ČSSD prý chce ve vládě zahájit s ANO debatu o zvýšení daně z příjmů pro banky ze současných 19 na 25 procent. Podle socialistů je totiž potřeba hledat další příjmy státu a když se i samy banky chlubí, jak se jim daří, tak proč je více neoholit, že. Celá tato myšlenka je samozřejmě populistický nesmysl.
Naposledy nápad na zvýšení daně pro banky v nedělní televizní debatě v České televizi prezentoval šéf diplomacie a místopředseda strany Tomáš Petříček. Přestože by se on měl spíš starat o zahraniční politiku, je za Petříčkovými slovy potřeba hledat především jeho snahu o zvětšení jeho "politické váhy" na domácí politické scéně, když už se stal místopředsedou oranžové partaje. V době, kdy se stranické preference nebezpečně potácejí na hraně pěti procent, je potřeba troubit na poplach a použít pro příliv voličů vše, co je po ruce.
Ale zpět k bankám. Ano, je pravda, že se jim daří. Moc se jim daří. České banky jsou vysoce ziskové a svým zahraničním matkám snášejí každoročně velká zlatá vejce. Mnohdy vytvářejí i většinu zisku celé bankovní skupiny. Za těmito zářnými čísly stojí fakt, že banky své české klienty řádně holí jako ovce. Za vklady jim nenabízejí skoro nic, u úvěrů se naopak neupejpají zdražit, kdykoliv je to možné. Vedle toho tu vytvořily a efektivně spravují celou síť poplatků za cokoliv a bankéři velkou část dne nedělají nic jiného a jen cpou do svých klientů nepotřebné a předražené služby a produkty. A jelikož moc dobře vědí, že Češi jsou poslušný národ, který sice brblá, ale platí, tak nemají žádný důvod nic měnit.
Jen další rozhazování
Na druhou stranu však musí zaznít, že banky se svým podnikáním pohybují v mantinelech zákona a nedělají nic, co by bylo zakázáno. Navíc o tom, kolik budou mít klientů a kolik vydělají, rozhoduje nabídka a poptávka a do tohoto tržního mechanismu by stát neměl zasahovat.
Nápad více zdanit (pouze) české banky, přestože ročně kupí desítky miliard korun čistého zisku, nelze obhájit. Musela by buď vzrůst korporátní daň pro všechny a nebo by musela být na obzoru nějaká bankovní krize a finanční domy by si vyšší daní dělaly polštář na horší časy, kdyby je náhodou musel stát sanovat. Ani jedno zatím není ve hře a ani na obzoru.
Převeďme vše do praxe. Kdyby stát uvalil speciální sazbu daně na banky, do rozpočtu by to přineslo jednotky miliard korun ročně. Z pohledu celoročního státního rozpočtu to je kapička. Na velkou investici by to nestačilo, takže by se výnos použil na dotaci nějakému sektoru nebo na úhradu populistického slibu typu jízdné za čtvrtinu nebo obědy pro studenty zdarma. Navíc by příliv těchto dalších a bezpracných peněz do rozpočtu odradil stát od hledání úspor ve svém nitru, omezení byrokracie či efektivního hospodaření.
Zaplatili by to klienti
A jak by zareagovaly banky? Jejich akcionáři by se příliš nesmáli, kdyby jim chodila nižší dividenda. Představenstvo by proto dostalo za úkol najít nové zdroje zisků. Nastavené páky by se pohybovaly někde mezi v kruhu klasických nástrojů jako zdražení služeb, propouštění nebo tlak na vyšší prodej produktů a služeb. Většinu toho by pak zaplatili klienti bank.
Chce-li stát získat více financí z bank pro veřejný sektor (nikoliv rozpočet), měl by stát finanční domy spíš motivovat k větší podpoře školství, sportu či výzkumu. Měl by zkrátka vytvořit takové prostředí, aby pro banky bylo ctí se pochlubit, že ročně posílají tolik a tolik desítek milionů té a té vysoké škole nebo sportovnímu klubu a že je to jejich přínos pro společnost. Že jejich cílem jsou vzdělaní, šikovní a schopní lidé, kteří jednou budou živit tento stát a budou ho reprezentovat. Zkrátka metoda státního biče je špatně a nakonec z toho většina lidí nemá skoro nic. Obzvlášť když se pár takto uzmutých miliard rozdělí na populistické nesmysly nebo se jen normálně projedí a propijí.
