Dokumentaristka  Jana Počtová chystá třetí díl své autorské trilogie o vztazích současných Čechů

Dokumentaristka Jana Počtová chystá třetí díl své autorské trilogie o vztazích současných Čechů Zdroj: fotomontáž Jan Ignác Říha

Režisérka Jana Počtová na fotografiích Nguyen Phuong Thao
Režisérka Jana Počtová na fotografiích Nguyen Phuong Thao
Režisérka Jana Počtová na fotografiích Nguyen Phuong Thao
Režisérka Jana Počtová na fotografiích Nguyen Phuong Thao
Režisérka Jana Počtová na fotografiích Nguyen Phuong Thao
7
Fotogalerie

Liberální, nevěřící, smilnící a experimentující aneb Češi a jejich milostné vztahy

Lesbické vztahy, manželství gayů ani mnohoženství už dnes nejsou nic extra. Časy, kdy Čechy šokovala například „výměna manželek“ Jana a Jany Krausových, Ivany Chýlkové a Karla Rodena, jsou pryč – jestli vůbec tento milostný čtyřúhelník někdy rozčeřil vodu. Národ český podle všemožných sociologických průzkumů nebyl v posledních dekádách právě úzkoprsý, pokud jde o romantické vztahy. Ví to i dokumentaristka Jana Počtová (38), která po snímcích Generace Singles a Nerodič připravuje další celovečerní dokument o vztazích současných Čechů. Projekt Šťastně až na věky bude časosběrně mapovat, jak, s kým a proč právě teď žijí Češi mezi třicítkou až padesátkou. Rozhovor s režisérkou a tematické články si přečtete v Reflexu č. 6/2019, který vyšel 7. února. 

Když si šestapadesátiletý Woody Allen začal s jedenadvacetiletou adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové, pozastavili jsme se, jako ostatně celý svět. Ale brzy jsme, nesvázáni Desaterem, zapomněli, ačkoli se Soon-Yi Previnová mezitím stala režisérovou manželkou: nevidíme do jejich vztahu, a vůbec, co je komu do toho. Kéž bychom byli ve všem tak liberální jako v přístupu k takzvaným patchworkovým, netradičním rodinám nebo jako když jde o hospodské vychloubání se milenkami.

Polyamorie stále žije 

V posledních pár letech se slovní zásoba čtenářů tuzemského bulváru rozšířila o výraz polyamorie. Vděčíme za to populární sex koučce Julii Gaie Poupětové, Fronémě, a především pojídačovi zlojedů Karlu Janečkovi. Ten tvrdil, jak je rovnocenný milostný vztah s dvěma a více partnerkami zároveň úžasný, až do doby, než se jeho manželka a matka jeho dítěte zhroutila a idyla skončila. Pak s druhou z partnerek (a matkou svého dalšího dítěte) teprve svěřili médiím a světu, jak nesnesitelná tahle podle nich polyamorická eskapáda, podle manželky vlastně nevěra, pro všechny zúčastněné byla. Vzpomeňme v souvislosti s polyamorií také na osobnosti kultury od Miloše Kopeckého a Josefa Hlinomaze přes Karla Vágnera po Gábinu Osvaldovou a jejího muže Ondřeje Soukupa.

Grantovi: Bylo nás osm

Tento bulvární apendix rozhovoru o vážných věcech nemůže nepokračovat exemplárním případem Hugh Grant. Ten se z vyhlášeného hollywoodského starého mládence stal během pouhých patnácti měsíců otcem tří malých dětí – se dvěma různými ženami. S londýnskou recepční čínského původu Tinglan Hongovou si během „letmé aférky“ pořídil dcerku, po pouhém roce mu pak porodila synka švédská televizní producentka Anna Ebersteinová. Což by nebylo nic divného, kdyby po třech měsících nepovila Grantova dalšího syna i slečna Hongová. Následující dvě miminka už populárnímu herci zajistila slečna Ebersteinová, s níž loni vstoupil v manželství. („Manželství je nesmysl, ale na druhou stranu se to zdá jako pěkná milá věc, vstoupit do něj,“ okkomentoval to.) Situace osmičlenného sourodinní připomíná mnohoženství Davida Ratha, který měl po více než dekádu na jednom kilometru dva domy, v každém jednu ženu, s každou jednoho syna – které od sebe dělí jen rok.

Vědomé rozpárování

Ale vraťme se od odsouzených lékařů k hollywoodským celebritám. Herečka Gwyneth Paltrowová, prodejkyně vaginálních vajec a jiných předražených, nepotřebných šmejdů (viz Reflex 48/2018), je expertkou na všechno od jógy a vaření až po mezilidské vztahy. To ona před pěti lety vynesla na denní světlo termín „conscious uncoupling“, jakési „vědomé rozpárování“, když se roku 2014 po jedenácti letech manželství rozešla se zpěvákem Coldplay Chrisem Martinem. Starý dobrý rozvod (podstoupili ho po meditování a licitování v roce 2016) jí prostě nebyl dost. V její prospěch však mluví fakt, že s otcem svých dětí a jeho novými partnerkami s oblibou tráví volný čas, ačkoli je opět vdaná.

Ještě dál šli, máme-li zůstat na vyhřátém kalifornském písku, například Demi Mooreová a Ashton Kutcher, kteří žili v otevřeném vztahu a často si do ložnice zvali třetího. Podobně to herečka ostatně měla už před čtvrtstoletím s exmanželem Brucem Willisem. Tilda Swinton zase měla se svým někdejším partnerem Johnem Byrnem nejen dvojčata, ale taky otevřené vztahy; své dlouhodobé milence si vzájemně představili a herečka toto řešení považovala za „určitě tu nejlepší věc pro děti“ a za „velmi zdravou situaci“; než se kvůli tomu třetímu, malíři Sandru Koppovi, rozešli. Podobně to mají pan a paní Smithovi (herci Will a Jada) a spousta dalších celebrit, které díky svému zaměstnání procházejí kolem vizuálně atraktivních protějšků až příliš často na to, aby udrželi zapnuté kalhoty (a sukně).

S tebou, a přece tak sám

Mnozí sezdaní si nemohou vynachválit bydlení zvlášť. Za klíč ke spokojenému manželství tuto strategii v rozhovoru s Reflexem před třemi lety označila i význačná ruská spisovatelka a intelektuálka Ljudmila Ulická, jejíž třetí manžel, sochař a malíř Andrej Krasulin, bydlí už léta takzvaně přes chodbu. Podobně to měla zařízeno třeba i známá dvojice excentrických podivínů, Tim Burton a Helena Bonham Carterová, kteří po léta obývali sousedící domy v londýnském Belsize Parku – každý sám. Samozřejmě baráky časem propojili, už kvůli dětem. Patnáct let spolu strávily spisovatelka a kritička Susan Sontagová a fotografka Annie Leibovitzová, které se i přes vzájemné porozumění a lásku nikdy nesestěhovaly; ke štěstí jim stačilo, že bydlely na dohled od té druhé. Stejně fungoval už zmíněný dvanáctiletý vztah režiséra Allena a herečky Farrowové – po celou tu dobu žili a hospodařili zvlášť, každý na „té své“ straně newyorského Central Parku.

Liberálním, nevěřícím, smilnícím a experimentujícím Čechům je tohle všechno vlastně dost šumák. Což je dobře. Nezapomeňme, že za avantgardní, dekadentní, nestandardní a druhdy i trestné byly v ne tak dávné minulosti považovány rasově smíšené romantické vztahy nebo homosexuální láska (o sňatku nebo registrovaném partnerství nemluvě) a muž na mateřské byl v očích společnosti prakticky kastrátem. Dovolte v závěru tohoto frivolního textu státnické prohlášení: svoboda jako možnost být sám sebou před sebou samotným i před světem je zásadní předpoklad spokojenosti jednotlivce a úspěchu společnosti.

Táma Od manželství po dekadenci si přečtěte v tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 7. ledna.

Reflex 06/2019Reflex 06/2019|Archív