelit. „Jsou extrémně rychlé, ale když se přiblíží k cíli, zpomalí na rychlost kolem 4,5 machu a to už je možné použít protivzdušné systémy,“ řekl pro ukrajinská média mluvčí letectva Ilja Jevlaš. Podle něj se tak stalo díky systémům, jako je americký Patriot či francouzsko-italský SAMP/T, které má díky spojencům ukrajinská armáda k dispozici.
Rusové jen v březnu použili podle prezidenta Volodymyra Zelenského proti Ukrajině více než 400 střel různých typů. I když část z nich představují starší protiletecké S-300 z bohatých sovětských zásob používané rovněž proti pozemním cílům, těch sofistikovanějších raket je stále většina. Zaráží jedno – Rusko, na které platí tak přísné sankce, že se tam nesmí dovážet ani sluneční brýle, dokáže nejen stále vyrábět nové rakety k útokům na Ukrajinu, ale i nasazovat do výzbroje zcela nové typy střel. Podle některých prognóz už mělo všechny své rakety několikrát vystřílet, jenže realita je úplně jiná.
Sankce výrobu neohrozily
„Kolik mají raket, dobře víme. To, že více než rok neútočili na energetiku, jim dovolilo nashromáždit určité množství výzbroje a bohužel mají dost sil, aby pokračovali,“ prohlásil ve společném „telemaratonu“ hlavních televizních stanic šéf vojenské rozvědky Kyryl Budanov. To se podle něj odráží i v současné kampani, kdy Rusové už míří na energetickou infrastrukturu a používají hlavně rakety Ch-101 vyznačující se vysokým doletem a přesností spíš než rozšířenější a o něco starší střely Kalibr.
Podle Budanova disponují Rusové řádově desítkami raket a daří se jim arzenál obnovovat. „Zatímco vzdušně-kosmické síly používaly Ch-101, námořnictvo shromažďovalo své zásoby,“ říká s tím, že střely Kalibr z výzbroje námořnictva mohou být využity v nejbližší době. Nezdá se proto, že by mohla mít Ukrajina naději na výrazně klidnější časy, i když i ruská produkce raket má své limity a útoky, kdy Rusové vypouštěli stovku raket za noc, jsou zřejmě na dlouhou dobu minulostí.
Rozbory trosek vystřelených raket potvrdily, že obsahují komponenty vyrobené po začátku války na Ukrajině. To znamená, že se sankcionované výrobky do Ruska nějakým způsobem dostávají. Podle článku reportérky věnující se bezpečnostní problematice a tajným službám Amy Mackinnonové v časopise Foreign Policy se tak děje především přes prostředníky. „Podle tajných údajů ruských celních služeb získaných agenturou Bloomberg se loni do země dostaly sofistikované polovodiče od amerických a evropských výrobců v hodnotě více než 1 miliardy dolarů (23 miliard korun pozn. red.),“ píše Mackinnová.
Sofistikované polovodiče (zahrňme je pod obecnější pojem čipy) za 54 milionů dolarů (1,2 miliardy korun) doputovaly do Ruska například z Malediv, ačkoli tento ostrovní státeček nemá žádnou výrobu uvedených komponentů. Podle webu Nikkei Asia dokonce vzrostlo po ruské agresi vůči Ukrajině množství čipů dodávaných do Ruska, a to navzdory sankcím. Kreml totiž dal zadání svým tajným službám vytvářet sítě prostředníků pro dodávky embargovaného zboží, které sám ruský průmysl vyrobit neumí. Embargované zboží do Ruska proudilo i přes země, jako je Turecko či Kazachstán, jejich vlády pod tlakem Západu ale v poslední době přijaly příslušná opatření.
„Rusko nyní platí za čipy o osmdesát procent víc než před válkou a dostává zboží horší kvality,“ cituje Mackinnová Chrise Millera, autora knihy Válka čipů: boj o nejkritičtější světovou technologii (Chip War: The Fight for the World’s Most Critical Technology). Bohužel, tato skutečnost Rusy nezastaví, protože za udržení své vojenské kapacity dají cokoliv (rozpočet na zbrojení činí kolem třetiny HDP i přesto, že společnost celkově chudne) a nespolehlivost jejich výrobků taky není ničím, co by jim připadalo zvláštní.
Není čím oplácet
Novým „hitem“ se staly naváděné letecké pumy, které mají „výhodu“ ve značné tonáži až několika tun výbušnin a jsou přitom mnohem levnější než rakety či rovněž často užívané íránské drony Šáhid. Jen za březen jich ruská armáda shodila na 3000. Posádky letadel, které je svrhávají, riskují sestřelení. To se i odrazilo ve značných ztrátách ruského letectva v poslední době, na druhou stranu musí být systémy Patriot, které jsou proti takovým cílům nejefektivnější, rozmístěny v okolí fronty a nemohou chránit města. Právě to je důvod, proč Ukrajina žádá v první řadě systémy protivzdušné obrany, které jsou v současné době absolutní prioritou.
Na situaci, kdy Ukrajina musí prakticky každý den či noc snášet ruské útoky a sama nemá čím střílet s větší tonáží výbušnin na víc než 150 kilometrů, se ale zřejmě v bližší budoucnosti nic nezmění. Německo nadále vytrvale odmítá poskytnout střely Taurus, s nimiž by bylo možné zasáhnout Krymský most, který ukrajinská vláda už deklarovala jako strategický cíl. Podobně váhají Američané s poskytnutím raket ATACMS. Přitom operační rádius obou prostředků je do 500 kilometrů, a bylo by tak možné například bombardovat letiště, odkud startují letadla s těžkotonážními pumami.
Strach Západu
NATO se, jak se už několikrát jeho představitelé přiznali, bojí eskalace konfliktu, pokud by Ukrajina střílela západními zbraněmi na ruské území. Výsledkem je situace, kdy to odvetnými údery „odnáší“ za všechny třistatisícový Belgorod, který má tu smůlu, že leží 30 kilometrů od ukrajinských hranic, a tedy v dosahu ukrajinského dělostřelectva.
A Rusové střílí beztrestně dál, protože osud provinčního Belgorodu je jim lhostejný a Moskva až na občasné zásahy drony, které nadělají jen minimální škody, se může cítit poměrně bezpečně. Drony, které Kyjev vysílá hlavně na ruské zbrojovky a rafinerie, sice mají dolet řádově ve stovkách kilometrů, kvůli nízké tonáži umí způsobit jen menší škody či požár.
I to se však, jak nedávno řekl Zelenskyj pro Washington Post, setkává u západních spojenců s nevolí. Na otázku, zda američtí činitelé Ukrajinu varovali, aby neprováděla útoky na ruskou energetickou soustavu, odpověděl ukrajinský prezident, že americká reakce nebyla pozitivní, ale že Washington nemůže Ukrajině bránit v nasazování zbraní domácí výroby. „Použili jsme naše drony. Nikdo nám nemůže tvrdit, že nesmíme," řekl Zelenskyj.
