Bití, nedostatečné oblečení v drsných klimatických podmínkách 60 kilometrů severně od polárního kruhu, špatná hygiena a v důsledku toho fyzické strádání a psychický stres. Takové jsou podmínky ve vězeňské kolonii IK-3 v ruském Charpu, pětitisícovém městečku v Jamalsko-něneckém autonomním okruhu, které se nachází kolem 2 000 kilometrů severovýchodně od Moskvy. Je to vězení, z kterého podle znalců ruského vězeňského systému téměř není možné úspěšně utéct, protože na jedné straně jsou stovky kilometrů tundry a na druhé hory polárního Uralu. Zde byl nalezen ve čtvrtek 16. února mrtvý Alexej Navalnyj, nejznámější kritik režimu Vladimira Putina. Okolnosti jeho smrti budou podle všeho navždy vyvolávat dohady. Pokud se chtěl ale Kreml definitivně zbavit svého nepřítele, tak trestanecká kolonie IK-3 byla pro to mimořádně vhodným místem.
Navalného spojenec Ivan Ždanov označil podle anglicky psaného webu The Moscow Times IK-3, která byla založena v srpnu 1961 na místě bývalého sovětského tábora nucených prací gulag, za „jednu z nejsevernějších a nejodlehlejších“ vězeňských kolonií v Rusku. „Podmínky jsou v těchto místech se zvláštním režimem hrozné,“ řekl k tomu i obhájce lidských práv Igor Kaljapin.
Po Navalného smrti se objevily v ruských nezávislých médiích výpovědi současných i bývalých vězňů IK-3, kteří popisují obzvláště drsné prostředí s těžkými životními podmínkami spolu s fyzickou a psychickou brutalitou. Vstává se každý den v pět ráno a jako budíček je vězňům pouštěna ruská hymna. Někteří vězni si opakovaně stěžovali na nedostatek oblečení a dalších nezbytných věcí v kolonii, uvedl například web Vjorstka s odvoláním na soudní spisy. Odsouzený Maxim Bachvalov, který si v IK-3 odpykával trest v letech 2017-2020, tvrdil, že po příchodu do kolonie dostal pouze jeden pár zimních bot a obnošený oblek. Další vězeň, Sergej Česnokov, říkal, že byl často nemocný poté, co se jeho oblečení stalo nepoužitelným a správa věznice mu neposkytla náhradní. Další vězeň Sergej Šejchin podal v roce 2022 na kolonii žalobu a stěžoval si, že jeho jednotka byla uzavřena v cele, kde chybělo světlo a teplá voda. Dokonce i prokuratura Jamalsko-něneckého autonomního okruhu v poslední době nejméně dvakrát upozornila na nedodržování zákonů na ochranu práce, požárních bezpečnostních předpisů a hygienických norem v IK-3. Další vězni ovšem hovoří přímo o mučení a bití.
„Když vězni nastoupí do kolonie, jsou odvedeni do lázní. Když se člověk svlékne a jde se umýt, vypnou mu vodu a přijdou lidé v maskách a začnou ho bít. U mě to trvalo asi půl hodiny. Bylo tam asi 15 lidí, vězni i zaměstnanci,“ řekl odsouzený Micho Chulilidze, který si odpykával trest v IK-3. „Položili mě na zem a bili mě obušky a pěstmi do hýždí, hlavy, obličeje, žeber. Neposkytli mi pak žádnou lékařskou pomoc,“ řekl Chulilidze. Pokud bylo podobným způsobem zacházeno i s Navalným, pak nelze vyloučit, že příčinou jeho smrti mohla být krevní sraženina, jak uvedl zdroj provládní ruské televize RT.
Městečko Charp (v jazyce místního národa Něnců to znamená polární záře), kde je věznice IK-3, se vyznačuje velmi drsnými klimatickými podmínkami, a i kvůli tomu zde už dlouho klesá počet obyvatel. Osada leží na řece Sobj a nachází se 60 kilometrů severně od polárního kruhu. Trestanecká kolonie IK-3 se nachází přímo v centru městečka na ulici Gagarina číslo 1A. V prosinci loňského roku sem byl převezen i Alexej Navalnyj.
Navzdory velké izolaci a velmi přísnému režimu je IK-3 napojena na elektronickou službu Zonatelecom, což je úřední služba v zařízeních Federální vězeňské služby Ruska, která umožňuje audiorozhovory, videorozhovory, posílání e-mailů a převody peněz na osobní účet vězně. Samozřejmě vše je pod přísnou kontrolou a mnohé služby jsou v rámci Zonatelecomu cenzurovány.
Charp je kvůli své odlehlosti a nemožnosti úspěšného útěku oblíbené místo ruských úřadů pro věznění nejen politicky nepohodlných lidí ale i zvlášť nebezpečných zločinců. Kromě IK-3 se zde totiž nachází i další kolonie se zvláštním režimem Polární sova (FCU IK-18), jedna ze sedmi podobných zařízení pro doživotně odsouzené v Rusku, která je rovněž známá mimořádně tvrdým režimem. V Polární sově jsou umístěni takoví zločinci jako Nurpaša Kulajev, jediný přeživší ze skupiny islámských teroristů, který v září 2004 obsadili školu v Beslanu, zajali civilisty a zabili mnoho dětí. Celkem při tomto odporném teroristickém útoku zahynulo kolem 370 lidí a přes 800 jich bylo zraněno. V IK-18 je i Alexandr Pičuškin, sériový vrah známý jako „Bitcevský maniak“ nebo bývalý major Denis Jevsjukov, který před masovým vražděním v supermarketu pracoval jako šéf policejního oddělení v Moskvě. Je zde i Sergej Butorin, vyšinutý maniak a mozek Orechovské mafie.
Vězeňská služba je tak v Charpu největším zaměstnavatelem a slova o trestanecké kolonii jsou proto zcela oprávněná. Bohužel na to doplatil i nejznámější ruský opozičník Alexej Navalnyj.
