V českých zemích se s oblibou traduje, že v zemi helvétského kříže se hlasuje v referendu i tom, kdy má začít sezóna sbírání hub v lese. Je to trochu nadsázka, ale téma jednoho ze tří nedělních celošvýcarských referend potvrzuje, že v přímé demokracii se může v lidovém hlasování rozhodovat opravdu o ledasčem. Přes pět milionů obyvatel alpské země může v listopadové sérii referend hlasovat nejenom o nadřazenosti švýcarské ústavy nad mezinárodním právem a zavedení tajných kontrol těch, co pobírají sociální dávky, ale také trochu překvapivě o rozích švýcarských krav.
Švýcarský systém přímé demokracie totiž umožňuje každému navrhnout jakoukoli změnu ústavy a dává mu navíc právo, aby se o jeho návrhu následně hlasovalo v referendu, pokud jeho iniciativu podpoří během 18 měsíců podpisem alespoň sto tisíc spoluobčanů. A teď došlo tímto postupem na hlasování o osudu kravských rohů.
Horský rebel
S takovou iniciativou přišel v září 2014 švýcarský zemědělec Armin Capaul, kterému vadilo, že v zemi zásadně ubylo hospodářských zvířat, které nosí rohy. Většině švýcarských krav totiž tamní zemědělci rohy odstraňují a argumentují při tom hlavně bezpečností – tedy tím, že rohy mohou způsobit zranění jak sedlákům, tak ostatním zvířatům.
Capaul a jeho příznivci jsou naopak přesvědčeni, že odstraňování rohů, které se často děje vypalováním, je pro zvířata bolestivé, stresující a nepřirozené, a hlavně potlačuje důstojnost zvířat. Capaul dlouhodobě prosazoval, aby zemědělci, kteří svým zvířatům ponechají rohy dostávali za každý den a zvíře od státu jeden frank. Když ministerstvo jeho nápad odmítlo, začal sbírat podpisy v rámci lidové iniciativy. Sám jich osobně získal 50 tisíc, zbytek sebrali jeho příznivci z řad zastánců ekologického zemědělství a ochránců zvířat.
Rohy do ústavy
Iniciativa se stala díky překročení hranice 100 tisíc oficiálním návrhem na změnu ústavy. Do švýcarské ústavy by měl být podle zemědělcova návrhu doplněn paragraf, podle kterého švýcarská federace bude mít povinnost finančně podporovat „chovatele krav, plemenných býků, a chovných koz,“ kteří ponechají svým dospělým zvířatům rohy.
Federální vláda i parlament se vyslovily proti přijetí změny ústavy, když se za Capaulův návrh postavili zelení a socialisté. Odmítavé stanovisko vydal i vlivný svaz švýcarských zemědělců. Za návrh se nepostavili ani všichni ochránci zvířat, protože část z nich namítá, že přijetí iniciativy povede naopak k tomu, že více zvířat bude neustále přivázaných v maštalích.
Průzkumy veřejného mínění zatím ale signalizují, že většina Švýcarů bude přesto hlasovat „pro kravské rohy.“ Otázkou ale zůstává, zda iniciativa v hlasování získá i převahu ve většině švýcarských kantonů (federálních jednotek). Bez toho by totiž nebyla schválena a nestala se součástí ústavy.
Příběh „kravského“ referenda každopádně potvrzuje nejenom to, že nástroje přímé demokracie občas vedou ke kuriózním situacím, ale i to, že práva zvířat se v evropských zemích stále více stávají politickým tématem.
